Zaó (Zaozan [Zaosan])
sopka – Complex, Japan, Northwestern Pacific Volcanic Regions
- Kde
- Japan, Northwestern Pacific Volcanic Regions
- Typ (GVP)
- Complex
- Nadmořská výška
- 1 841 m
- Tektonické prostředí
- Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
- Poslední známá erupce
- 1940
- Poloha
- 38,144°, 140,440°
Zaó (japonsky Zaózan) je skupina sopek na severu ostrova Honšú, na hranici prefektur Jamagata a Mijagi, asi 40 km západně od zálivu Sendai. Jejím srdcem je kráterové jezero Okama, silně kyselé a měnící barvu, ze kterého pochází většina erupcí zaznamenaných od 8. století. Hory jsou zároveň oblíbeným lyžařským střediskem, známým ledem obalenými stromy – „sněžnými příšerami“. [1, 4, 2]
Jak vznikl
Zaó leží v sopečném oblouku severovýchodního Japonska, nad subdukční zónou – místem, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou. Podle Japonské meteorologické agentury (JMA) začala sopečná činnost asi před 1 milionem až 700 000 lety výlevy čedičového magmatu pod vodou. [1, 2]
Pak sopka asi 300 000 let odpočívala. Zhruba před 400 000 až 100 000 lety vylily četné průduchy proudy andezitové lávy a postavily horní část pohoří včetně nejvyššího vrcholu Kumanodake (1 841 m) a vrcholu Kattadake. Asi před 30 000 lety se na vrcholu propadla kaldera široká asi 2 km. [2]
Skupinu tvoří tři části: západní Niši-Zaó se starou sopkou Rjúzan, jižní Minami-Zaó se sopkami Bjóbu a Fubo a střední Čúó-Zaó s lávovými kopulemi a tufovým kuželem Gošikidake. Během pleistocénu se části sopek několikrát zřítily a sesuly jako obří laviny trosek. [1, 5]
Jezero Okama
Kužel Gošikidake vyrostl uvnitř kaldery a je činný asi posledních 2 000 let. V jeho kráteru leží jezero Okama, zvané též Gošikinuma – „Pětibarevný rybník“. Má průměr asi 360 m a hloubku kolem 60 m. [2, 1]
Voda jezera je silně kyselá, podle české Wikipedie s pH až 1,3. Na dně leží bílé bahno, které čas od času rozvíří unikající plyn, a voda pak změní barvu. I v tak kyselé vodě přesto žije drobný vířník Rotaria rotatoria a rozsivky (jednobuněčné řasy) rodu Pinnularia. [5, 1, 4]
Erupce
Podle výzkumu shrnutého JMA přicházely před 8 000 až 3 000 lety občas větší erupce, při nichž sopka vyvrhla až zhruba 10 milionů m³ magmatu. Za posledních asi 2 000 let jsou erupce menší, ale častější. Obvykle začínají freatickým výbuchem páry a teprve potom se přidá čerstvé magma. [2]
Písemné záznamy o erupcích sahají do roku 773. Ze 22. listopadu 1230 pochází zpráva, že vyvržené kameny zabily mnoho lidí a zvířat. V roce 1694 shořela při erupci svatyně a v roce 1867 zabila 3 lidi povodeň bahnité vody se sírou. [2]
Častým nebezpečím jsou lahary – proudy bahna a vody – a otrava řek. V letech 1694, 1809 a 1895 se do řek dostala otrávená voda (v letech 1809 a 1895 se sírou) a zahubila ryby. V roce 1794 vzniklo jihovýchodně od Okamy devět nových kráterů. [2]
Poslední erupce byla malá freatická exploze v roce 1940 v místě Torijigoku severovýchodně od Okamy, po které tam vznikly nové fumaroly. JMA ji datuje k 16. dubnu, katalog GVP k květnu 1940. [2, 1]
Lidé kolem
Do 30 km od vrcholu žije podle GVP přes půl milionu lidí, mimo jiné ve městě Jamagata. Podle statistik prefektury Mijagi z roku 2010 navštívilo vrchol Kattadake za rok asi 585 000 lidí, podle statistik prefektury Jamagata dalších asi 259 000. [1, 2]
V zimě se tu tvoří „sněžné příšery“ (japonsky džuhjó): silný vítr hází na stromy kapky vody, které na nich přimrzají, a na led se pak usazuje sníh, až stromy připomínají strašidelné postavy. Zaó patří ke třem nejznámějším místům tohoto jevu v Japonsku. Podle Wikipedie jich ale kvůli změně klimatu ubývá. [4]
Monitoring
Zaó patří mezi sopky, které JMA sleduje nepřetržitě. Používá seismometry, náklonoměry, infrazvukové mikrofony, přijímače GNSS a kamery; vlastní přístroje tu mají i další úřady a Univerzita Tóhoku. Mapu sopečného nebezpečí vydaly okolní prefektury a obce v roce 2002. [2, 3]
Ani po roce 1940 nebyla sopka úplně klidná. V roce 1962 přístroje zaznamenaly roj zemětřesení a dunění, v roce 1966 se objevily nové fumaroly a horké prameny a v letech 1984, 1990, 1992 a 1995 další roje zemětřesení. JMA pod sopkou zaznamenává mělká zemětřesení i hlubší takzvaná nízkofrekvenční zemětřesení. [2]
Fakta
- Nejvyšší vrchol
- Kumanodake, 1 841 m
- Jezero Okama
- průměr asi 360 m, hloubka asi 60 m
- Nejstarší zmínka o erupci
- 773
- Observatoř
- JMA (Sendai), nepřetržité sledování
Slovníček
- subdukční zóna
- místo, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou; hornina se v hloubce taví a vzniká magma
- kaldera
- velká propadlina na vrcholu sopky, která vznikne, když se zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem
- tufový kužel
- sopečný kužel ze stmeleného sopečného popela, který vzniká hlavně při výbuších, kdy se magma setká s vodou
- pleistocén
- starší čtvrtohory, doba ledová, zhruba před 2,6 milionu až 11 700 lety
- freatický výbuch
- výbuch páry, když se podzemní voda prudce ohřeje od magmatu; vyhazuje hlavně staré horniny, ne čerstvé magma
- lahar
- rychlý proud bahna, vody a kamenů, který stéká ze sopky po svahu a údolími
- fumarola
- otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára
- pH
- míra kyselosti; čistá voda má pH 7, čím menší číslo, tím kyselejší (pH 1 je kyselost silné kyseliny)
Zdroje
- Zaozan [Zaosan], Smithsonian Global Volcanism Program
- 33. Zaozan (Zaosan) – National Catalogue of the Active Volcanoes in Japan, Japan Meteorological Agency
- 蔵王山 (Zaozan) – stránka sopky, Japan Meteorological Agency, Sendai
- Mount Zaō, Wikipedia
- Zaó (sopka), Wikipedie
Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.
Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.