Zaó (Zaozan [Zaosan])

sopka – Complex, Japan, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Kde: Japan, Northwestern Pacific Volcanic Regions
Typ (GVP): Complex
Nadmořská výška: 1 841 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 1940
Poloha: 38,144°, 140,440°

Zaó (japonsky Zaózan) je skupina sopek na severu ostrova Honšú, na hranici prefektur Jamagata a Mijagi, asi 40 km západně od zálivu Sendai. Jejím srdcem je kráterové jezero Okama, silně kyselé a měnící barvu, ze kterého pochází většina erupcí zaznamenaných od 8. století. Hory jsou zároveň oblíbeným lyžařským střediskem, známým ledem obalenými stromy – „sněžnými příšerami“. ^{[1, 4, 2]}

Jak vznikl

Zaó leží v sopečném oblouku severovýchodního Japonska, nad subdukční zónou – místem, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou. Podle Japonské meteorologické agentury (JMA) začala sopečná činnost asi před 1 milionem až 700 000 lety výlevy čedičového magmatu pod vodou. ^{[1, 2]}

Pak sopka asi 300 000 let odpočívala. Zhruba před 400 000 až 100 000 lety vylily četné průduchy proudy andezitové lávy a postavily horní část pohoří včetně nejvyššího vrcholu Kumanodake (1 841 m) a vrcholu Kattadake. Asi před 30 000 lety se na vrcholu propadla kaldera široká asi 2 km. ^[2]

Skupinu tvoří tři části: západní Niši-Zaó se starou sopkou Rjúzan, jižní Minami-Zaó se sopkami Bjóbu a Fubo a střední Čúó-Zaó s lávovými kopulemi a tufovým kuželem Gošikidake. Během pleistocénu se části sopek několikrát zřítily a sesuly jako obří laviny trosek. ^{[1, 5]}

Jezero Okama

Kužel Gošikidake vyrostl uvnitř kaldery a je činný asi posledních 2 000 let. V jeho kráteru leží jezero Okama, zvané též Gošikinuma – „Pětibarevný rybník“. Má průměr asi 360 m a hloubku kolem 60 m. ^{[2, 1]}

Voda jezera je silně kyselá, podle české Wikipedie s pH až 1,3. Na dně leží bílé bahno, které čas od času rozvíří unikající plyn, a voda pak změní barvu. I v tak kyselé vodě přesto žije drobný vířník Rotaria rotatoria a rozsivky (jednobuněčné řasy) rodu Pinnularia. ^{[5, 1, 4]}

Erupce

Podle výzkumu shrnutého JMA přicházely před 8 000 až 3 000 lety občas větší erupce, při nichž sopka vyvrhla až zhruba 10 milionů m³ magmatu. Za posledních asi 2 000 let jsou erupce menší, ale častější. Obvykle začínají freatickým výbuchem páry a teprve potom se přidá čerstvé magma. ^[2]

Písemné záznamy o erupcích sahají do roku 773. Ze 22. listopadu 1230 pochází zpráva, že vyvržené kameny zabily mnoho lidí a zvířat. V roce 1694 shořela při erupci svatyně a v roce 1867 zabila 3 lidi povodeň bahnité vody se sírou. ^[2]

Častým nebezpečím jsou lahary – proudy bahna a vody – a otrava řek. V letech 1694, 1809 a 1895 se do řek dostala otrávená voda (v letech 1809 a 1895 se sírou) a zahubila ryby. V roce 1794 vzniklo jihovýchodně od Okamy devět nových kráterů. ^[2]

Poslední erupce byla malá freatická exploze v roce 1940 v místě Torijigoku severovýchodně od Okamy, po které tam vznikly nové fumaroly. JMA ji datuje k 16. dubnu, katalog GVP k květnu 1940. ^{[2, 1]}

Lidé kolem

Do 30 km od vrcholu žije podle GVP přes půl milionu lidí, mimo jiné ve městě Jamagata. Podle statistik prefektury Mijagi z roku 2010 navštívilo vrchol Kattadake za rok asi 585 000 lidí, podle statistik prefektury Jamagata dalších asi 259 000. ^{[1, 2]}

V zimě se tu tvoří „sněžné příšery“ (japonsky džuhjó): silný vítr hází na stromy kapky vody, které na nich přimrzají, a na led se pak usazuje sníh, až stromy připomínají strašidelné postavy. Zaó patří ke třem nejznámějším místům tohoto jevu v Japonsku. Podle Wikipedie jich ale kvůli změně klimatu ubývá. ^[4]

Monitoring

Zaó patří mezi sopky, které JMA sleduje nepřetržitě. Používá seismometry, náklonoměry, infrazvukové mikrofony, přijímače GNSS a kamery; vlastní přístroje tu mají i další úřady a Univerzita Tóhoku. Mapu sopečného nebezpečí vydaly okolní prefektury a obce v roce 2002. ^{[2, 3]}

Ani po roce 1940 nebyla sopka úplně klidná. V roce 1962 přístroje zaznamenaly roj zemětřesení a dunění, v roce 1966 se objevily nové fumaroly a horké prameny a v letech 1984, 1990, 1992 a 1995 další roje zemětřesení. JMA pod sopkou zaznamenává mělká zemětřesení i hlubší takzvaná nízkofrekvenční zemětřesení. ^[2]

Fakta

Nejvyšší vrchol: Kumanodake, 1 841 m
Jezero Okama: průměr asi 360 m, hloubka asi 60 m
Nejstarší zmínka o erupci: 773
Observatoř: JMA (Sendai), nepřetržité sledování

Slovníček

subdukční zóna: místo, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou; hornina se v hloubce taví a vzniká magma
kaldera: velká propadlina na vrcholu sopky, která vznikne, když se zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem
tufový kužel: sopečný kužel ze stmeleného sopečného popela, který vzniká hlavně při výbuších, kdy se magma setká s vodou
pleistocén: starší čtvrtohory, doba ledová, zhruba před 2,6 milionu až 11 700 lety
freatický výbuch: výbuch páry, když se podzemní voda prudce ohřeje od magmatu; vyhazuje hlavně staré horniny, ne čerstvé magma
lahar: rychlý proud bahna, vody a kamenů, který stéká ze sopky po svahu a údolími
fumarola: otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára
pH: míra kyselosti; čistá voda má pH 7, čím menší číslo, tím kyselejší (pH 1 je kyselost silné kyseliny)

Zdroje

Zaozan [Zaosan], Smithsonian Global Volcanism Program
33. Zaozan (Zaosan) – National Catalogue of the Active Volcanoes in Japan, Japan Meteorological Agency
蔵王山 (Zaozan) – stránka sopky, Japan Meteorological Agency, Sendai
Mount Zaō, Wikipedia
Zaó (sopka), Wikipedie

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.