Akita-Komagatake

sopka – Stratovolcano(es), Japan, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Kde: Japan, Northwestern Pacific Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano(es)
Nadmořská výška: 1 637 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 1971
Poloha: 39,761°, 140,799°

Akita-Komagatake je stratovulkán na severu japonského ostrova Honšú, na hranici prefektur Akita a Iwate, a s výškou 1 637 m nejvyšší hora prefektury Akita. Jeho vrchol tvoří dvě kaldery s mladšími sopečnými kužely. Naposledy vybuchl v letech 1970–1971, kdy z kužele Medake několik měsíců vylétávaly žhavé kusy lávy. ^{[1, 2, 4]}

Jak vypadá

Vrchol sopky protínají dvě kaldery (propadliny po mohutných erupcích). Jižní je větší – podle GVP asi 1,5 × 3 km, podle japonské meteorologické agentury JMA 3 × 2 km – a její dno odvodňuje úzká průrva v jihozápadním okraji. Severní kaldera je menší a okrouhlejší, široká asi 1,2 km. ^{[1, 2]}

Severní kalderu skoro celou zaplnila láva a sopečné kužele. Největší z nich, Onamedake, je nejvyšším vrcholem sopky a jeho lávové proudy stekly na sever a na východ. V severovýchodní části jižní kaldery stojí kužele Medake a Kodake, dále tu je Minamidake; dno pokrývají lávové proudy. ^{[1, 2]}

Sopka leží v Národním parku Towada-Hačimantai, asi 10 km východně od jezera Tazawa. Na jejích úpatích je mnoho horkých pramenů. ^{[4, 2]}

Erupce

Obě kaldery vznikly na konci poslední doby ledové. Podle GVP asi před 13 500–11 600 lety, podle JMA před 13 000–11 000 lety proběhla velká plínijská erupce (s vysokým sloupcem pemzy a popela), pyroklastický proud a výbuchy, při kterých se magma mísilo s vodou. Uloženiny z nich leží na úpatí sopky a východně od ní. ^{[1, 2]}

Potom sopka soptila hlavně asi před 10 000–7 000 lety a znovu asi před 4 000–1 000 lety. Do doby před 7 000 lety byly erupce velké, později převládaly menší výbuchy a jejich síla celkově postupně slábla. ^[2]

V historické době byly erupce malé. V červenci 1932 se na dně jižní kaldery jihozápadně od Medake otevřela řada jedenácti výbuchových kráterů dlouhá přes 600 m. Erupce provázely bahnotoky, padal popel, unikaly jedovaté plyny a okolní stromy usychaly. ^[2]

Koncem srpna 1970 se u vrcholu Medake objevily nové výrony páry, 15. září si horolezci všimli dalších a 18. září začala erupce. Až do 26. ledna 1971 následovaly časté malé výbuchy strombolského typu (vyhazování kusů žhavé lávy) a vytekl lávový proud dlouhý asi 500 m a široký až 300 m. Úlomky dopadaly do vzdálenosti 450–500 m od kráteru. ^[2]

Co o něm dnes víme

Erupci v roce 1970 nepředcházely výrazné otřesy. Jediným varováním bylo, že asi tři týdny předem začaly sílit výrony páry a plynů (fumaroly). Výbuchy náhle zeslábly po zemětřesení o magnitudu 6,2 na jihovýchodě prefektury Akita 16. října 1970; vědci to připisují změně napětí v zemské kůře. ^[2]

Japonští geofyzici měřili na Medake teplotu půdy, magnetické pole a tíhu od několika let po erupci až do roku 2013. Podle studie z roku 2015 se po erupci zahřívalo okolí kráteru, nejvíc kolem let 1977–1979, pak teplo slábnulo a kolem roku 1995 skoro zmizelo. Asi od roku 2006 však horké plochy znovu rostou a ještě v roce 2014 se rozšiřovaly na východ od Medake. ^{[3, 1]}

V metrové hloubce naměřili až asi 95 °C, tedy zhruba bod varu vody v nadmořské výšce kolem 1 500 m. Změny magnetismu a tíhy autoři vysvětlují tím, jak se horniny pod povrchem ohřívají a chladnou. Podle GVP byly v letech 2011–2012 vidět i oblaky páry. ^{[3, 1]}

Monitoring

Akita-Komagatake patří k sopkám, které JMA sleduje nepřetržitě. Vedle sítě seismometrů tu má stanici i Univerzita Tóhoku a stav vrcholu hlídají kamery. Od 27. října 2009 platí pro sopku stupně sopečné výstrahy a od roku 2003 existuje mapa ohrožení pro okolní obce Senboku a Šizukuiši. ^[2]

Po velkém zemětřesení Tóhoku 11. března 2011 se objevily drobné otřesy v pásu od vrcholu asi 5 km na sever; nejsilnější měl magnitudo 2,6. ^[2]

Fakta

Poslední erupce: 18. 9. 1970 – 26. 1. 1971, VEI 2
Lávový proud 1970: asi 500 m dlouhý, až 300 m široký
Nejvyšší vrchol: kužel Onamedake
Národní park: Towada-Hačimantai
Teplota půdy na Medake: až asi 95 °C v hloubce 1 m
Observatoř: Japonská meteorologická agentura (JMA)

Slovníček

stratovulkán: vysoká kuželovitá sopka navrstvená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela
kaldera: velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem
plínijská erupce: velmi silná výbušná erupce s vysokým sloupcem plynů, pemzy a popela, který stoupá až desítky kilometrů
pyroklastický proud: žhavá lavina sopečných plynů, popela a úlomků hornin, která se řítí po svahu rychlostí desítek až stovek km/h
strombolská erupce: opakované menší výbuchy, při kterých sopka vyhazuje kusy žhavé lávy do výšky desítek až stovek metrů
fumarola: otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára
VEI: index sopečné výbušnosti, stupnice 0–8; každý další stupeň znamená zhruba desetkrát víc vyvrženého materiálu

Zdroje

Akita-Komagatake, Smithsonian Global Volcanism Program
National Catalogue of the Active Volcanoes in Japan: 28. Akita-Komagatake, Japan Meteorological Agency
Kitsunezaki, C., Muraoka, A. (2015): Geothermal Activity of Akita-Komagatake Volcano after the 1970 Eruption Observed by Repeated Geophysical Measurements at Fixed Stations. Bulletin of the Volcanological Society of Japan 60(3), 365–380, doi:10.18940/kazan.60.3_365 (abstrakt), Bulletin of the Volcanological Society of Japan (2015)
Mount Akita-Komagatake, Wikipedia

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.