Iwatesan

sopka – Complex, Japan, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Kde: Japan, Northwestern Pacific Volcanic Regions
Typ (GVP): Complex
Nadmořská výška: 2 038 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 1919
Poloha: 39,853°, 141,001°

Iwate (japonsky Iwate-san) je sopečný komplex na severu ostrova Honšú, nejvyšší hora prefektury Iwate (2 038 m). Z východu vypadá jako pravidelný kužel, a proto se mu přezdívá „Nanbu Fudži“. Poslední potvrzenou erupci zaznamenal katalog GVP v roce 1919; v roce 1998 pod ním vystoupilo magma a úřady kvůli hrozící erupci vydaly mapu nebezpečí. ^{[1, 5, 3, 4]}

Jak vypadá

Při pohledu z východu má Iwate souměrný tvar, který připomíná Fudži. Ze západu je ale vidět starší sopka Niši-Iwate s oválnou kalderou – propadlinou o rozměrech 1,8 × 3 km. Uprostřed kaldery stojí menší kužel s kráterem širokým 500 m, který částečně vyplňuje jezero. ^{[1, 5]}

Vrchol tvoří mladší sopka Higaši-Iwate s kuželem Jakuši-dake, převážně z čediče. Má kráter široký 500 m a přerůstá a zasypává východní okraj staré kaldery. Na severovýchodní svah stekl v roce 1732 lávový proud, který vypadá dodnes čerstvě. ^[1]

Hora leží na hranici obcí Hačimantai, Takizawa a Šizukuiši, asi 20 km severozápadně od města Morioka. Velká část patří do národního parku Towada-Hačimantai a hora je zařazena mezi „100 slavných hor Japonska“. ^{[5, 2]}

Jak vznikl

Iwate patří do sopečného oblouku severovýchodního Japonska, řady sopek nad subdukční zónou – místem, kde se jedna litosférická deska noří pod druhou. ^[1]

Nejdřív začala asi před 700 000 lety růst západní sopka Niši-Iwate, později se činnost přesunula na východ, kde vznikla Higaši-Iwate. Za posledních 230 000 let se sopka sedmkrát zčásti zřítila; naposledy někdy mezi lety 739 a 1615. ^[1]

Erupce

Katalog GVP uvádí desítky erupcí z posledních 10 000 let, střídavě ze západní i východní části masivu. Nejstarší erupce, kterou GVP uvádí podle dobových zpráv, je z roku 1686; starší jsou datované radiouhlíkovou metodou nebo podle vrstev popela. Největší z historických erupcí byla podle přehledu Výzkumného ústavu pro zemětřesení Tokijské univerzity ta z roku 1686, při níž sopka vyvrhla asi 85 milionů m³ úlomků; GVP ji hodnotí VEI 3. ^{[1, 2]}

V roce 1732 vytekl ze severovýchodního úbočí Jakuši-dake lávový proud asi 4 km dlouhý, zvaný Jakebaširi. Japonská vláda ho prohlásila za přírodní památku. ^{[1, 5]}

Poslední potvrzená erupce byla 15. července 1919 – malý výbuch páry a popela na západní straně kaldery v oblasti Ó-džigoku. Pro roky 1934–1935 vede GVP jen nejistou erupci, zatímco přehled Tokijské univerzity jmenuje mezi nedávnými erupcemi i rok 1939. ^{[1, 2, 5]}

Neklid v roce 1998

V září 1995 zachytily přístroje pod východní částí sopky hluboké třesení v hloubce 8–10 km. V lednu 1998 začal pod západní částí sopky roj slabých mělkých zemětřesení, který od února zesiloval, a husté sítě GPS ukázaly, že se povrch kolem sopky rozpíná. Za rok 1998 se zaregistrovalo asi 8 900 sopečných zemětřesení, nejsilnější mělo magnitudo 3,4. ^{[2, 3]}

Měření GPS vyhodnotili vědci z Tóhocké univerzity v roce 2000: magma nejdřív vniklo do trhliny asi 5 km západojihozápadně od vrcholu v hloubce asi 3 km a pak se zdroj nafukování posouval na západ, až asi 10 km od vrcholu, a přitom mělčel. Spolu s ním se na západ posouvala i zemětřesení. ^{[3, 2]}

V plynech z fumarol (výduchů páry) v oblasti Ó-džigoku od června do září 1998 rostl podíl oxidu siřičitého vůči sirovodíku a přibývalo chlorovodíku a rozbor ukázal stále větší podíl vody z magmatu. Dne 3. září 1998 udeřilo poblíž zemětřesení o magnitudu 6,1 a potom zemětřesení i deformace slábly. ^[2]

K erupci nakonec nedošlo. Zemětřesení pod sopkou se podle anglické Wikipedie objevovala až do roku 2003. ^{[5, 2]}

Monitoring

Iwate patří mezi sopky, o nichž vede katalog Japonská meteorologická agentura (JMA). Během neklidu v roce 1998 vědci měřili náklon a pnutí horniny ve vrtech na třech místech na svazích a postavili dočasnou síť přijímačů GPS. ^{[2, 5]}

Během krize v roce 1998 vydal výbor pro výzkum opatření proti sopečným katastrofám na hoře Iwate mapu stupňů naléhavosti evakuace. Ukazuje, kam by mohly dopadat vyvržené balvany, kudy by tekla láva, pyroklastické proudy a lahary (bahnotoky) a kam by padal popel. ^[4]

Fakta

Přezdívka: Nanbu Fudži
Největší historická erupce: 1686, asi 85 milionů m³ vyvrženin
Lávový proud Jakebaširi: 1732, asi 4 km, přírodní památka
Neklid 1998: asi 8 900 sopečných zemětřesení, bez erupce
Zřícení sopky: 7× za posledních 230 000 let

Slovníček

kaldera: velká propadlina na vrcholu sopky, která vznikne zhroucením nebo odstraněním její vrchní části
subdukce: zanořování jedné litosférické desky pod druhou; nad tímto místem vzniká řada sopek
litosférická deska: velký pevný kus zemského povrchu, který se pomalu pohybuje vůči sousedním deskám
VEI: index sopečné explozivity – stupnice síly výbuchu od 0 do 8, každý stupeň znamená zhruba desetkrát víc vyvrženého materiálu
fumarola: otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára
GPS: satelitní měření polohy; přesné přijímače rozmístěné kolem sopky odhalí i milimetrové pohyby povrchu
pyroklastický proud: žhavé mračno sopečných plynů, popela a úlomků hornin, které se valí po svahu velkou rychlostí
lahar: bahnotok na sopce – rychlá směs vody, bahna a kamení

Zdroje

Iwatesan, Smithsonian Global Volcanism Program
Hamaguchi, H., Hirabayashi, J.: Volcanic Activities in Tohoku – Iwate volcano (přehled sopečné činnosti v Japonsku za rok 1998), Earthquake Research Institute, University of Tokyo – Volcano Research Center
Miura, S., Ueki, S., Sato, T., Tachibana, K., Hamaguchi, H. (2000): Crustal deformation associated with the 1998 seismo-volcanic crisis of Iwate Volcano, Northeastern Japan, as observed by a dense GPS network. Earth, Planets and Space 52(11), 1003–1008, doi:10.1186/BF03352321 (abstrakt), Earth, Planets and Space (2000)
Map of the degrees of emergency for evacuation (Iwatesan, 1998), Volcanic Hazard Maps database (IAVCEI) (1998)
Mount Iwate, Wikipedia

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.