Megata

sopka – Maar(s), Japan, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Kde: Japan, Northwestern Pacific Volcanic Regions
Typ (GVP): Maar(s)
Nadmořská výška: 160 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 2 050 př. n. l.
Poloha: 39,950°, 139,725°

Megata je skupina tří malých maarů – kráterů po výbuchu páry a magmatu – na špičce poloostrova Oga na severozápadě japonského ostrova Honšú. Krátery dnes vyplňují jezera. Geologové sem jezdí pro úlomky zemského pláště, které erupce vynesly z hloubky, a usazeniny na dně jezer zaznamenávají tisíce let historie. ^{[1, 5, 2]}

Jak vypadá

Tři maary se jmenují Ičinomegata, Ninomegata a Sannomegata. Jezera v nich jsou široká 300–600 m. Největší a nejstarší je východní Ičinomegata s průměrem 600 m a hloubkou asi 45 m. Ninomegata je hluboké necelých 12 m. ^{[1, 5, 4]}

Ninomegata a Sannomegata leží hned východně a jižně od zálivu Toga. I ten je maarem, mnohem větším a starším: vznikl asi před 450 000 lety a jeho západní okraj prorazilo moře, takže dnes tvoří záliv. ^{[1, 5]}

Erupce

Horniny maarů sahají od čediče po dacit, tedy od lávy chudé na křemík po lávu na křemík bohatší. Maary vznikly většinou v pozdních starších čtvrtohorách (pleistocénu). Podle GVP však nálezy keramiky z období Džómon, staré zhruba 4 000 let, leží mezi vrstvami sopečného popela z maarů, takže erupce tu pokračovaly ještě v mladší době. ^{[1, 5]}

Co o něm dnes víme

Erupce maaru Ičinomegata vynesly na povrch xenolity – úlomky cizí horniny, které magma strhlo z hloubky. Jde hlavně o spinelové lherzolity, horniny svrchního zemského pláště, velké 5–10 cm. Studie z roku 2007 podle uspořádání krystalů v nich ukázala, že plášť pod touto částí Japonska prošel střižnou deformací, a porovnala to s chováním zemětřesných vln v regionu. ^{[2, 1]}

Dno jezer pokrývají varvy – tenké vrstvičky usazenin, z nichž každá dvojice odpovídá jednomu roku. Studie z roku 2010 v usazeninách jezer Ninomegata a Sannomegata spočítala roční vrstvy mezi dvěma vrstvami sopečného popela, označenými To-a a B-Tm (napočítala jich 14 celých a jednu neúplnou). Vyšlo jim, že popel B-Tm ze sopky Baitoušan (Pektusan) sem dopadl v roce 929. ^[3]

Z jezera Ičinomegata vytáhli vědci koncem roku 2006 vrtné jádro dlouhé 37,2 m, které zachycuje asi posledních 30 000 let. Podle pylu v něm se dá sledovat, jak se jehličnaté lesy doby ledové změnily v listnaté a pak v bukové. Prudký nárůst pylu borovic asi před 500 lety autoři přičítají vlivu lidí. V hloubce 23,7–32,3 m jádro obsahuje vyvrženiny ze sousedního maaru Sannomegata. ^[4]

Fakta

Hloubka jezera Ičinomegata: asi 45 m
Maar Toga (záliv): asi 450 000 let
Vrtné jádro z Ičinomegaty: 37,2 m, asi 30 000 let usazenin

Slovníček

maar: plochý sopečný kráter, který vznikne výbuchem, když magma narazí na podzemní vodu; často se zaplní jezerem
čedič, dacit: sopečné horniny; čedič má málo křemíku a jeho láva je řídká, dacit má křemíku víc a jeho láva je hustá
pleistocén: starší čtvrtohory, období dob ledových zhruba před 2,6 milionu až 11 700 lety
xenolit: úlomek cizí horniny, který magma cestou vzhůru utrhlo a vyneslo na povrch
lherzolit: hornina zemského pláště složená hlavně z olivínu a pyroxenů
varvy: jemné vrstvičky jezerních usazenin; světlá a tmavá vrstvička dohromady odpovídají jednomu roku, takže se dají počítat jako letokruhy
tefra: souhrnný název pro popel a úlomky vyvržené sopkou

Zdroje

Megata, Smithsonian Global Volcanism Program
Satsukawa, T., Michibayashi, K.: Structural analyses and seismic properties of peridotite xenoliths from the Ichinomegata volcano (Oga peninsula, Akita prefecture). Japan Geoscience Union Meeting 2007, I127-005 (abstrakt), Japan Geoscience Union (2007)
Kamite, M., Yamada, K., Saito-Kato, M., Okuno, M., Yasuda, Y.: Microscopic observations of varve sediments from Lake Ni-no-Megata and Lake San-no-Megata, Oga Peninsula, NE Japan, with reference to the fallout age of the B-Tm Tephra. Journal of the Geological Society of Japan 116 (2010), 349–359, doi:10.5575/geosoc.116.349 (abstrakt), Journal of the Geological Society of Japan (2010)
Gotanda, K. a kol.: Pollen analytical studies of lake sediments, Ichino-megata, Oga Peninsula. Japan Geoscience Union Meeting 2011, APE031-P16 (abstrakt), Japan Geoscience Union (2011)
Megata, Wikipedia

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.