Izu-Oshima

sopka – Stratovolcano, Japan, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Kde: Japan, Northwestern Pacific Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano
Nadmořská výška: 758 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Oceanic crust (< 15 km)
Poslední známá erupce: 1990
Poloha: 34,724°, 139,394°

Izu-Óšima je sopečný ostrov v Sagamském zálivu nedaleko Tokia, východně od poloostrova Izu – nejsevernější a největší z ostrovů Izu. Celý ostrov tvoří jedna sopka, jejíž kráter Mihara vybuchuje opakovaně nejméně od 7. století; při erupci v roce 1986 museli ostrov opustit všichni jeho obyvatelé, přes 12 000 lidí. ^{[1, 5, 3]}

Jak vypadá

Ostrov měří 11 × 13 km a má rozlohu asi 91 km². Tvoří ho široká, nízká sopka typu stratovulkán, postavená na troskách tří starších, erozí rozrušených sopek. Nejvyšší místo leží v nadmořské výšce kolem 760 m; zdroje se liší mezi 758 a 764 m. ^{[1, 4, 3]}

Vrchol sopky tvoří 4 km široká kaldera – mísovitá propadlina. Uprostřed ní stojí kužel Mihara (Miharajama), z něhož vychází většina zaznamenaných erupcí. V kaldeře a podél dvou souběžných pásem puklin, která protínají ostrov od severoseverozápadu k jihojihovýchodu, je přes 40 menších sopečných kuželů. ^[1]

Na západním pobřeží leží přístavní městečko Motomachi. Ostrov patří pod správu Tokia a je součástí národního parku Fudži-Hakone-Izu. ^{[1, 4, 5]}

Jak vznikl

Izu-Óšima je součástí sopečného oblouku Izu, řetězu sopek nad subdukční zónou – místem, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou a v hloubce se tvoří magma. Pod ostrovem je zemská kůra oceánská, tenčí než 15 km. ^[1]

Sopka chrlí hlavně čedič, tedy řídkou lávu, jaká obvykle teče a nevybuchuje prudce. Přesto tu v posledních několika tisících letech přicházely silné výbušné erupce zhruba každých 100–150 let. ^[1]

Erupce

Erupce kráteru Mihara jsou zaznamenány od 7. století. Katalog GVP uvádí pro historickou dobu několik silnějších erupcí se stupněm 4 na stupnici VEI, například v letech 680–681, 854–856, 886, 1183 a 1421, a řadu menších. ^{[1, 5]}

Ve 20. století byla sopka činná velmi často: GVP eviduje desítky menších erupcí, většinou přímo v kráteru Mihara, mezi nimi delší erupci v letech 1950–1951. ^[1]

Zatím poslední velká erupce začala v listopadu 1986. Lávové fontány tryskaly až 1 600 m vysoko a sloupec popela vystoupal do výšky 16 km. Láva vytékala z kráteru Mihara i z puklin v severní části kaldery a severozápadně od ní a pokryla část dna kaldery. Všech přes 12 000 obyvatel ostrova odvezly desítky vojenských i civilních lodí. ^{[1, 3]}

Menší erupce následovaly v letech 1987–1988 a v říjnu 1990. Od té doby sopka nevybuchla. ^[1]

Monitoring

Sopku hlídá Japonská meteorologická agentura (JMA) se svým střediskem pro sledování sopek. Používá k tomu kamery, měření zemětřesení a družicové měření polohy (GNSS) a pracuje i s daty japonského geodetického úřadu, Tokijské univerzity a národního ústavu pro výzkum přírodních katastrof NIED. Každý měsíc vydává zprávu o stavu sopky. ^[2]

V září 2026 platil pro Izu-Óšimu stupeň výstrahy 1 – s upozorněním, že jde o činnou sopku. Podle JMA tehdy nic nenasvědčovalo blízké erupci: zemětřesení bylo málo, sopečný třes se neobjevil a z kráteru Mihara a okolí jen občas stoupala slabá pára. ^[2]

Co o něm dnes víme

Od erupce v roce 1986 se celý ostrov pomalu nadouvá. JMA to vysvětluje tím, že do hloubky pod ním přitéká nové magma. Toto dlouhodobé nadouvání se ale asi od roku 2018 téměř zastavilo. ^[2]

Kromě toho se ostrov v cyklech dlouhých asi 1–3 roky střídavě nadouvá a smršťuje. Poslední fáze nadouvání začala kolem prosince 2025 a zhruba od srpna 2026 se podle měření GNSS zastavila. ^[2]

Magma, které sem dosud přiteklo, zůstává podle JMA nahromaděné hluboko pod povrchem. Když se činnost sopky oživí, může vést k erupci, a proto ji JMA dál pozorně sleduje. ^[2]

Zajímavosti

Kráter Mihara se objevuje i ve filmech o Godzille. Ve filmu The Return of Godzilla do něj japonská vláda netvora uvězní a ve filmu Godzilla vs. Biollante se z něj znovu vynoří. ^[5]

Hora je díky nízké výšce a mírným svahům oblíbeným turistickým cílem. Výstup na vrchol trvá asi hodinu a za jasného počasí je odtud vidět Fudži. ^[3]

Fakta

Evakuace 1986: přes 12 000 lidí – celý ostrov
Lávové fontány 1986: až 1 600 m
Silné výbušné erupce: zhruba každých 100–150 let
Hlídá: Japonská meteorologická agentura (JMA)
Stupeň výstrahy (září 2026): 1
Rozloha ostrova: asi 91 km²

Slovníček

stratovulkán: sopka navrstvená ze střídajících se lávových proudů a vrstev popela a úlomků
kaldera: velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem
subdukční zóna: místo, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou; v hloubce se tam tvoří magma pro sopky
čedič: tmavá sopečná hornina z řídké lávy, chudší na křemík
VEI: index vulkanické explozivity, stupnice síly výbuchu od 0 do 8; každý stupeň znamená zhruba desetkrát víc vyvrženého materiálu
lávová fontána: proud řídké lávy, který tryská z kráteru nebo pukliny vysoko do vzduchu
GNSS: družicové určování polohy (např. GPS); přesné přijímače na sopce měří, o kolik milimetrů se zem zvedá nebo posouvá
sopečný třes (tremor): nepřetržité chvění země pod sopkou, obvykle způsobené pohybem magmatu nebo plynů

Zdroje

Izu-Oshima, Smithsonian Global Volcanism Program
伊豆大島の火山活動解説資料（令和８年９月） – Zpráva o činnosti sopky Izu-Óšima za září 2026, Japonská meteorologická agentura (JMA) (2026)
Mount Mihara, Wikipedia
Izu Ōshima, Wikipedia
Izu Óšima, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.