Ontakesan

sopka – Complex, Japan, Western Pacific Volcanic Regions

Kde

Japan, Western Pacific Volcanic Regions

Typ (GVP)

Complex

Nadmořská výška

3 067 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poslední známá erupce

2014

Poloha

35,893°, 137,481°

Ontake (japonsky Ontake-san) je s výškou 3 067 m po Fudži druhá nejvyšší sopka Japonska. Je to posvátná hora i oblíbený cíl turistů. Ty 27. září 2014 zaskočila parní erupce, při které podle Japonské meteorologické agentury zahynulo nebo se pohřešuje 63 lidí. ^{[1, 4, 5, 2]}

Jak vznikl

Ontake leží na ostrově Honšú na jižním konci Severních japonských Alp, asi 100 km severovýchodně od Nagoji. Patří do pásma sopek Norikura, které se táhne na sever až k sopce Jakedake. Jako většina japonských sopek vznikl nad subdukční zónou, kde se oceánská deska zasouvá pod Japonské ostrovy. ^{[1, 6]}

Starší sopečný komplex tvořily nejméně čtyři velké stratovulkány, které rostly zhruba před 680 000 až 420 000 lety. Potom byl Ontake přes 300 000 let nečinný. Dnešní mladší hora stojí z velké části nad zasypanou kalderou o rozměrech 4 × 5 km. ^[1]

Jak vypadá

Vrchol je široký a protáhlý, s nejvyšším bodem Kengamine. Protíná ho řada malých výbuchových kráterů seřazených ve směru zhruba od jihojihozápadu k severoseverovýchodu. Na hoře je pět kráterových jezer; jezero Ni-no-ike ve výšce 2 905 m je podle Wikipedie (bez uvedeného zdroje) nejvýše položeným horským jezerem Japonska. ^{[1, 4, 2]}

Ontake je významná posvátná hora. Podle anglické Wikipedie sem v duchu tradice šugendó, japonského horského asketismu, přicházeli i herci a umělci, aby v transu hledali božskou inspiraci. ^[4]

Erupce

Ontake byl dlouho považován za nečinný. Za posledních zhruba 7 300 let tu ale proběhlo několik freatických erupcí – parních výbuchů, při nichž se podzemní voda zahřátá sopkou náhle změní v páru a roztrhá horninu. První erupce v historických záznamech přišla 28. října 1979 z puklin poblíž vrcholu. Vyvrhla přes 200 000 tun popela, který napadal až v oblasti Maebaši. ^{[1, 4, 2]}

Velmi malé parní erupce, které poprášily popelem jen okolí vrcholu, následovaly v letech 1991 a 2007. Japonská meteorologická agentura (JMA) dává neklid na přelomu let 2006 a 2007 do souvislosti s průnikem magmatu do hloubky asi 4 km. ^{[1, 2]}

Katastrofa 27. září 2014

V sobotu 27. září 2014 v 11:52 místního času vybuchla řada průduchů jihozápadně od vrcholu Kengamine. Bylo poledne a jasné počasí po několika deštivých víkendech, takže u vrcholu bylo mnoho turistů. Kameny dopadaly do vzdálenosti asi 1 km, pyroklastické proudy horkého popela a plynů dosáhly až 2,5 km a oblak vystoupil asi 7 km nad okraj kráteru. ^{[2, 3]}

Podle JMA zahynulo nebo se pohřešuje celkem 63 lidí. Anglická Wikipedie to rozvádí jako 58 mrtvých a pět pohřešovaných, jejichž těla se nenašla; úvodní článek odborného zvláštního čísla (2016) uvádí „nejméně 58“ mrtvých turistů. Šlo o nejhorší sopečnou katastrofu v Japonsku od roku 1926, kdy erupce sopky Tokačidake zabila 144 lidí. O něco větší erupce z roku 1979 si vyžádala zraněné, ale žádné mrtvé. ^{[2, 3, 5]}

Záchranné práce komplikoval jedovatý sirovodík a tajfun Phanfone. V lednu 2017 zažalovali příbuzní pěti obětí stát a prefekturu Nagano, že nezvýšily stupeň výstrahy; vláda odpověděla, že JMA stupeň nezvýšila, protože ho neurčuje jen mírně zvýšený počet zemětřesení, ale i další údaje a dosavadní činnost sopky. ^[5]

Nebezpečí

Nebezpečí nehrozí jen od erupcí. Zemětřesení o síle 6,8 v západní části prefektury Nagano 14. září 1984 utrhlo jihojihovýchodní svah hory. Sesuv známý jako Ontake-kuzure se přehnal asi 10 km daleko k řece Ótaki, zabil 29 lidí a zničil nebo poškodil 87 domů. ^{[2, 1]}

Jak ukázal rok 2014, i malá parní erupce může začít dřív, než stihne být vydáno varování. Do 5 km od vrcholu přitom trvale žije jen asi 180 lidí, takže ohroženi jsou hlavně návštěvníci hory. ^{[3, 1]}

Co o něm dnes víme

Erupci z roku 2014 věnoval časopis Earth, Planets and Space v roce 2016 zvláštní číslo. Podle jeho úvodního shrnutí zachytily seismometry a náklonoměry (přístroje měřící nepatrné naklánění svahu) bezprostřední předzvěsti asi 10 minut před erupcí. Erupce ale začala dřív, než mohlo být vydáno varování. ^[3]

V únoru 2022 JMA znovu zaznamenala nárůst sopečných zemětřesení a chvění a mírné zdvíhání země u lokality Džigokudani, které naznačovalo nafukování pod povrchem. Erupce tehdy podle záznamů JMA nenásledovala. ^[2]

Fakta

První zaznamenaná erupce

28. října 1979

Oběti erupce 2014

63 mrtvých a pohřešovaných (podle JMA)

Sesuv Ontake-kuzure

14. září 1984, 29 obětí

Observatoř

Japonská meteorologická agentura (JMA)

Slovníček

freatická erupce

parní výbuch: podzemní voda se od horké sopky náhle změní v páru a roztrhá horninu; magma se k povrchu nedostane

subdukční zóna

místo, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou; v hloubce se taví hornina a vzniká magma

stratovulkán

kuželovitá sopka složená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela

kaldera

velká propadlina v místě sopky, vzniklá zhroucením její vrcholové části

pyroklastický proud

rychle se řítící žhavá směs plynů, popela a kamenů

náklonoměr

přístroj, který měří nepatrné naklonění zemského povrchu, např. když se sopka nafukuje

šugendó

japonská náboženská tradice horských asketů, spojující buddhismus a uctívání hor

Zdroje

1. Ontakesan, Smithsonian Global Volcanism Program
2. 御嶽山 有史以降の火山活動 (Ontake – sopečná činnost v historické době), Japan Meteorological Agency
3. Yamaoka, K., Geshi, N., Hashimoto, T., Ingebritsen, S. E., Oikawa, T.: Special issue „The phreatic eruption of Mt. Ontake volcano in 2014“. Earth, Planets and Space 68 (2016), 175, doi:10.1186/s40623-016-0548-4 (abstrakt), Earth, Planets and Space (2016)
4. Mount Ontake, Wikipedia
5. 2014 Mount Ontake eruption, Wikipedia
6. Ontake, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-30, ověřen 2026-10-30.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.