Hakone (Hakoneyama)

sopka – Complex, Japan, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Kde: Japan, Northwestern Pacific Volcanic Regions
Typ (GVP): Complex
Nadmořská výška: 1 438 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 2015
Poloha: 35,233°, 139,021°

Hakone je sopka s dvojicí kalder jihozápadně od Tokia, oblíbené výletní místo s jezerem Aši a horkými prameny. Magma z ní naposledy vyšlo asi před 3 000 lety, ale v údolí Owakudani dodnes syčí fumaroly a v roce 2015 tu došlo k malému parnímu výbuchu. ^{[1, 2, 3]}

Jak vznikl

Hakone patří k sopečnému oblouku Izu a leží nad subdukční zónou, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou. Vrchol sopky usekly dvě překrývající se kaldery, které vznikly při velkých výbušných erupcích asi před 180 000 a před 49 000 až 60 000 lety. ^[1]

Rozměry větší kaldery se ve zdrojích mírně liší: GVP uvádí 10 × 11 km, japonská meteorologická agentura JMA 8 km ve směru východ–západ a 12 km ve směru sever–jih. ^{[1, 2]}

Uvnitř kalder později vyrostla skupina asi šesti lávových dómů – kup z husté lávy, která se nahromadila nad průduchem. Nejvyšší a nejmladší z nich je Kamiyama (1 438 m), další jsou například Komagatake a Futagoyama. ^{[1, 2]}

Erupce

Za posledních 10 000 let soptila Hakone jen uvnitř kaldery. Asi před 8 000 lety vybuchl vrchol Kamiyamy a pyroklastický proud (žhavá směs plynů a úlomků) se valil po svahu. Asi před 5 700 lety vznikl lávový dóm Futagoyama. ^[2]

Asi před 3 000 lety se po parním výbuchu zřítila severozápadní strana Kamiyamy. Sesuv přehradil údolí řeky Hayakawa a vzniklo jezero Aši. Krátce nato, asi před 3 200 až 2 900 lety, vytlačilo magma na severním svahu Kamiyamy dóm Kanmurigatake; byla to zatím poslední erupce, při které vyšlo čerstvé magma. ^{[1, 2]}

Potom už přišlo jen pět freatických (parních) výbuchů, při kterých se na povrch nedostalo žádné nové magma: asi před 3 000 a 2 000 lety a tři v krátké době od konce 12. do 13. století v oblasti Owakudani. ^[2]

Další malý parní výbuch přišel 29. června 2015 v Owakudani a popel padal ještě 30. června. Katalog GVP ho vede jako erupci o síle VEI 1, která skončila 1. července 2015. ^{[3, 1]}

Historie

I bez erupcí byla sopka ve 20. století nebezpečná. Dne 10. května 1933 vyrazil z fumaroly v Owakudani s hlasitým třeskem výtrysk, který zabil jednoho člověka. Dne 26. července 1953 se zřítil svah Soun Jigoku; zahynulo 10 lidí, 16 bylo zraněno a jeden dům byl zničen. ^[2]

Hakone se často projevuje rojemi zemětřesení – sériemi mnoha slabých otřesů za krátkou dobu. První zaznamenaný roj přišel v březnu 1786 a do roku 2011 jich JMA uvádí přes sto. V roce 2001 vědci zaznamenali otřesy a nadouvání sopky, které připisují vniknutí magmatu do puklin pod povrchem (tzv. dajku). ^[2]

Po velkém zemětřesení Tóhoku 11. března 2011 se seismická činnost pod Hakone výrazně zvýšila; ještě týž den tu udeřilo zemětřesení o magnitudě 4,6. ^[2]

Co o něm dnes víme

Japonští vědci rozebrali popel z erupce v roce 2015. Obsahoval jílový minerál smektit, pyrit, sádrovec (gyps), anhydrit a další minerály, které vznikají působením horké vody na horninu. Podle nich popel pocházel z poměrně chladné části podzemního hydrotermálního systému, kde je méně než asi 100–150 °C a voda je téměř neutrální, ne kyselá. ^[3]

Srovnání s vrtným jádrem z parního vrtu ukázalo, že výbuch vycházel z hloubky menší než 350 m. Chlor a sírany na zrnkách popela podle autorů pocházely hlavně z termální vody, ne ze sopečného plynu. Erupce roku 2015 byla podle autorů malou freatickou erupcí z mělkého podzemí. ^[3]

Někteří vědci soudí, že roje zemětřesení pod Hakone spouští přísun tekutin z velké hloubky. ^[2]

Lidé kolem

Jezero Aši a termální oblasti v kaldeře patří k oblíbeným turistickým cílům. Lanovkou Hakone podle JMA ročně projede asi 2 miliony cestujících a na parkovišti v Owakudani zaparkuje kolem 230 000 aut za rok. Oblast je součástí národního parku Fudži-Hakone-Izu a od září 2012 japonským geoparkem. ^{[1, 2]}

Svatyně Hakone uvádí, že vrchol Komagatake byl odedávna předmětem náboženské úcty. ^[4]

Monitoring

Sopku nepřetržitě sleduje japonská meteorologická agentura JMA, která pro ni od 31. března 2009 vydává stupně sopečné výstrahy na pětistupňové škále. Roje zemětřesení dlouhodobě zaznamenává také Výzkumný ústav horkých pramenů prefektury Kanagawa; soustavné měření zemětřesení začalo v roce 1959. ^[2]

Fakta

Poslední magmatická erupce: asi před 3 000 lety (dóm Kanmurigatake)
Vznik jezera Aši: asi před 3 000 lety, sesuvem Kamiyamy
Oběti zřícení Soun Jigoku: 10 mrtvých (1953)
Hloubka zdroje výbuchu 2015: méně než 350 m
Observatoř: JMA, Výzkumný ústav horkých pramenů prefektury Kanagawa

Slovníček

kaldera: velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí vrchol sopky nad vyprázdněným magmatickým krbem
subdukční zóna: místo, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou; hornina se v hloubce taví a vzniká magma
lávový dóm: kupa z velmi husté lávy, která se nahromadí nad průduchem, místo aby odtekla
pyroklastický proud: žhavá směs plynů, popela a kamenů, která se valí po svahu sopky velkou rychlostí
freatická erupce: výbuch páry, který vznikne, když se podzemní voda prudce přehřeje; čerstvé magma se při něm na povrch nedostane
fumarola: otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára
roj zemětřesení: série mnoha zemětřesení v jedné oblasti za krátkou dobu, bez jednoho výrazně silnějšího hlavního otřesu
dajka: deska ztuhlého magmatu, které vniklo do svislé pukliny v hornině
hydrotermální systém: síť puklin a hornin pod sopkou, kterými proudí horká voda a plyny
VEI: index sopečné výbušnosti, stupnice od 0 do 8 podle množství vyvrženého materiálu

Zdroje

Hakoneyama, Smithsonian Global Volcanism Program
National Catalogue of the Active Volcanoes in Japan (4. vyd.), 56. Hakoneyama, Japan Meteorological Agency (2018)
Yaguchi, M., Ohba, T., Sago, M.: The nature and source of the volcanic ash during the 2015 small phreatic eruption at Hakone volcano, central Japan. Geochemical Journal 53(3) (2019), 209–217, doi:10.2343/geochemj.2.0560 (abstrakt), Geochemical Journal (2019)
Mount Hakone, Wikipedia

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.