Takaharayama

sopka – Stratovolcano, Japan, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Kde: Japan, Northwestern Pacific Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano
Nadmořská výška: 1 795 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 4 570 př. n. l.
Poloha: 36,900°, 139,777°

Takaharayama je sopečná skupina v prefektuře Točigi na ostrově Honšú, severoseverozápadně od města Ucunomija. Naposledy vybuchla asi před 6 500 lety a vytlačila při tom souměrný lávový dóm Fudžijama, malou „kopii“ hory Fudži. Od té doby je klidná, ale v okolí stále unikají horké plyny a v letech 1979 a 1981–82 se tu objevily roje zemětřesení. ^{[2, 1]}

Jak vypadá

Takaharayama je stratovulkán, tedy sopka složená z vrstev lávy a sopečného popela. Tvoří ji kaldera Šiobara (sopečná propadlina) se středovými kužely Mjódžindake a Maekurojama na severu a kuželovitá sopka Šakagadake na jihu. Nejvyšším vrcholem je Šakagatake s 1 795 m. ^{[1, 3]}

Sopečné vyvrženiny pokrývají asi 15 × 15 km a mají celkový objem zhruba 55 km³. Horniny sahají od čedičového andezitu přes andezit po dacit, tedy od lávy chudší po lávu bohatší na křemík. ^{[1, 2]}

Na severním úpatí Maekurojamy se táhne pásmo puklin ve směru od západoseverozápadu k východojihovýchodu, se kterým jsou spojené menší sopky. Nejmladším útvarem celé sopky je lávový dóm Fudžijama (1 184 m); podle GVP je to jedna z mnoha kuželovitých sopek, které dostaly jméno podle slavné hory Fudži. ^{[1, 2]}

Erupce

Sopečná činnost tu začala asi před 500 000 lety a hlavní fáze skončila asi před 10 000 lety. Kaldera Šiobara vznikla v pozdním pleistocénu (mladších čtvrtohorách) při erupci, po které zůstaly usazeniny pemzových proudů Otawara. ^{[1, 2]}

Po dlouhém klidu přišla asi před 6 500 lety puklinová erupce na severní straně sopky. Začala freatickými (parními) výbuchy, jejichž popel – vrstva Takahara-Uenohara – se rozptýlil hlavně na východ. Pak vystoupilo magma a vytvořilo lávový dóm Fudžijama. Japonská meteorologická agentura odhaduje objem magmatu na 0,17 km³ a erupci přiřazuje stupeň 4 na stupnici VEI. ^{[1, 2]}

Z historické doby žádná erupce zaznamenána není. ^[1]

Co se tu děje dnes

U lázní Šin'ju Onsen poblíž Fudžijamy jsou fumaroly – otvory, ze kterých unikají horké plyny a pára. V únoru 1979 a znovu od prosince 1981 do ledna 1982 se pod sopkou objevily roje drobných zemětřesení. Nejsilnější otřes 22. prosince 1981 dosáhl v Šiobaře intenzity 4 podle japonské stupnice a způsobil drobné škody. ^{[1, 3]}

Japonská meteorologická agentura (JMA) vede Takaharayamu mezi činnými sopkami Japonska. Otřesy pod ní zachycuje regionální síť seismometrů; mapu sopečného nebezpečí podle přehledu JMA sopka zatím nemá. Na jejím úpatí leží čtyři obce – města Nikkó, Nasušiobara a Jaita a městečko Šioja –, které měly v roce 2010 dohromady přes 250 000 obyvatel. ^[1]

Fakta

Poslední erupce: asi před 6 500 lety (dóm Fudžijama)
Objem magmatu poslední erupce: 0,17 km³, VEI 4
Počátek činnosti: asi před 500 000 lety
Roje zemětřesení: 1979, 1981–82
Observatoř: Japonská meteorologická agentura (JMA)

Slovníček

stratovulkán: kuželovitá sopka složená ze střídajících se vrstev ztuhlé lávy a sopečného popela
kaldera: velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem
lávový dóm: kupa velmi husté lávy, která se nerozlije, ale nahromadí se nad jícnem
dacit: světlá sopečná hornina bohatá na křemík; její láva je hustá a erupce bývají výbušné
freatický výbuch: parní výbuch, kdy se podzemní voda prudce ohřeje a vymrští hlavně starou horninu
fumarola: otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára
VEI: index sopečné výbušnosti, stupnice 0–8 podle množství vyvrženého materiálu; každý stupeň znamená zhruba desetkrát větší erupci

Zdroje

40. Takaharayama (National Catalogue of the Active Volcanoes in Japan), Japan Meteorological Agency
Takaharayama, Smithsonian Global Volcanism Program
Mount Takahara, Wikipedia

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.