Osorezan

sopka – Stratovolcano, Japan, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Kde

Japan, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

878 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poslední známá erupce

1787

Poloha

41,279°, 141,120°

Osorezan je sopka na poloostrově Šimokita na severním cípu ostrova Honšú. V její kaldeře leží kyselé jezero Usori, kolem něj z půdy unikají sopečné plyny a vyvěrají horké prameny – a právě tady stojí buddhistický chrám Bodai-dži, místo, které japonská tradice považuje za jednu z bran do podsvětí. ^{[2, 1, 3]}

Jak vypadá

Osorezan není jediný vrchol, ale skupina menších sopek a lávových dómů (kup husté, ztuhlé lávy), které obkružují kalderu – propadlinu po dávných erupcích. Podle Wikipedie tvoří pohoří osm takových vrcholů seřazených od východu na západ; nejvyšší z nich je Kamafuse (878 m). Velikost kaldery se ve zdrojích liší: japonská meteorologická agentura JMA uvádí průměr asi 3 km, GVP 5 km. ^{[1, 2, 3, 4]}

Část dna kaldery zaplňuje mělké jezero Usori, které odtéká průrvou v severní stěně. Jeho voda je silně kyselá. U jezera je mnoho fumarol (otvorů, z nichž uniká horká pára a plyny) a horkých pramenů, takže krajina kolem působí spáleně a nehostinně. ^{[2, 1, 3]}

Erupce

Sopka je stará. Podle JMA vznikal věnec sopek kolem kaldery zhruba před 1,46 milionu až 680 000 lety; od doby asi před 480 000 lety pak erupce, včetně pyroklastických proudů (žhavých lavin plynu a úlomků), vycházely hlavně z prostoru kaldery. Skupina kuželů a dómů v severní části kaldery vznikla nejpozději asi před 80 000 lety. ^[1]

Usazeniny, které by dokládaly činnost za posledních 10 000 let, nebyly nalezeny. Poslední erupce, kterou dokládají horniny, byla podle JMA freatická (parní výbuch, při němž se ohřátá podzemní voda prudce změní v páru) a stalo se to asi před 20 000 lety. ^[1]

Z historické doby existují jen písemné zmínky z konce 18. století. Podle GVP stálo v cestopisu vydaném roku 1787, že hora vybuchla, a starší místní obyvatelé vyprávěli, že nad vrcholem bývalo občas vidět ohně a oblaka – odtud místní jméno Jakejama, „Hořící hora“. JMA cituje cestopis Tóhoku rjokódan (5. svazek vyšel v lednu 1789) opatrněji: podle ní zápis spíš ukazuje, že ze sopky občas unikaly plyny. ^{[2, 1]}

Historie

Chrám Bodai-dži patří k zenové škole Sótó a uctívá se v něm bódhisattva Džizó. Podle tradice ho roku 862 založil mnich Ennin. V roce 1457 byl opuštěn a v roce 1530 obnoven. Potůček tekoucí do jezera lidé ztotožnili s řekou Sanzu, kterou podle buddhistické víry překračují duše zemřelých. ^[3]

Dvakrát do roka, v létě a na podzim, se tu koná slavnost Itako Taisai. Itako jsou média, o kterých se věří, že dokážou přivolat duše zemřelých a předat jejich vzkazy; tradičně byla nevidomá a prošla dlouhým výcvikem, dnes je jich už málo. V období Meidži se tu také těžila síra, mimo jiné na střelný prach, ale kvůli odlehlosti se těžba nevyplácela. ^[3]

Místo je hojně navštěvované: podle statistik města Mucu vystoupalo na Osorezan v roce 2009, včetně návštěvníků chrámu, přes 260 000 lidí. Oblast patří do kvazinárodního parku poloostrova Šimokita. ^[1]

Monitoring

Sopka není v klidu úplně: v únoru 1993 tu proběhl roj zemětřesení a GVP uvádí roje i z druhé poloviny 20. století a také to, že pod sopkou byla zjištěna tělesa magmatu. JMA ji sleduje v rámci regionální sítě seismometrů a GPS stanic; mapa sopečného nebezpečí pro ni podle katalogu JMA (údaje z let 2009–2012) zpracována nebyla. ^{[1, 2]}

Fakta

Poslední erupce doložená horninami

parní výbuch asi před 20 000 lety

Nejvyšší vrchol

Kamafuse, 878 m

Chrám

Bodai-dži, podle tradice založen 862

Návštěvníci

asi 260 700 (2009)

Observatoř

Japonská meteorologická agentura (JMA)

Slovníček

kaldera

velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněnou zásobou magmatu

lávový dóm

kupa velmi husté lávy, která se nahromadí nad místem výstupu, protože nedokáže odtéct

fumarola

otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára

pyroklastický proud

žhavá lavina sopečných plynů, popela a úlomků hornin, která se řítí po svazích sopky

freatická erupce

parní výbuch: magma ohřeje podzemní vodu, ta se prudce změní v páru a roztrhá horniny nad sebou

roj zemětřesení

řada menších zemětřesení v krátké době na jednom místě, bez jednoho výrazně silnějšího hlavního otřesu

Zdroje

1. 21. Osorezan (National Catalogue of the Active Volcanoes in Japan), Japan Meteorological Agency
2. Osorezan, Smithsonian Global Volcanism Program
3. Mount Osore, Wikipedia
4. Osore-zan, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.