Hakkodasan

sopka – Stratovolcano(es), Japan, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Kde

Japan, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano(es)

Nadmořská výška

1 584 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poslední známá erupce

1550

Poloha

40,659°, 140,877°

Hakkóda je skupina sopek na severním konci japonského ostrova Honšú, asi 20 km jihovýchodně od města Aomori. Je oblíbeným cílem lyžařů a turistů, ale skrývá i nebezpečí: ve 13. až 17. století tu došlo k parním výbuchům a sopečné plyny tu v letech 1997 a 2010 zabily čtyři lidi. ^{[1, 2, 4, 5]}

Jak vypadá

Hakkóda tvoří podle GVP a japonské meteorologické agentury JMA nejméně 17 stratovulkánů (kuželů navršených z vrstev lávy a popela) a lávových kopulí; anglická Wikipedie a popisek fotografie GVP uvádějí 14. Dělí se na severní skupinu Kita-Hakkóda a jižní skupinu Minami-Hakkóda. ^{[1, 2, 4]}

Nejvyšším vrcholem je Ódake. JMA a GVP uvádějí výšku 1 584 m, Wikipedie 1 585 m. Krátery Ódake, Idodake a Curugidake mají podle GVP mladý tvar a na Idodake je činná solfatara – místo, kde z půdy unikají horké sirné plyny. ^{[1, 2, 4, 5]}

Severovýchodně od sopek se zachoval obloukovitý hřbet – okraj staré kaldery, velké propadliny po mohutných výbuších. Podle GVP je široká 8 km, podle JMA asi 9 km. Její jihozápadní polovinu dnes zakrývají mladší sopky severní skupiny. ^{[1, 2]}

Jak vznikl

Hakkóda patří do severovýchodního japonského sopečného oblouku, části Tichomořského ohnivého kruhu. ^[4]

Podle JMA vznikla kaldera Hakkóda při několika velkých erupcích s pyroklastickými proudy (žhavými lavinami plynů a úlomků) asi před 1 milionem až 400 000 lety. Jižní skupina sopek byla činná asi před 1,1 milionu až 300 000 lety, severní skupina roste zhruba od doby před 400 000 lety. Horniny jsou hlavně čedič a andezit. ^[2]

Erupce

Podle JMA došlo v severní skupině za posledních asi 6 000 let k osmi erupcím. Nejstarší z nich, na vrcholu Ódake asi před 4 800, 4 200 a 3 100 lety, vynesly i trochu magmatu. Pozdější výbuchy byly freatické – vyvolané přehřátou podzemní vodou, která se náhle změní v páru. ^[2]

Poslední tři erupce se odehrály v Džigokunuma na jihozápadním úpatí Ódake, mezi 13. a 17. stoletím. Šlo o malé parní výbuchy, které vyvrhly sopečný popel; jeho stáří bylo určeno radiouhlíkovou metodou. ^{[2, 1]}

Nebezpečí

Největší nebezpečí pro návštěvníky dnes představují sopečné plyny. Dne 12. července 1997 zemřeli při výcviku tři japonští vojáci, když se dostali do prohlubně, kde se nahromadil oxid uhličitý. Podle GVP byl tento plyn magmatického původu. Místo se jmenuje Taširotai; JMA ho umisťuje na severovýchodní úpatí, GVP na dolní severní svah. ^{[2, 1, 4]}

Dne 20. června 2010 zabil sopečný plyn sirovodík školačku, která poblíž lázní Sukaju sbírala horské byliny a zeleninu. ^{[2, 4]}

V srpnu 1986 zasáhl severozápadní úpatí roj zemětřesení. Nejsilnější mělo magnitudu 4,8, cítili ho v okolních lázních a způsobilo menší škody. ^[2]

Co o něm dnes víme

Po velkém zemětřesení Tóhoku v roce 2011 začalo v okolí Hakkódy přibývat menších otřesů. Podle příspěvku vědců z Tóhocké univerzity z roku 2014 se od února 2013 objevily pod Ódake v hloubce asi 2–3 km dlouhoperiodické otřesy, které autoři spojují s pohybem sopečných tekutin. Družicová síť GNSS zároveň zachytila jemné deformace terénu, které autoři přisuzují nafukování hlubšího zdroje. ^{[3, 4]}

Autoři soudí, že zemětřesení z roku 2011 kůru v této oblasti roztahuje, takže z hloubky začaly stoupat sopečné tekutiny a teplo a oživily hydrotermální činnost podél starší zóny puklin. Zdrojem otřesů je podle nich téměř svislá trhlina, orientovaná souběžně s linií mezi vrcholovým kráterem Ódake a Džigokunuma. ^[3]

Neštěstí z roku 1902

Hakkóda je v Japonsku známá hlavně kvůli neštěstí z ledna 1902, které se sopečnou činností nesouvisí. Oddíl japonských vojáků se tu 23. ledna vydal na pochod ve vánici a podle Wikipedie zahynulo 199 lidí. Wikipedie ho označuje za největší neštěstí v novodobé historii horolezectví. ^[4]

Hory patří do národního parku Towada-Hačimantai. V zimě jsou známé jedlemi obalenými sněhem, kterým se říká „sněžné příšery“, a hlubokým sněhem pro lyžaře. Lázně Sukaju byly podle Wikipedie založeny v roce 1684. ^{[4, 5]}

Fakta

Poslední erupce

13.–17. století, parní výbuchy v Džigokunuma

Oběti sopečných plynů

3 v roce 1997 (CO₂), 1 v roce 2010 (sirovodík)

Neklid po zemětřesení 2011

od února 2013 otřesy v hloubce 2–3 km

Monitoring

Japonská meteorologická agentura (JMA)

Slovníček

stratovulkán

sopečný kužel navršený ze střídajících se vrstev lávy a popela

lávová kopule

kupovitý útvar z velmi husté lávy, která se nerozteče a hromadí se kolem průduchu

solfatara

místo, kde z půdy unikají horké sopečné plyny bohaté na síru

kaldera

velká kotlovitá propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zřítí strop vyprázdněného magmatického krbu

pyroklastický proud

žhavá lavina sopečných plynů, popela a kamení, která se řítí po svahu velkou rychlostí

freatická erupce

parní výbuch: podzemní voda ohřátá magmatem se náhle změní v páru a roztrhá horninu nad sebou

dlouhoperiodické otřesy

zemětřesení s pomalými kmity; pod sopkami obvykle souvisejí s pohybem plynů, vody nebo magmatu

GNSS

družicové navigační systémy (např. GPS); přesné přijímače na zemi měří i milimetrové pohyby terénu

Zdroje

1. Hakkodasan, Smithsonian Global Volcanism Program
2. National Catalogue of the Active Volcanoes in Japan: 23. Hakkodasan, Japan Meteorological Agency
3. Yamamoto, M., Miura, S.: Volcanic Activities of Hakkoda Volcano after the 2011 Tohoku Earthquake. AGU Fall Meeting 2014, S11E-4399 (abstrakt), American Geophysical Union (2014)
4. Hakkōda Mountains, Wikipedia (anglicky)
5. Hakkóda, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.