Nasudake

sopka – Stratovolcano(es), Japan, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Kde

Japan, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano(es)

Nadmořská výška

1 915 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poslední známá erupce

1963

Poloha

37,125°, 139,963°

Nasudake (hora Nasu) je skupina sopek a lávových dómů seřazených od severu k jihu na severním okraji Kantóské nížiny na ostrově Honšú. Činný je dnes jen nejmladší vrchol Čausudake, který naposledy vybuchoval v letech 1408–1410 a od té doby jen občas vypouští páru menšími výbuchy. ^{[1, 2, 3]}

Jak vznikl

Sopečná činnost tu podle GVP začala asi před 500 000 lety, anglická Wikipedie uvádí 600 000 let. Nejdřív vyrostly tři velké stratovulkány, každý zhruba 200 000 let. Po nich vznikly tři menší sopky z andezitu: Asahidake, Futamatajama a Čausudake. ^{[1, 3]}

Asi před 30 000–40 000 lety se zřítila sopka Asahidake. Mohutný sesuv trosek, jehož uloženiny geologové nazývají Ofudžisan, pokryl rozsáhlé území jihovýchodně od sopky. ^[1]

Skupina leží podél zlomu Sekija na sopečném oblouku severovýchodního Japonska, nad subdukční zónou. ^{[2, 1]}

Jak vypadá

Pět hlavních vrcholů se nazývá „pět vrcholů Nasu“. Nejvyšší je Sanbonjari (1 916,9 m), následuje činný Čausudake (1 915 m), Asahidake (1 896 m), Minamigassan (1 776 m) a Kuro-oja (1 589 m). Hora leží v severovýchodní části národního parku Nikkó a patří mezi „100 slavných japonských hor“. ^{[3, 2]}

Na horu vede kabinová lanovka Nasu (Nasu Ropeway). Na západním svahu jsou dva výbuchové krátery, ze kterých stále unikají sopečné plyny (fumaroly). ^{[3, 2]}

Erupce

Čausudake začal růst asi před 16 000 lety. Měl šest známých magmatických erupcí, tedy erupcí, při nichž vystoupilo čerstvé magma. Poslední z nich proběhla v letech 1408–1410: padal sopečný popel a úlomky, po svahu se valily pyroklastické proudy a na vrcholu vznikl lávový dóm, který tvoří dnešní vrchol. ^{[1, 2]}

Za posledních 5 000 let tu každých pár set let docházelo k menším freatickým erupcím (výbuchům páry bez čerstvé lávy). Po roce 1410 se opakovaly i v novověku – katalog GVP uvádí malé erupce v letech 1846, 1881, 1953, 1960 a 1963. Všechny historické erupce byly výbušné a sopka má sklon k bahnotokům. ^{[1, 2]}

Monitoring

Sopku sleduje Japonská meteorologická agentura (JMA) seismometry, náklonoměry, infrazvukovými senzory, družicovým měřením polohy (GNSS) a kamerami. Každý měsíc vydává zprávu o stavu sopky. Podle JMA se v oblasti v poslední době objevují roje zemětřesení, jejich souvislost se sopečnou činností ale prokázána nebyla. ^[2]

V okruhu 10 km od sopky žije podle GVP jen asi 5 800 lidí, ale v okruhu 30 km téměř 300 000. ^[1]

Fakta

Činný vrchol

Čausudake (1 915 m), stáří asi 16 000 let

Nejvyšší vrchol

Sanbonjari, 1 916,9 m

Poslední magmatická erupce

1408–1410, vznik vrcholového dómu

Observatoř

Japonská meteorologická agentura (JMA)

Slovníček

stratovulkán

kuželovitá sopka navršená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela a úlomků

lávový dóm

kupa husté lávy, která se nahromadí přímo nad průduchem, protože neteče daleko

andezit

sopečná hornina se středním obsahem křemíku; typická pro sopky nad subdukčními zónami

subdukční zóna

místo, kde se jedna litosférická deska noří pod druhou; nad ní vznikají sopky

freatická erupce

výbuch páry, když se podzemní voda prudce ohřeje od magmatu; nevyvrhuje čerstvou lávu

pyroklastický proud

žhavá lavina sopečného popela, plynů a kamenů, která se řítí po svahu velkou rychlostí

fumarola

otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára

bahnotok (lahar)

proud bahna a kamení, který vzniká, když voda strhne sopečný popel a úlomky ze svahů

Zdroje

1. Nasudake, Smithsonian Global Volcanism Program
2. 那須岳 (Nasudake) – stránka sopky, Japonská meteorologická agentura (JMA)
3. Mount Nasu, Wikipedia

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.