Chokaisan

sopka – Stratovolcano(es), Japan, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Kde: Japan, Northwestern Pacific Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano(es)
Nadmořská výška: 2 236 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 1974
Poloha: 39,099°, 140,049°

Chókaisan (česky přepisováno také Čókai) je mohutná sopka na severu japonského ostrova Honšú, na hranici prefektur Akita a Jamagata, vysoká 2 236 m. Pro svůj kuželovitý tvar se jí místně říká Akita-Fudži nebo Dewa-Fudži. Asi před 2 500 lety se zřítil její vrchol a obří sesuv vytvořil u Kisakaty krajinu desítek pahorků, které byly kdysi ostrůvky v moři. ^{[1, 2, 3]}

Jak vypadá

Sopka je složena ze dvou překrývajících se stratovulkánů (vrstevnatých sopek z vrstev lávy a popela). Celý masiv měří 26 km od západu na východ a 14 km od severu k jihu. Západní část, Niši-Chókaisan, je stará, silně rozrušená erozí a má mírné svahy. Východní Higaši-Chókaisan je strmější a na jeho povrchu jsou ještě dobře vidět mladé lávové proudy. ^{[1, 2]}

Oba vrcholy jsou useknuté podkovovitými propadlinami, které vznikly zřícením části hory. Ve vrcholové části stojí lávové dómy (kupy z husté lávy, která se nerozteče) – starší Kódžingatake a mladší Šinzan, kterému se také říká Kjówadake. Šinzan je nejvyšším bodem sopky. ^{[1, 2]}

Na jižní straně hory leží sněhové pole Šindži-sekkei, které i v létě drží tvar znaku pro „srdce“. Části vrcholu jsou pokryty sněhem po celý rok a podle Wikipedie jsou tu i stopy nedávného zalednění. ^[4]

Jak vznikl

Chókaisan patří k severovýchodnímu japonskému sopečnému oblouku. Vznikl nad subdukční zónou, tedy nad místem, kde se jedna litosférická deska noří pod druhou. Láva je čedičová až andezitová a obsahuje 50 až 60,6 % oxidu křemičitého. ^{[2, 1]}

Japonská meteorologická agentura (JMA) dělí vývoj sopky na tři fáze. Hlavní stavba vznikla asi před 550 000 až 160 000 lety. Potom láva pokryla povrch západní sopky (asi před 160 000 až 20 000 lety). Zhruba před 20 000 lety začal na východní straně růst kužel Higaši-Chókaisan. ^[1]

Erupce

Největší událostí posledních tisíciletí bylo zřícení vrcholu Higaši-Chókaisanu. Katalog JMA ho klade do roku 466 př. n. l. (tedy asi před 2 600 lety, stejně jako katalog GVP), geopark Čókai–Tobišima uvádí „asi před 2 500 lety“. Sesuv suti o objemu asi 3,5 km³ se rozlil na sever a severozápad a po něm zůstala podkovovitá propadlina otevřená k severu. ^{[1, 2, 3]}

Zprávy o erupcích sahají podle GVP až do 6. století, podle JMA do let 708–715. Většinou šlo o freatické erupce – výbuchy páry, když se podzemní voda prudce ohřeje od magmatu. V roce 871 zabarvilo bahno řeku do modročerna, vylila se z břehů a uhynulo v ní množství ryb. Při erupcích v letech 1740–1747 stékaly do řek sirné látky, které poškodily rýžová pole a zabíjely ryby. ^{[1, 2]}

Velká erupce začala v zimě 1800. Vyvrcholila v srpnu 1801 výbuchy a vznikem nového lávového dómu Šinzan. Odmrštěné sopečné balvany zabily 8 lidí, kteří vystupovali na horu. ^{[1, 4]}

