Adatarayama

sopka – Stratovolcano(es), Japan, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Kde: Japan, Northwestern Pacific Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano(es)
Nadmořská výška: 1 728 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 1996
Poloha: 37,647°, 140,281°

Adatara je zalesněný sopečný masiv v prefektuře Fukušima na japonském ostrově Honšú, asi 15 km jihozápadně od města Fukušima. Jeho činné centrum je kráter Numanotaira, kde v roce 1900 parní výbuch zničil sirný důl a zabil 72 horníků. V roce 1997 tu sopečné plyny zabily čtyři horolezce. ^{[1, 2, 4]}

Jak vypadá

Adatara není jedna hora, ale skupina stratovulkánů (kuželů navrstvených z lávy a popela) a lávových kopulí. Masiv měří podle japonské meteorologické agentury JMA asi 9 km od východu na západ a 14 km od severu k jihu. Na jeho hřebeni stojí od severu k jihu vrcholy Kimenzan, Minowasan, Tecuzan, Adatarajama a Ošozan. ^{[1, 2]}

Nejvyšší je Minowasan (1 728 m). Činnou sopkou je ale jižněji ležící Tecuzan (1 709 m) s kráterem Numanotaira. Kráter je asi 1,2 km široký a na západ otevřený – vytéká z něj říčka Iogawa, „Sirná řeka“. Jeho hloubku uvádí GVP 350 m, JMA jen 150 m. V kráteru a kolem něj jsou fumaroly a horké prameny. ^{[1, 2]}

Jak vznikl

Adatara patří k severojaponskému sopečnému oblouku. Vznikla nad subdukční zónou, tedy v místě, kde se jedna deska zemské kůry zasouvá pod druhou. Na severu přiléhá k sopce Azuma a na západě od ní stojí Bandai. ^{[1, 4]}

Masiv rostl v několika etapách. Podle JMA začala hlavní činnost velkými pyroklastickými proudy (žhavými lavinami popela a kamení) asi před 450 000 až 550 000 lety; GVP uvádí tři hlavní etapy, které začaly asi před 550 000, 350 000 a 200 000 lety. Nejrychleji sopka rostla asi před 250 000 lety, kdy vznikl hlavní hřeben. ^{[2, 1]}

Za posledních 10 000 let tu podle JMA přicházely středně velké erupce s odstupem 500 až 1 500 let. Poslední erupce, při které vyšlo na povrch čerstvé magma, byla asi před 2 400 lety. Od té doby vybuchuje sopka jen freaticky – výbuchy páry, když se podzemní voda prudce ohřeje. ^[2]

Erupce

V roce 1899 se v kráteru Numanotaira výrazně zesílila činnost fumarol. V srpnu z nich bylo slyšet hlasité dunění a vyrážely z nich plameny, pak se okraj fumaroly zřítil a vyvrhoval popel a sirné bahno. V listopadu vylétávaly z téhož místa balvany o hmotnosti 20 až 400 kg. ^[2]

Dne 17. července 1900 odpoledne přišel nejprve jeden menší výbuch a večer tři další rychle po sobě. Čtvrtý výbuch doprovázela přízemní pyroklastická vlna (rychlý oblak horkého popela a plynů), která se hnala podél Sirné řeky. Kameny a vlna zničily sirnou rafinerii v kráteru, zabily 72 dělníků a 10 zranily. ^{[2, 1]}

Erupce vyvrhla zhruba milion m³ materiálu a na dně starého kráteru vytvořila nový oválný kráter asi 150 × 300 m, ve kterém později vzniklo jezírko. Katalog GVP jí přisuzuje stupeň 2 na stupnici VEI. ^{[2, 1]}

V září 1996 se uprostřed kráteru Numanotaira objevil bílý oblak páry vysoký 30 m a sopka rozstříkla bahno na plochu o průměru asi 100 m. Katalog GVP tuto drobnou událost vede jako poslední erupci. ^{[2, 1]}

