Nikko-Shiranesan

sopka – Shield, Japan, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Kde: Japan, Northwestern Pacific Volcanic Regions
Typ (GVP): Shield
Nadmořská výška: 2 578 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 1952
Poloha: 36,799°, 139,376°

Nikkó-Širane (Nikko-Shiranesan) je sopka na hranici prefektur Točigi a Gunma v národním parku Nikkó, asi 2 578 m vysoká – nejvyšší hora severovýchodního Japonska. V historické době v ní docházelo jen k výbuchům páry (podle japonské meteorologické agentury naposledy v 19. století, podle katalogu GVP ještě v roce 1952), ale geologové ukázali, že před pár tisíci lety chrlila i lávu a pyroklastické proudy. ^{[3, 1, 4, 2]}

Jak vypadá

Sopka je postavená z andezitu a dacitu, hornin se středním až vyšším obsahem křemíku. Tvoří ji lávová kopule o průměru asi 1 000 m a výšce kolem 300 m a mocné vrstvy lávových proudů. Na nich leží několik lávových kopulí, z nichž nejvyšší je Širane (Okuširane). ^{[1, 3]}

Sopka se zvedá severozápadně od malebného jezera Čúzendži. Velmi husté lávové proudy s výraznými valy po okrajích, které kdysi stekly ze spodní štítové sopky Keizukajama, se podílely na vzniku několika jezer severně od sopky. ^{[3, 5]}

Vrchol je nejvyšším bodem prefektur Točigi i Gunma a hora patří mezi „100 slavných hor Japonska“ podle Kjúji Fukady. Nesmí se plést s jinou sopkou Kusacu-Širane, která leží také v prefektuře Gunma. ^[4]

Erupce

Za posledních asi 6 000 let tu podle japonské meteorologické agentury (JMA) proběhlo nejméně šest erupcí. Některé začínaly výbuchem páry a přecházely ve vyvrhování magmatu, mladší byly jen parní. ^[1]

V roce 1649 vybuchl vrcholový kráter, napadalo mnoho popela a vznikl nový kráter široký asi 200 m a hluboký 10 m. Svatyně na vrcholu byla úplně zničena. JMA tuto erupci hodnotí jako freatickou (parní) se stupněm 2 na stupnici VEI, geologická služba AIST ji podle novějšího mapování řadí mezi freatomagmatické, při nichž se magma setká s vodou. ^{[1, 2]}

V 70. a 80. letech 19. století se ozvaly další výbuchy, které JMA s otazníkem řadí mezi parní. V květnu 1872 vznikl na jihozápadním úbočí kráter přes 200 m široký, v březnu 1873 padal popel a v řece Tone hynuly ryby a v prosinci 1889 vybuchl západní svah, padal popel a zakalila se řeka Katašina. ^[1]

V létě 1952 byl nad sopkou vidět oblak a od září bylo slyšet dunění. Katalog GVP to vede jako erupci stupně VEI 2, JMA jen jako dým a dunění. GVP uvádí i erupci v roce 1625 se stupněm VEI 3, kterou přehled JMA nezmiňuje. ^{[1, 3]}

Co o něm dnes víme

V roce 2022 vydala japonská geologická služba (GSJ, součást institutu AIST) novou geologickou mapu sopky. Podle datování uhlíkem 14C nejmladší láva na vrcholu Širane vytekla asi před 3 000 lety a provázely ji pyroklastické proudy. Za posledních 7 600 let navíc tři výbuchy takzvaného vulkánského typu navršily tři kužele ze sopečných úlomků. ^[2]

Geologové na sopce napočítali 15 kráterů a určili, ze kterých vzešly erupce v 7.–8. století, ve 12. století, v roce 1649 i parní výbuchy v letech 1873 a 1889–1890. Podle nich může sopka v budoucnu znovu chrlit magma, nejen páru. ^[2]

Seismická měření z 90. let ukázala přímo pod sopkou oblast, kterou se zemětřesné vlny šíří pomaleji, což vědci vykládají jako přítomnost magmatu. V letech 1993–1995 se tu množila drobná zemětřesení a pod vrcholem vznikal vulkanický třes v hloubce jen 2–3 km. ^[1]

Po velkém zemětřesení Tóhoku 11. března 2011 se kolem sopky prudce zvýšil počet otřesů; nejsilnější měl 12. března magnitudu 4,5. Známky blížící se erupce, například vulkanický třes, se ale podle JMA neobjevily. Pole fumarol (výronů horkých plynů) na sopce podle katalogu JMA (údaje do roku 2012) nyní nejsou. ^[1]

Monitoring

JMA řadí Nikkó-Širane mezi nepřetržitě sledované sopky. Kolem vrcholu má seismometry, přijímače GPS, náklonoměr a infrazvukový mikrofon; doplňuje je síť seismometrů ústavu NIED. ^[1]

Na sopku vede ze strany prefektury Gunma lanovka, kterou podle JMA ročně využije asi 75 000 lidí, z nich asi 10 000 pokračuje až na vrchol. Oblast je součástí národního parku Nikkó, kde jsou chráněny horské rostliny. ^{[1, 4]}

Fakta

Nejvyšší hora: severovýchodního Japonska, prefektur Točigi i Gunma
Erupce 1649: nový kráter asi 200 m, zničená svatyně na vrcholu
Nejmladší láva: asi před 3 000 lety
Počet kráterů: 15
Hlídá: Japonská meteorologická agentura (JMA), nepřetržitě

Slovníček

andezit, dacit: sopečné horniny se středním až vyšším obsahem křemíku; jejich láva je hustá a teče pomalu
lávová kopule: hromada velmi husté lávy, která se vytlačuje z kráteru a neteče daleko
štítová sopka: široká sopka s mírnými svahy, navršená z mnoha lávových proudů
freatická erupce: výbuch páry, když se voda dostane k horké hornině nebo magmatu; nevyvrhuje novou lávu
freatomagmatická erupce: výbuch, při kterém se magma setká s vodou; vyvrhuje páru i úlomky čerstvého magmatu
pyroklastický proud: žhavá směs kamenů, popela a plynů, která se rychle řítí po svahu sopky
VEI: index vulkanické explozivity, stupnice síly výbuchu od 0 do 8; každý stupeň znamená zhruba desetkrát víc vyvrženého materiálu
vulkanický třes: dlouhé, nepřetržité chvění země pod sopkou, často spojené s pohybem magmatu nebo plynů
fumarola: otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára
vulkánský typ erupce: krátké, silné výbuchy husté lávy, které vymršťují sopečné bloky a popel

Zdroje

41. Nikko-Shiranesan (National Catalogue of the Active Volcanoes in Japan, anglická verze), Japan Meteorological Agency
Publication of the geological map of Nikko-Shirane and Mitsudake volcanoes: Holocene eruption history and craters are clarified, Geological Survey of Japan, AIST (2022)
Nikko-Shiranesan, Smithsonian Global Volcanism Program
Mount Nikkō-Shirane, Wikipedia
Nikkó-Širane, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.