Zatím poslední erupce přišla v roce 1974. Už od prosince 1973 přibývalo malých zemětřesení, 1. března 1974 pak pilot letadla společnosti All Nippon Airways uviděl oblak páry z nového kráteru vedle Šinzanu. Popel spadl až asi 30 km severně a tající sníh smíšený s popelem vytvořil bahnotoky. GVP uvádí jako dobu erupce březen až duben 1974, JMA únor až květen. ^{[1, 2]}

Ostrůvky na suchu u Kisakaty

Sesuv při zřícení vrcholu doputoval až k moři. U Kisakaty bylo tehdy mělké moře a kusy hory, které do něj spadly, z něj vyčnívaly jako ostrůvky. Místu se začalo říkat Kudžúkušima – „99 ostrovů“. Malebná krajina lákala básníky, mezi nimi i slavného Macuo Bašóa. ^{[3, 1]}

V červenci 1804 zasáhlo oblast zemětřesení o síle 7,0. Zvedlo zem asi o 2 m a moře mezi ostrůvky vyschlo. Dnes jsou z nich pahorky uprostřed rýžových polí, od roku 1934 chráněné jako národní přírodní památka. Podle JMA si zemětřesení vyžádalo 331 obětí a zničilo přes 5 500 domů. ^{[3, 1]}

Posvátná hora

Hora je od pradávna uctívána. Od období Heian sem chodili cvičit stoupenci šugendó, japonské horské askeze spojující šintoismus a buddhismus. V polovině období Edo přitahovala mnoho poutníků. Na hoře stojí svatyně Chókaisan Ómonoimi, zasvěcená bohu hory. ^[4]

Dnes je okolí sopky chráněno jako kvazinárodní park Chókai a hora je oblíbeným cílem turistů. Podle JMA navštívilo park v roce 2010 přes milion lidí z akitské strany a asi 300 000 z jamagatské. Podle hory dostaly jméno tři japonské válečné lodě. ^{[4, 1, 5]}

Monitoring

JMA sopku nepřetržitě sleduje. Používá seismometry, GPS, náklonoměry, mikrofony na infrazvuk a kamery; další přístroje tu mají japonský zeměměřický úřad (GSI), institut NIED a univerzita Tóhoku. ^[1]

Podle JMA má sopka sklon k bahnotokům; v roce 1974 vznikly z popela smíšeného s tajícím sněhem. Prefektury Akita a Jamagata spolu s okolními městy vydaly v roce 2006 společnou mapu sopečného ohrožení. ^[1]

Fakta

Zřícení vrcholu: 466 př. n. l. (podle JMA), sesuv asi 3,5 km³
Erupce 1800–1804: 8 mrtvých, vznik dómu Šinzan
Rozměry masivu: 26 × 14 km
Dohled: Japonská meteorologická agentura (JMA), nepřetržitě
Kudžúkušima: národní přírodní památka od roku 1934

Slovníček

stratovulkán: vrstevnatá sopka, která roste střídáním vrstev lávy a sopečného popela; má tvar kužele
lávový dóm: kupa z husté lávy, která se nerozteče, ale nahromadí se nad průduchem
litosférická deska: velký pevný kus zemského povrchu, který se pomalu pohybuje vůči sousedním deskám
subdukční zóna: místo, kde se jedna litosférická deska noří pod druhou; nad ní vznikají řady sopek
freatická erupce: výbuch páry, když magma prudce ohřeje podzemní vodu; vyhazuje hlavně úlomky starých hornin, ne čerstvou lávu
bahnotok (lahar): proud bahna ze sopečného popela a vody (deště nebo tajícího sněhu), který se valí údolími
šugendó: japonská náboženská tradice horské askeze, spojující šintoismus a buddhismus

Zdroje

National Catalogue of the Active Volcanoes in Japan: 29. Chokaisan, Japan Meteorological Agency
Chokaisan, Smithsonian Global Volcanism Program
Kujūkushima Islands (Kisakata, Nikaho City, Akita Prefecture), Mt. Chokai & Tobishima Island Geopark
Mount Chōkai, Wikipedia
Čókai, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.