Nebezpečí

Po roce 1996 se v kráteru postupně oteplovala půda a rozšiřovala se plocha fumarol. V září 1997 zahynuli uvnitř kráteru Numanotaira čtyři horolezci, které zabily sopečné plyny. Podle stupnice výstrahy platné od roku 2009 je vstup do nebezpečných míst kráteru omezen i při nejnižším stupni. ^[2]

Nejhorší scénář, se kterým počítá japonská stupnice výstrahy, je parní výbuch jako v roce 1900, ale v zimě, kdy na horách leží sníh. Roztátý sníh by mohl vytvořit lahar (bahnotok), který by doběhl až k obydleným oblastem. ^[2]

Hora patří do Národního parku Bandai-Asahi a je oblíbeným turistickým cílem – podle údajů prefektury Fukušima z roku 2010 do oblasti Adatary přijelo za rok přes 200 000 návštěvníků. V okruhu 30 km od sopky žije podle GVP přes 700 000 lidí. ^{[2, 1]}

Co o něm dnes víme

JMA sleduje Adataru nepřetržitě; seismometry tu měří od roku 1965 a kamera snímá kráter od roku 1999. Mezi lety 1996 a 2003 přístroje zaznamenaly, že se kráter mírně nafukuje, hornina pod ním se zahřívá a ztrácí magnetismus a tepelná činnost sílí. K erupci to tehdy nevedlo. V letech 2000 a 2001 stoupala pára z kráteru krátkodobě až do výšky 300 m, do roku 2004 se ale kráter uklidnil. ^[2]

Studie japonského meteorologického výzkumného ústavu z roku 2008 spojila měření magnetického pole, tíže, elektrického potenciálu a pohybů terénu z let 1996–2005. Ukázala, že kolem roku 2000 se kráter přestal nafukovat a začal klesat a že změny vysvětlí dva zdroje horké vody pod kráterem, jeden na severu a jeden na jihu. Podle autorů jsou taková kombinovaná měření silným nástrojem u sopek, jako je Adatara, kde samotné sledování zemětřesení moc neprozradí. ^[3]

Zajímavosti

Adatara proslula i v japonské literatuře: známou ji udělaly básně Kótaróa Takamury ze sbírky Čiekošó. ^[4]

Fakta

Oběti erupce 1900: 72 mrtvých, 10 zraněných (dělníci sirného dolu)
Neštěstí 1997: 4 horolezci zabití sopečnými plyny
Poslední magmatická erupce: asi před 2 400 lety
Hlídá: Japonská meteorologická agentura (JMA)
Činný vrchol: Tecuzan, 1 709 m

Slovníček

stratovulkán: kuželovitá sopka postavená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela
lávová kopule: hromada velmi husté lávy, která se vytlačuje z jícnu a neteče daleko
fumarola: otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára
subdukční zóna: místo, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou; v hloubce se tam tvoří magma pro sopky
pyroklastický proud: žhavá lavina sopečného popela, kamení a plynů, která se řítí po svahu velkou rychlostí
pyroklastická vlna: řidší a rychlejší oblak horkého popela a plynů, který se valí při zemi
freatická erupce: parní výbuch: podzemní voda se od horkých hornin prudce změní v páru a roztrhne horninu nad sebou
VEI: index sopečné výbušnosti, stupnice síly erupcí od 0 do 8
lahar: bahnitý proud vody a sopečného materiálu, který se řítí po svahu, třeba po roztátí sněhu

Zdroje

Adatarayama, Smithsonian Global Volcanism Program
National Catalogue of the Active Volcanoes in Japan: 35. Adatarayama, Japan Meteorological Agency
Yamamoto, T., Takagi, A., Fukui, K., Owada, T.: Hydrothermal Activity Inferred from Comprehensive Observation of Unrest in Adatara Volcano. Papers in Meteorology and Geophysics 59 (2008), 39–64 doi:10.2467/mripapers.59.39 (abstrakt), Papers in Meteorology and Geophysics (2008)
Mount Adatara, Wikipedia

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.