Kurikomayama

sopka – Stratovolcano, Japan, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Kde: Japan, Northwestern Pacific Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 1950
Poloha: 38,961°, 140,788°

Kurikomajama (také Kurikoma nebo Sukawadake) je sopka v severní části japonského ostrova Honšú, v prefektuře Iwate. Za posledních několik set let na ní došlo jen k několika malým parním výbuchům; poslední jistý byl podle japonské meteorologické agentury JMA v roce 1944 (katalog GVP vede ještě události z let 1946 a 1950). Okolí sopky je ale seismicky velmi neklidné a v roce 2008 tu silné zemětřesení spustilo velké sesuvy půdy. ^{[1, 2, 5]}

Jak vypadá

Kurikomajama je stratovulkán – sopka navršená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného materiálu. Tvoří ji hlavně andezit a dacit. Podle japonské meteorologické agentury JMA měří nejvyšší vrchol Dainičidake 1 626 m, Wikipedie uvádí 1 627 m. ^{[1, 2, 5]}

Vrchol sopky protíná kaldera, propadlina široká asi 4 km, která je na severu otevřená. Částečně ji vyplňuje mladší kužel Curugidake, kde se dříve těžila síra. Podle JMA jde o plochou lávovou kopuli s čilou činností fumarol (výdechů horkých plynů). ^{[2, 1]}

Sopka stojí na poměrně vysoko vyzdviženém podloží z třetihorních tufů a usazených hornin. Proto je její objem menší, než by napovídala výška. ^{[2, 5]}

Jak vznikl

Kurikomajama patří k sopečnému oblouku severovýchodního Japonska, který leží nad subdukční zónou. Její stavba začala asi před 500 000 lety lávovými proudy, které stekly na sever a na jih. Potom vyrostl stratovulkán Higaši-Kurikoma (Východní Kurikoma). ^{[2, 5]}

Sopka Magusadake na západní straně masivu byla činná asi do doby před 100 000 lety. Na jižním svahu stojí lávová kopule Daičigamori a struskový kužel Agurošijama. ^[2]

Erupce

Podle rozboru sopečného popela v půdě došlo v době mezi asi 5 400 lety a rokem 915 nejméně ke dvěma freatickým (parním) výbuchům a po roce 915 k dalším nejméně dvěma. Výbuchy se odehrály v pásu širokém asi 750 m na severním svahu, kde je 47 kráterů. Některé z nich leží podél odlučné stěny velkého sesuvu, takže výbuchy zřejmě provázely sesouvání svahu. ^[1]

Dne 3. února 1744 náhle vyschla řeka Iwai, z hory se ozývalo dunění a dolů se valil lahar (bahnotok), který strhával i velké stromy. Později byl vidět sopečný oblak. ^[1]

Dne 20. listopadu 1944 došlo k malé freatické erupci na severozápadním svahu vrcholu Dainičidake ve výšce asi 1 280 m. Výbuch rozmetal bahno, voda v řece Iwai změnila barvu a uhynulo mnoho ryb. Vzniklá prohlubeň se zaplnila vodou a dostala jméno jezero Šówa (Šówa-ko). ^[1]

Podle opravy, kterou v roce 2003 zveřejnili geologové převážně z Akitské univerzity, stála na místě jezera už před rokem 1944 mělká prohlubeň s mokřadem. Erupce ji jen částečně zvětšila a teprve potom se v ní začala hromadit voda. ^[3]

Zdroje se rozcházejí v tom, co se dělo po roce 1944. Katalog GVP vede jako potvrzené erupce i události z listopadu 1946 a ledna 1950. JMA však v roce 1946 popisuje jen zvýšenou kyselost vody v horkých pramenech Sukawa a v řece Iwai a v lednu 1950 jen dunění u kráteru. ^{[2, 1]}

