Norikuradake

sopka – Stratovolcano(es), Japan, Western Pacific Volcanic Regions

Kde: Japan, Western Pacific Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano(es)
Nadmořská výška: 3 026 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 50 př. n. l.
Poloha: 36,106°, 137,554°

Norikura je skupina malých sopek seřazených v řadě od severu k jihu v Japonských Alpách na ostrově Honšú. S výškou 3 026 m je třetí nejvyšší sopkou Japonska. Naposledy vybuchla asi před 2 000 lety a na vrcholu má řadu kráterových jezírek. ^{[1, 2, 3]}

Jak vypadá

Norikura leží na hranici prefektur Gifu a Nagano, v jižní části pohoří Hida (Severní Japonské Alpy). Tvoří ji podlouhlá skupina menších stratovulkánů – sopek z vrstev lávy a popela – a kráterů na hřebeni hor. Vyšší jsou podle anglické Wikipedie jen Fudži a Ontake. ^{[1, 3]}

Sopku tvoří hlavně lávové kopule a proudy z andezitu a dacitu, tedy z poměrně husté lávy. Úpatí má mírné svahy. Na hoře je podle Wikipedie 12 kráterových jezírek a osm planin vzniklých sopečnou činností; nejvyšší vrchol se jmenuje Kengamine. ^{[2, 3]}

Jméno Norikura-dake znamená „jezdecké sedlo“, protože tvar hory připomíná koňské sedlo. Na hoře žije bělokur horský, v Japonsku chráněný jako přírodní památka. ^[3]

Erupce

Starší erupce probíhaly na severním i jižním konci dnešní sopky; později se činnost posouvala k jihu a mladší vyvřeliny starší sopky z velké části překryly. Norikura leží uprostřed sopečného pásma, které se táhne od sopky Yakedake na severu po Ontake na jihu. ^[1]

Podle Japonské meteorologické agentury (JMA) vybuchly asi před 9 600 a 9 200 lety Kengamine a kráter Gongen-ike; při druhé erupci vznikl také lávový proud. Následovalo několik freatických (parních) výbuchů neznámého původu. Nejmladší erupce před asi 2 000 lety přišla z vrcholu Ebisu-dake: vyvrhla popel a vytvořila lávový proud, celkem asi 0,5 km³ magmatu. ^[2]

Data se ve zdrojích liší. GVP klade poslední erupci asi do roku 50 př. n. l. a dvě starší asi do let 7700 a 7250 př. n. l. (u Kengamine a kráteru Ichino-ike). Všechny tři erupce mají stupeň 3 na stupnici VEI. ^{[1, 2]}

Monitoring

JMA sopku nepřetržitě sleduje. V letech 1990 a 1991 se asi 10 km jihojihozápadně od vrcholu objevily roje zemětřesení s otřesy o magnitudě až 4,3. Po velkém zemětřesení v Tóhoku 11. března 2011 zesílila zemětřesná činnost 2 až 8 km severně od sopky, později ale zase ustoupila. Fumaroly (výrony sopečných plynů) na vrcholu podle JMA nejsou. ^[2]

Lidé kolem

Podle tradice vystoupil na vrchol jako první v 80. letech 17. století Enkú. Od roku 1934 je oblast součástí národního parku Čúbu-Sangaku. V roce 1973 byla otevřena silnice Norikura Skyline, která vede až blízko vrcholu a podle Wikipedie je nejvýše položenou silnicí v Japonsku. ^[3]

Podle katalogu JMA vyjelo v roce 2011 po silnici Norikura Skyline na gifuské straně asi 182 000 cestujících. Mapu sopečného ohrožení pro Norikuru katalog JMA (s údaji do roku 2012) neuvádí. ^[2]

Fakta

Nejvyšší vrchol: Kengamine
Poslední erupce (JMA): Ebisu-dake, asi před 2 000 lety
Kráterová jezírka: 12
Observatoř: Japonská meteorologická agentura (JMA)

Slovníček

stratovulkán: kuželovitá sopka složená ze střídajících se vrstev lávy, popela a úlomků
andezit, dacit: sopečné horniny se středním až vyšším obsahem křemíku; jejich láva je hustá a teče pomalu
lávová kopule: kupa velmi husté lávy, která se nahromadí nad průduchem, protože nedokáže odtéct
freatický výbuch: výbuch páry, když se podzemní voda prudce ohřeje od magmatu; vyvrhuje hlavně úlomky starých hornin
VEI: index sopečné výbušnosti, stupnice 0–8 podle množství vyvrženého materiálu; každý stupeň znamená asi desetkrát víc
fumarola: otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára

Zdroje

Norikuradake, Smithsonian Global Volcanism Program
National Catalogue of the Active Volcanoes in Japan: 52. Norikuradake, Japan Meteorological Agency
Mount Norikura, Wikipedia

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.