Niigata-Yakeyama

sopka – Lava dome, Japan, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Kde

Japan, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Typ (GVP)

Lava dome

Nadmořská výška

2 400 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poslední známá erupce

1998

Poloha

36,921°, 138,036°

Niigata-Jakejama je mladá sopka zakončená lávovou kopulí v prefektuře Niigata na japonském ostrově Honšú, asi 20 km od pobřeží Japonského moře. Jméno Jakejama znamená „hořící hora“. V roce 887 z ní pyroklastický proud doběhl až k moři; ve 20. století tu byly už jen menší parní výbuchy, z nichž jeden v roce 1974 zabil tři táborníky. ^{[1, 2, 4]}

Jak vypadá

Sopka je složená z andezitu a dacitu – hustých, na křemík bohatších láv, které spíš vybuchují, než aby tekly daleko. Sedí na starších třetihorních horách ve výšce asi 2 000 m a sama nad ně vystupuje jen asi o 400 m. Vrchol ve výšce 2 400 m tvoří lávová kopule, kupa ztuhlé husté lávy. ^{[1, 2]}

Kopuli a svahy protínají trhliny a výbuchové krátery a na vrcholu jsou fumaroly, průduchy horkých plynů. Lávové a pyroklastické proudy stékaly hlavně na sever a severozápad údolím řeky Hajakawa. ^{[1, 2]}

Erupce

Sopka začala růst asi před 3 000 lety. Japonská meteorologická agentura (JMA) dělí její historii do čtyř období; největší erupce přišla ve druhém z nich. Podle GVP to bylo v roce 887 (a možná i 989): pyroklastický proud – žhavá lavina plynů, popela a kamení – doběhl až k Japonskému moři a mohutný lávový proud Maejama se protáhl asi 6,5 km údolím Hajakawy. ^{[1, 2]}

Při erupci v roce 1361 vznikla dnešní vrcholová kopule. Poslední erupce, při které vyšlo na povrch magma, byla v roce 1773; začala výbuchem a pokračovala menším pyroklastickým proudem k severu. ^{[1, 2]}

V letech 1852–1854 se na severozápadním svahu otevřela trhlina, vzniklo mnoho fumarol a vyteklo velké množství roztavené síry. Ve 20. století následovaly už jen menší freatické (parní) výbuchy, například v letech 1949, 1962, 1963, 1974, 1983 a 1997–1998. Při nich nevychází nové magma, jen pára vyhazuje starou rozdrcenou horninu. ^[2]

Ráno 28. července 1974 vybuchla na vrcholu řada trhlin. Asi 650 000 tun popela dopadlo až 100 km na severovýchod a kameny vyhozené výbuchem zabily tři lidi, kteří tábořili blízko vrcholu. ^[2]

Nebezpečí

Kromě výbuchů jsou tu nebezpečné lahary – bahnotoky ze sopečného materiálu a vody. Podle JMA tu vznikají snadno; při erupci v zimě by je mohl spustit i tající sníh. Po vydatných deštích 30. července 1949 způsobil lahar škody. ^[2]

Lidé kolem

Sopka leží v národním parku Džóšinecu Kógen. Podle odhadu JMA sem ročně vystoupá asi 300 až 400 lidí. Oblast řeky Itoi včetně sopky se v roce 2008 stala japonským a v roce 2009 světovým geoparkem. ^[2]

Co o něm dnes víme

V roce 2016 tu došlo k několika malým erupcím, při nichž z průduchu vytryskly i bahnotoky. Studie japonských vědců z roku 2022 rozdělila tuto činnost do šesti fází a nejsilnější z erupcí ohodnotila stupněm 1 na stupnici VEI (sopečné výbušnosti). V popelu nenašli žádné čerstvé magma – pocházel ze stěn průduchu přeměněných horkými kyselými roztoky. ^[3]

Autoři přesto soudí, že pod sopkou přibývá magma: zdvih terénu vysvětlují změnou objemu magmatického krbu. Malé erupce a zesílené úniky plynů se tu za posledních 40 let objevují často a hromadění magmatu může být podle autorů přípravou na budoucí magmatickou erupci. ^[3]

Fakta

Největší erupce

887, VEI 4 – pyroklastický proud až k moři

Poslední magmatická erupce

1773

Oběti

3 táborníci (1974)

Observatoř

Japonská meteorologická agentura (JMA), stálé sledování

Slovníček

andezit, dacit

sopečné horniny se středním až vyšším obsahem křemíku; jejich láva je hustá a sopky s nimi bývají výbušné

lávová kopule

kupa husté lávy, která se nerozteče a ztuhne nad průduchem

pyroklastický proud

žhavá lavina sopečných plynů, popela a kamení, která se řítí po svahu velkou rychlostí

freatická (parní) erupce

výbuch, při kterém se podzemní voda ohřátá magmatem prudce mění v páru; nové magma při něm nevychází

lahar

bahnotok ze sopečného popela, kamení a vody, který se valí údolím

fumarola

otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára

VEI

index sopečné výbušnosti, stupnice od 0 do 8 podle množství vyvrženého materiálu

Zdroje

1. Niigata-Yakeyama, Smithsonian Global Volcanism Program
2. National Catalogue of the Active Volcanoes in Japan: 47. Niigata-Yakeyama, Japan Meteorological Agency
3. Yanagisawa, H. (栁澤宏彰), Oikawa, T. a kol.: 新潟焼山火山2016年噴火 – 活動推移・噴出物を基にした噴火モデル (The 2016 Eruptions of Niigata-Yakeyama Volcano: Eruption Model Based on the Sequence of Volcanic Activity and Petrography of Volcanic Ash). Bulletin of the Volcanological Society of Japan (Kazan) 67 (2022), 295–317, doi:10.18940/kazan.67.3_295 (anglický abstrakt), Volcanological Society of Japan (Kazan) (2022)
4. Niigata-Yakeyama, Wikipedia

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.