Harunasan

sopka – Stratovolcano, Japan, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Kde: Japan, Northwestern Pacific Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano
Nadmořská výška: 1 449 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 550
Poloha: 36,478°, 138,851°

Harunasan (hora Haruna) je velká sopka v prefektuře Gunma ve východní části japonského ostrova Honšú (oblast Kantó). Na vrcholu má malou kalderu s jezerem Haruna a pravidelným kuželem Haruna-Fudži. V 6. století z ní vyšly dvě velké erupce z místa dnešní lávové kopule Futacudake. V roce 2012 našli archeologové u jejího úpatí ostatky muže v brnění, který zřejmě zahynul při sopečné erupci. ^{[2, 1, 5, 3]}

Jak vypadá

Harunasan je rozlehlá složená sopka se základnou o průměru asi 20 km. Nejvyšší vrchol Kamongatake měří 1 449 m. Starý stratovulkán z andezitu je silně rozrušený erozí a na jeho vrcholu je malá kaldera, propadlina asi 2 × 3 km. ^{[1, 5]}

V kaldeře stojí kužel Haruna-Fudži (1 390 m) a západní část kaldery zaplňuje jezero Haruna. Uvnitř kaldery i kolem ní ztuhly husté lávové proudy a lávové kopule. Řada kopulí se táhne od středu kaldery na východ až k nejmladší z nich, Futacudake. ^{[2, 1]}

Pod Futacudake leží lázně Ikaho. Na vrcholu sopky ale nejsou žádné fumaroly (výdechy horkých plynů). Harunasan tvoří spolu s horami Akagi a Mjógi tři známé hory kraje Džómó, dnešní prefektury Gunma. ^{[1, 5]}

Jak vznikl

Sopka patří k sopečnému oblouku severovýchodního Japonska nad subdukční zónou. Začala růst před více než 300 000 lety. Asi před 200 000 a 40 000 lety prodělala erupce, při kterých vznikla kaldera, a pyroklastické proudy se rozlily do okolí. ^{[2, 1, 5]}

Asi před 10 000 lety se zřítila část východního svahu a vznikla úlomková lavina Mijukida. Hned po ní vyrostla lávová kopule Mizusawajama. Potom podle JMA nedošlo k výrazné sopečné činnosti až do 5. století. ^[1]

Erupce

V 5. a 6. století došlo z oblasti dnešní Futacudake ke třem erupcím. Z historických záznamů o nich nevíme nic – jejich stáří se určuje podle toho, jak sopečné vrstvy leží vůči archeologickým nálezům. ^{[1, 2]}

První větší erupce, zvaná Šibukawa, začala výbuchy magmatu ve styku s vodou a pokračovala pyroklastickými proudy a lahary (bahnotoky). Vyvrhla asi 0,32 km³ magmatu a dosáhla stupně 4 na stupnici VEI. ^[1]

Druhá, ještě silnější erupce Ikaho měla podobu pliniovské erupce – vysokého erupčního sloupce, ze kterého padala pemza – s pyroklastickými proudy. Vyvrhla asi 0,74 km³ magmatu (VEI 5) a na jejím konci vznikla lávová kopule Futacudake. Je to zatím poslední erupce Harunasanu. ^{[1, 2]}

Data se ve zdrojích liší. JMA klade erupci Šibukawa mezi roky 489 a 498 a erupci Ikaho mezi roky 525 a 550, obě na začátek léta. Katalog GVP uvádí roky asi 520 a 550, každý s nejistotou ±10 let. ^{[1, 2]}

Muž v brnění

Koncem roku 2012 našli archeologové na nalezišti Kanai Higašiura ve městě Šibukawa ve vrstvě sopečného popela kostru muže v brnění z počátku 6. století. Zahynul pravděpodobně při erupci nedaleké sopky. Místo se přezdívá „japonské Pompeje“. ^{[3, 4]}

Brnění bylo složené z malých železných destiček svázaných koženými řemínky. Takové dovezené brnění se dosud nacházelo v hrobkách vysoce postavených lidí; poprvé bylo objeveno přímo na svém majiteli. Podle archeologa Šin'ičira Ókiho to ukazuje na člověka vysokého postavení, třeba místního vůdce. ^{[3, 4]}

Lidé před pyroklastickými proudy obvykle utíkají, tento muž ale podle Ókiho zemřel otočený čelem k proudu, který se valil osadou. Óki připustil, že se možná modlil, aby sopku usmířil. U jeho ostatků ležela i část lebky malého dítěte. ^[3]

Zajímavosti

Podle hory dostala jméno bitevní loď japonského císařského námořnictva Haruna. ^{[6, 5]}

Horu proslavila manga Initial D, kde vystupuje pod smyšleným jménem Akina: hlavní hrdina tu rozváží tofu do hotelu u jezera. ^[5]

Fakta

Největší erupce: Ikaho, 6. století, VEI 5 (asi 0,74 km³ magmatu)
Kaldera na vrcholu: asi 2 × 3 km
Průměr základny: asi 20 km
Nejmladší kopule: Futacudake
Archeologický nález: muž v brnění, Kanai Higašiura (2012)

Slovníček

kaldera: velká propadlina na vrcholu sopky, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem
stratovulkán: sopka navršená ze střídajících se vrstev ztuhlé lávy, popela a úlomků hornin
lávová kopule: hromada velmi husté lávy, která se vytlačuje z kráteru a neteče daleko
andezit: sopečná hornina se středním obsahem křemíku, typická pro sopky nad subdukčními zónami
fumarola: otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára
subdukční zóna: místo, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou; v hloubce se tam tvoří magma pro sopky
pyroklastický proud: žhavá směs kamenů, popela a plynů, která se rychle řítí po svahu sopky a spálí vše v cestě
úlomková lavina: obrovský sesuv, při kterém se zřítí část sopky a trosky se rozlijí do okolí
lahar: bahnotok – proud vody, bahna a kamení, který se valí po svahu sopky
VEI: index vulkanické explozivity, stupnice síly výbuchu od 0 do 8; každý stupeň znamená zhruba desetkrát víc vyvrženého materiálu
pliniovská erupce: velmi silná výbušná erupce s vysokým sloupcem plynů a pemzy, pojmenovaná po Pliniovi mladším, který popsal erupci Vesuvu
pemza: lehká pórovitá sopečná hornina plná bublinek

Zdroje

Geshi, N.: 43. Harunasan. National Catalogue of the Active Volcanoes in Japan (anglická verze), Japan Meteorological Agency
Harunasan, Smithsonian Global Volcanism Program
Remains of man in armour found at 'Pompeii of Japan' (AFP, 18. 12. 2012), Phys.org / AFP (2012)
Japan: Kanai Higashiura armor (23. 12. 2012), Archaeology Magazine (2012)
Mount Haruna, Wikipedia
Haruna (hora), Wikipedie

Text sestaven 2026-10-30, ověřen 2026-10-30.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.