Co o něm dnes víme

V okolí sopky se často objevují roje zemětřesení. JMA uvádí například roj s nejsilnějším otřesem o magnitudě 5,3 v roce 1985 asi 10 km jihozápadně od sopky a roj s magnitudou až 5,0 v letech 1986–1987 na severovýchodním úpatí. V roce 1992 vzrostla teplota plynů ve fumarolách v údolí Zettasawa. ^[1]

Dne 14. června 2008 zasáhlo jih prefektury Iwate zemětřesení Iwate–Mijagi Nairiku o magnitudě 7,2, s ohniskem v hloubce 8 km asi 10 km severovýchodně od vrcholu. U úpatí sopky spustilo velký sesuv u přehrady Aratozawa a bahnotok zasypal lázně Komanoju. Sopka ležela uvnitř oblasti dotřesů, ale její vlastní seismická činnost se podle JMA nijak nezměnila. ^{[1, 5]}

Na východním svahu Curugidake a severně od jezera Šówa odumřely stromy v pásu širokém asi 200 m. Podle JMA je pravděpodobně zahubily sopečné plyny. ^[1]

Rozbor popela z jedné freatické erupce u jezera Šówa, představený na konferenci v roce 2016, ukázal, že výbuch vycházel z hydrotermálního systému (podzemní horké vody) v hloubce asi 1,5 km, kde voda měla zhruba 230 až 300 °C. ^[4]

Monitoring

Sopku nepřetržitě sleduje japonská meteorologická agentura JMA. Zemětřesení počítá od října 2006 seismometr asi 4 km jihovýchodně od vrcholu. Zemětřesení v roce 2008 ho poškodilo a od 14. června do 2. července 2008 nebylo možné činnost sopky měřit; pak dočasně převzala měření stanice asi 10 km severozápadně od vrcholu. ^[1]

Hora je hlavní dominantou kvazinárodního parku Kurikoma a láká turisty horkými prameny, pěšími stezkami a květenou. ^[5]

Fakta

Poslední erupce podle JMA: 1944, malý parní výbuch (VEI 1)
Jezero Šówa: kráter po erupci 1944
Kaldera na vrcholu: asi 4 km široká
Zemětřesení Iwate–Mijagi Nairiku: 14. 6. 2008, M 7,2, asi 10 km od vrcholu
Hlídá: JMA (nepřetržitě)

Slovníček

stratovulkán: sopka navršená ze střídajících se vrstev ztuhlé lávy, popela a úlomků hornin
andezit, dacit: sopečné horniny se středním až vyšším obsahem křemíku; jejich láva je hustá a pomalá
kaldera: velká propadlina na vrcholu sopky, která vznikne zhroucením nebo rozrušením její stavby
fumarola: otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára
subdukční zóna: místo, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou; v hloubce se tam tvoří magma pro sopky
freatická erupce: výbuch páry, když se podzemní voda prudce ohřeje od horké horniny nebo magmatu; nevyvrhuje novou lávu
lahar: bahnotok – proud vody, bahna a kamení, který se valí po svahu sopky
hydrotermální systém: podzemní soustava horké vody a páry ohřívané teplem sopky

Zdroje

Nakada, S., Ueki, S.: 30. Kurikomayama. National Catalogue of the Active Volcanoes in Japan (anglická verze), Japan Meteorological Agency
Kurikomayama, Smithsonian Global Volcanism Program
Hayashi, S., Kumai, S., Fujita, K.: Some corrections for Holocene activity of Kurikoma volcano, northeast Japan by Kumai and Hayashi (2002). Abstrakt V055-P006, Japan Earth and Planetary Science Joint Meeting 2003, Japan Geoscience Union (2003)
Ito, K., Ohba, T.: Stratigraphy and mineralogy of phreatic eruptions from Kurikoma volcano. Abstracts for Annual Meeting of Japan Association of Mineralogical Sciences 2016, R6-P14 (abstrakt), Japan Association of Mineralogical Sciences (2016)
Mount Kurikoma, Wikipedia

Text sestaven 2026-10-30, ověřen 2026-10-30.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.