TerraBeat – zemětřesení a sopky

Zaó (Zaozan [Zaosan])

sopka – Complex, Japan, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Kde
Japan, Northwestern Pacific Volcanic Regions
Typ (GVP)
Complex
Nadmořská výška
1 841 m
Tektonické prostředí
Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce
1940
Poloha
38,144°, 140,440°

Zaó (japonsky Zaózan) je skupina sopek na severu ostrova Honšú, na hranici prefektur Jamagata a Mijagi, asi 40 km západně od zálivu Sendai. Jejím srdcem je kráterové jezero Okama, silně kyselé a měnící barvu, ze kterého pochází většina erupcí zaznamenaných od 8. století. Hory jsou zároveň oblíbeným lyžařským střediskem, známým ledem obalenými stromy – „sněžnými příšerami“. [1, 4, 2]

Jak vznikl

Zaó leží v sopečném oblouku severovýchodního Japonska, nad subdukční zónou – místem, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou. Podle Japonské meteorologické agentury (JMA) začala sopečná činnost asi před 1 milionem až 700 000 lety výlevy čedičového magmatu pod vodou. [1, 2]

Pak sopka asi 300 000 let odpočívala. Zhruba před 400 000 až 100 000 lety vylily četné průduchy proudy andezitové lávy a postavily horní část pohoří včetně nejvyššího vrcholu Kumanodake (1 841 m) a vrcholu Kattadake. Asi před 30 000 lety se na vrcholu propadla kaldera široká asi 2 km. [2]

Skupinu tvoří tři části: západní Niši-Zaó se starou sopkou Rjúzan, jižní Minami-Zaó se sopkami Bjóbu a Fubo a střední Čúó-Zaó s lávovými kopulemi a tufovým kuželem Gošikidake. Během pleistocénu se části sopek několikrát zřítily a sesuly jako obří laviny trosek. [1, 5]

Jezero Okama

Kužel Gošikidake vyrostl uvnitř kaldery a je činný asi posledních 2 000 let. V jeho kráteru leží jezero Okama, zvané též Gošikinuma – „Pětibarevný rybník“. Má průměr asi 360 m a hloubku kolem 60 m. [2, 1]

Voda jezera je silně kyselá, podle české Wikipedie s pH až 1,3. Na dně leží bílé bahno, které čas od času rozvíří unikající plyn, a voda pak změní barvu. I v tak kyselé vodě přesto žije drobný vířník Rotaria rotatoria a rozsivky (jednobuněčné řasy) rodu Pinnularia. [5, 1, 4]

Erupce

Podle výzkumu shrnutého JMA přicházely před 8 000 až 3 000 lety občas větší erupce, při nichž sopka vyvrhla až zhruba 10 milionů m³ magmatu. Za posledních asi 2 000 let jsou erupce menší, ale častější. Obvykle začínají freatickým výbuchem páry a teprve potom se přidá čerstvé magma. [2]

Písemné záznamy o erupcích sahají do roku 773. Ze 22. listopadu 1230 pochází zpráva, že vyvržené kameny zabily mnoho lidí a zvířat. V roce 1694 shořela při erupci svatyně a v roce 1867 zabila 3 lidi povodeň bahnité vody se sírou. [2]

Častým nebezpečím jsou lahary – proudy bahna a vody – a otrava řek. V letech 1694, 1809 a 1895 se do řek dostala otrávená voda (v letech 1809 a 1895 se sírou) a zahubila ryby. V roce 1794 vzniklo jihovýchodně od Okamy devět nových kráterů. [2]

Poslední erupce byla malá freatická exploze v roce 1940 v místě Torijigoku severovýchodně od Okamy, po které tam vznikly nové fumaroly. JMA ji datuje k 16. dubnu, katalog GVP k květnu 1940. [2, 1]

Lidé kolem

Do 30 km od vrcholu žije podle GVP přes půl milionu lidí, mimo jiné ve městě Jamagata. Podle statistik prefektury Mijagi z roku 2010 navštívilo vrchol Kattadake za rok asi 585 000 lidí, podle statistik prefektury Jamagata dalších asi 259 000. [1, 2]

V zimě se tu tvoří „sněžné příšery“ (japonsky džuhjó): silný vítr hází na stromy kapky vody, které na nich přimrzají, a na led se pak usazuje sníh, až stromy připomínají strašidelné postavy. Zaó patří ke třem nejznámějším místům tohoto jevu v Japonsku. Podle Wikipedie jich ale kvůli změně klimatu ubývá. [4]

Monitoring

Zaó patří mezi sopky, které JMA sleduje nepřetržitě. Používá seismometry, náklonoměry, infrazvukové mikrofony, přijímače GNSS a kamery; vlastní přístroje tu mají i další úřady a Univerzita Tóhoku. Mapu sopečného nebezpečí vydaly okolní prefektury a obce v roce 2002. [2, 3]

Ani po roce 1940 nebyla sopka úplně klidná. V roce 1962 přístroje zaznamenaly roj zemětřesení a dunění, v roce 1966 se objevily nové fumaroly a horké prameny a v letech 1984, 1990, 1992 a 1995 další roje zemětřesení. JMA pod sopkou zaznamenává mělká zemětřesení i hlubší takzvaná nízkofrekvenční zemětřesení. [2]

Fakta

Nejvyšší vrchol
Kumanodake, 1 841 m
Jezero Okama
průměr asi 360 m, hloubka asi 60 m
Nejstarší zmínka o erupci
773
Observatoř
JMA (Sendai), nepřetržité sledování

Slovníček

subdukční zóna
místo, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou; hornina se v hloubce taví a vzniká magma
kaldera
velká propadlina na vrcholu sopky, která vznikne, když se zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem
tufový kužel
sopečný kužel ze stmeleného sopečného popela, který vzniká hlavně při výbuších, kdy se magma setká s vodou
pleistocén
starší čtvrtohory, doba ledová, zhruba před 2,6 milionu až 11 700 lety
freatický výbuch
výbuch páry, když se podzemní voda prudce ohřeje od magmatu; vyhazuje hlavně staré horniny, ne čerstvé magma
lahar
rychlý proud bahna, vody a kamenů, který stéká ze sopky po svahu a údolími
fumarola
otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára
pH
míra kyselosti; čistá voda má pH 7, čím menší číslo, tím kyselejší (pH 1 je kyselost silné kyseliny)

Zdroje

  1. Zaozan [Zaosan], Smithsonian Global Volcanism Program
  2. 33. Zaozan (Zaosan) – National Catalogue of the Active Volcanoes in Japan, Japan Meteorological Agency
  3. 蔵王山 (Zaozan) – stránka sopky, Japan Meteorological Agency, Sendai
  4. Mount Zaō, Wikipedia
  5. Zaó (sopka), Wikipedie

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.