Nantaisan

sopka – Stratovolcano, Japan, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Kde

Japan, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

2 486 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poslední známá erupce

9 540 př. n. l.

Poloha

36,765°, 139,491°

Nantaisan je pravidelný sopečný kužel vysoký 2 486 m v národním parku Nikkó na japonském ostrově Honšú. Jeho lávy kdysi přehradily řeku a vytvořily jezero Čúzendži. Hora je posvátná pro buddhisty i šintoisty a naposledy vybuchla podle japonské meteorologické agentury asi před 7 000 lety. ^{[1, 2, 4]}

Jak vypadá

Nantaisan je stratovulkán – kužel navršený ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela a kamení. Jeho základna měří v průměru asi 6 km, nad okolím se zvedá zhruba o 1 200 m a na vrcholu má kráter široký asi 1 km. Část severní strany hory se kdysi zřítila a na vrcholu po ní zůstal kráter ve tvaru podkovy. ^{[2, 1]}

Jihozápadně od hory leží jezero Čúzendži. Vzniklo tak, že lávové proudy z rané fáze růstu sopky přehradily řeku Daija. Voda dnes z jezera přepadá přes tuto lávovou hráz vodopádem Kegon, podle české Wikipedie vysokým 97 m. ^{[1, 2, 5]}

Za jasného dne je hora vidět až ze 100 km vzdáleného města Saitama. ^[4]

Tři období činnosti

Japonská meteorologická agentura (JMA) rozlišuje tři období činnosti. V prvním, zhruba před 30 000 až 17 000 lety, vytékaly andezitové lávy, které postavily hlavní těleso sopky. Podle přehledu Geologického ústavu Japonska jsou nejstarší popely z Nantaisanu staré asi 23 000 let. ^{[2, 3]}

Kolem 17 000 let před dneškem přišla největší erupce v historii hory: mohutný pliniovský výbuch (vysoký sloupec plynu a pemzy) doprovázený pyroklastickými proudy. Potom se zřítila část severní strany a sesuv trosek se valil k severu. ^[2]

Třetí období, asi před 14 000 až 7 000 lety, začalo výlevem husté lávy – patří k němu dacitový proud Ósawa, který stekl z kráteru po severním svahu. V kráteru na vrcholu pak došlo k několika parním a freatomagmatickým výbuchům a kráter krátce držel jezero. ^{[2, 1]}

Kdy byla poslední erupce, se zdroje rozcházejí. Katalog GVP za nejmladší známou činnost považuje uloženiny pyroklastického proudu Bentengawara staré asi 10 000 let. Novější výzkum, z něhož vychází JMA, našel ještě mladší popely a poslední erupci klade asi 7 000 let do minulosti. ^{[1, 2, 3]}

Historie

Prvním známým člověkem na vrcholu byl buddhistický mnich Šódó Šónin v 8. století. Od té doby je hora posvátná a chodí na ni poutníci. Spravuje ji šintoistická svatyně Futarasan, pro kterou je hora sama předmětem uctívání. ^[4]

Spolu se svatyní Tóšógú a chrámem Rinnódži patří k památkám Nikkó zapsaným na Seznam světového dědictví UNESCO. Archeologové tu v 19. a 20. století našli mnoho předmětů z doby od 8. do 19. století. ^[4]

Monitoring

Podle anglické Wikipedie zařadila JMA Nantaisan v červnu 2017 mezi činné sopky. Už v roce 2008 to navrhovali vědci z univerzity v Tojamě, kteří našli stopy erupce staré asi 7 000 let. ^[4]

Podle zprávy JMA na hoře nejsou žádné fumaroly (otvory, z nichž unikají sopečné plyny). Po velkém zemětřesení Tóhoku 11. března 2011 však bylo západně od vrcholu a asi 5 km severně od něj zvýšené množství zemětřesení, až do podzimu 2012. Nejsilnější z nich mělo ještě 11. března magnitudo 4,2. ^[2]

Sopku sleduje regionální síť seizmometrů, přístrojů GNSS pro měření pohybů terénu a kamer, kterou provozují JMA, Japonský geografický úřad a další instituce. Mapu ohrožení pro ni JMA ve svém katalogu (s údaji z roku 2017) neuvádí. ^[2]

Fakta

Největší erupce

asi před 17 000 lety (pliniovská)

Poslední erupce podle JMA

asi před 7 000 lety, freatomagmatická

Vrcholový kráter

průměr asi 1 km

První známý výstup

mnich Šódó Šónin, 8. století

Slovníček

stratovulkán

kuželovitá sopka složená ze střídajících se vrstev ztuhlé lávy a sopečného popela a kamení

andezit, dacit

sopečné horniny se středním až vyšším obsahem křemíku; jejich láva je hustá a teče pomalu

pliniovská erupce

velmi silný výbuch, při kterém stoupá vysoko do atmosféry sloup plynu, popela a pemzy

pyroklastický proud

žhavá směs plynu, popela a kamenů, která se řítí po svahu sopky velkou rychlostí

freatomagmatický výbuch

výbuch, při kterém se magma setká s vodou a ta se prudce změní v páru

fumarola

otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára

Zdroje

1. Nantaisan, Smithsonian Global Volcanism Program
2. National Catalogue of the Active Volcanoes in Japan: 41. Nantaisan, Japan Meteorological Agency
3. Yamamoto, T.: 日本の主要第四紀火山の積算マグマ噴出量階段図 – 日光火山群 (stupňovitý diagram vyvrženého magmatu, sopky Nikkó), Geological Survey of Japan (2015)
4. Mount Nantai, Wikipedia
5. Nantaisan, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.