Asama (Asamayama)

sopka – Complex, Japan, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Kde: Japan, Northwestern Pacific Volcanic Regions
Typ (GVP): Complex
Nadmořská výška: 2 568 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 2019
Poloha: 36,406°, 138,523°

Asama (japonsky Asamajama) je nejčinnější sopkou ostrova Honšú. Stojí asi 140 km severozápadně od Tokia nad letoviskem Karuizawa. Její erupce v roce 1783 pohřbila vesnici Kanbara a spolu s povodní, která následovala, zabila přes 1 500 lidí. ^{[1, 6, 2]}

Jak vznikl

Sopka leží v místě, kde se setkávají dva japonské sopečné oblouky – oblouk Izu-Mariany a severovýchodojaponský oblouk. Oba vznikají nad subdukčními zónami, kde se oceánská deska zasouvá pod jinou a v hloubce se taví hornina. ^[1]

Dnešní Asama vyrostla na troskách starších sopek. Starší andezitovou sopku Kurofujama zničil koncem pleistocénu, asi před 20 000 lety, obří sesuv. Pak vyrostla štítová sopka z dacitu, provázená pyroklastickými proudy pemzy; největší z nich proběhl asi před 14 000 až 11 000 lety. ^{[1, 3]}

Dnešní vrchol tvoří kužel Maekake, zakončený menším pyroklastickým kuželem Kamajama. Jak je Maekake starý, se zdroje liší: podle GVP je pravděpodobně starý jen několik tisíc let, japonský přehled z roku 2019 uvádí, že je činný asi od doby před 10 000 lety. ^{[1, 3]}

Erupce

Katalog GVP eviduje u Asamy 145 erupcí (129 z nich potvrzených), většinu za posledních tisíc let. Činnost je doložená přinejmenším od 11. století. Největší erupcí za posledních zhruba 11 700 let byla plíniovská erupce roku 1108 se stupněm VEI 5. ^[1]

Erupce z roku 1783 (podle tehdejšího letopočtu nazývaná Tenmei) trvala od 9. května do 5. srpna. Koncem července padal popel i na Edo, dnešní Tokio. Vrchol přišel 4. srpna, kdy podle Wikipedie mohutná erupce trvala 15 hodin a po svazích se řítily pyroklastické proudy. ^{[2, 3]}

Následující den zasypala hmota ze sopky vesnici Kanbara asi 10 km od vrcholu. Zemřelo v ní podle Wikipedie 477 lidí a někdy se jí přezdívá „japonské Pompeje“. Zdroje se liší v tom, co přesně ji zasypalo: Wikipedie mluví o pyroklastickém proudu, přehled nippon.com o laharu, tedy sopečném bahnotoku. ^{[2, 3]}

Povodeň, která pak následovala, dosáhla řeky Tone a do 9. srpna až pobřeží Tichého oceánu. Celkový počet obětí odhaduje Wikipedie na 1 500 až 1 624, podle přehledu nippon.com zemřelo jen při povodni přes 1 600 lidí. Při erupci stekl po severním svahu lávový proud Onioshidaši, dnes vyhledávané turistické místo. ^{[2, 3, 1]}

Erupce zhoršila hladomor, který Japonsko sužoval už předtím. Pole v provinciích Šinano a Kózuke podle Wikipedie zůstala čtyři až pět let ladem nebo rodila jen málo. ^[2]

Velká erupce od té doby nepřišla, menší jsou ale časté a popel z nich občas dolétl až do oblasti Tokia. Dne 7. srpna 2019 vyhodila Asama sloupec popela do výšky asi 1 800 m a japonská meteorologická agentura zvýšila stupeň výstrahy z 1 na 3; 19. srpna ho snížila na 2. ^{[3, 1]}

Monitoring

Sopku nepřetržitě sleduje Japonská meteorologická agentura (JMA), která ji řadí do kategorie A. Stav vyjadřuje stupnicí výstrahy od 1 do 5. ^{[3, 6]}

Podle JMA neklid sopky v letech 2025–2026 slábl: únik oxidu siřičitého klesal od června 2025 a v prosinci 2025 byl už nízký, počet mělkých sopečných zemětřesení se snižoval od července 2025. Dne 22. května 2026 proto JMA snížila stupeň výstrahy na 1 a upozornila, že vyvržený materiál může dopadat do 500 m od kráteru. ^[4]

Co o něm dnes víme

Do nitra Asamy vědci nahlédli pomocí mionů – částic z kosmického záření, které dopadají na Zemi. Část mionů projde horninou, část se v ní zachytí; podle toho, kolik jich projde různými směry, lze spočítat hustotu horniny uvnitř sopky, podobně jako rentgenový snímek ukáže, co je uvnitř těla. ^[5]

Hiroyuki Tanaka z Ústavu pro výzkum zemětřesení Tokijské univerzity a jeho tým umístili detektor do podzemní místnosti ve výšce 2 250 m na východním svahu, asi 310 m pod vrcholem a 1 km od kráteru. Podle shrnutí z roku 2008 našli pod kráterem dvě oblasti s vyšší hustotou mezi dnem kráteru před erupcí 2004 a jeho tvarem po ní a pod starým dnem jednu oblast s nižší hustotou. Každá měří asi 100 až 200 m. ^[5]

Fakta

Největší erupce holocénu: 1108, VEI 5
Erupce Tenmei: 9. 5. – 5. 8. 1783, VEI 4
Oběti erupce 1783: asi 1 500–1 624 (Wikipedie)
Zasypaná vesnice: Kanbara, 477 obětí (Wikipedie)
Hlídá: Japonská meteorologická agentura (JMA), kategorie A
Stupeň výstrahy (od 22. 5. 2026): 1 z 5

Slovníček

subdukční zóna: místo, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou; v hloubce se tam tvoří magma pro sopky
pleistocén: starší část čtvrtohor, skončila asi před 11 700 lety
andezit, dacit: sopečné horniny se středním až vyšším obsahem křemíku; jejich láva je hustá a sopky z nich bývají výbušné
štítová sopka: sopka s mírnými svahy, připomínající položený štít
pyroklastický proud: žhavá lavina popela, kamenů a plynů, která se velkou rychlostí řítí po svahu sopky
pemza: lehká pórovitá sopečná hornina plná bublinek po plynech
plíniovská erupce: velmi silná výbušná erupce s vysokým sloupcem popela a plynů
VEI: index sopečné výbušnosti, stupnice od 0 do 8; každý další stupeň znamená asi desetkrát víc vyvrženého materiálu
lahar: bahnotok ze sopečného popela, kamení a vody
mion: elektricky nabitá částice podobná elektronu, ale těžší; vzniká v atmosféře působením kosmického záření a dokáže proniknout i silnou vrstvou horniny

Zdroje

Asamayama, Smithsonian Global Volcanism Program
Tenmei eruption, Wikipedia
Mount Asama: A Volcano with a Deadly Past (4. 9. 2019), Nippon.com (2019)
Weekly Volcanic Activity Report: May 21–27, 2026 (podle Japonské meteorologické agentury), The Watchers (2026)
Tanaka, H. K. M.: Cosmic-ray muon radiography of volcanoes. International Workshop on High Energy Earth Science: Muon and Neutrino Radiography, Tokio 2008 (abstrakt), Earthquake Research Institute, University of Tokyo (2008)
Mount Asama, Wikipedia

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.