Kujusan

sopka – Stratovolcano(es), Japan, Western Pacific Volcanic Regions

Kde: Japan, Western Pacific Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano(es)
Nadmořská výška: 1 791 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 1996
Poloha: 33,086°, 131,249°

Kujusan (v českém přepisu Kudžú) je skupina více než 20 sopek na ostrově Kjúšú v Japonsku, severovýchodně od kaldery Aso. Naposledy z ní vytékalo magma asi před 1 700 lety, ale v roce 1995 ji probudila výbuchová erupce páry a popela. Je to oblíbená horská oblast s horkými prameny a geotermálními elektrárnami. ^{[1, 2, 4]}

Jak vypadá

Sopky se táhnou asi 15 km od západu na východ v prefektuře Óita, mezi městy Kokonoe a Taketa. Většina z nich jsou lávové dómy – kupy z husté lávy, která se nerozlila daleko –, několik je stratovulkánů (kuželů navrstvených z lávy a popela). Podle GVP jde o 16 dómů, pět stratovulkánů a jeden čedičový kužel. ^{[1, 2]}

Nejvyšším vrcholem je Nakadake (1 791 m). Dalšími známými vrcholy jsou Kujúsan, Hosshozan (1 762 m) a Mimatajama; za planinou Bogacuru leží pohoří Taisenzan. Úpatí sopek tvoří mírné svahy z usazenin pyroklastických proudů (žhavých lavin plynu a popela). ^{[1, 2]}

Oblast patří do národního parku Aso-Kujú a hora Kudžú je mezi „stovkou slavných japonských hor“. Podle japonské meteorologické agentury JMA sem mezi listopadem 2010 a říjnem 2011 vystoupalo přes 100 000 turistů, počítaných u jednoho nástupního místa. ^{[4, 1]}

Erupce

Sopečná činnost tu začala asi před 150 000 lety. V posledních 5 000 letech se postupně přesouvala na východ. Za posledních 10 000 let měla Kudžú několik větších erupcí, při kterých tekla láva a padal popel, například z kráterů Danbaru a Komekubo. ^{[2, 1]}

Poslední erupce magmatu vytvořila na východním okraji skupiny lávový dóm Kurodake. JMA ji klade asi 1 700 let do minulosti, GVP asi 1 600 let. Podle JMA šlo o 1,61 km³ magmatu a pyroklastický proud dosáhl asi 4 km od kráteru; JMA ji hodnotí stupněm VEI 5, zatímco katalog GVP uvádí VEI 3. ^{[1, 2]}

Erupce zaznamenané od 17. století byly freatické nebo hydrotermální – šlo o výbuchy páry, když se podzemní voda přehřeje od horké horniny. 11. října 1995 vybuchl východní svah Hosshozanu a popel dopadl až do Kumamota. Menší výrony popela se opakovaly v prosinci 1995 a v lednu a březnu 1996. ^{[1, 2]}

Lidé kolem

Na severovýchodním úbočí Hosshozanu je skupina silných fumarol (výronů sopečných plynů). U jedné z nich se nejméně 500 let těžila síra. ^{[1, 2]}

Teplo sopek se využívá. Na západní straně stojí geotermální elektrárny, například Hatčobaru a Ótake, a v okolí je mnoho horkých pramenů. ^{[1, 2]}

Co o něm dnes víme

Před erupcí v roce 1995 nebyl patrný žádný výrazný vzestup teploty fumarol ani tepelné anomálie. Měření ale ukázala, že od dubna do srpna 1995 přibývalo v plynech chlorovodíku, který pochází z magmatu, a těsně před erupcí se objevily roje zemětřesení. Po erupci se mělké podzemí podle magnetických měření postupně ochlazovalo a měření deformací ukazovala jeho smršťování (pokles). ^[1]

Seismický výzkum z roku 2005 naznačil, že pod oblastí fumarol Iwojama může být zásobárna magmatu v hloubce asi 11 km. Vědci z Kjótské univerzity a dalších japonských institucí v roce 2014 měřili elektrickou vodivost podzemí (magnetotelurická metoda). Mezi 1 a 6 km hloubky našli těleso špatně vodivé horniny, které považují za ztuhlé magma v hloubce (intruzi). Obklopují ho vodivější místa, kde mohou být geotermální tekutiny. ^[3]

Monitoring

Japonská meteorologická agentura (JMA) sleduje sopku nepřetržitě. Kolem ní má seismometry, GPS, náklonoměry, mikrofony pro infrazvuk a kamery; další přístroje provozují univerzity Kjóto a Kjúšú i prefektura Óita. ^[1]

Od roku 2007 platí pro Kudžú pětistupňová škála výstrahy. Erupce z roku 1995 odpovídala stupni 2 (zákaz přístupu ke kráteru). Nejvyšší stupeň 5 by znamenal erupci, jako byla ta z doby vzniku Kurodake. ^[1]

Fakta

Počet sopek ve skupině: přes 20
Poslední erupce magmatu: před asi 1 700 lety (dóm Kurodake)
Poslední erupce: 1995–1996, freatická (Hosshozan)
Geotermální elektrárny: Hatčobaru, Ótake
Observatoř: Japonská meteorologická agentura (JMA)

Slovníček

lávový dóm: kupa z husté, vazké lávy, která se kolem průduchu nahromadí, místo aby odtekla
stratovulkán: kuželovitá sopka navrstvená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela
pyroklastický proud: žhavá lavina sopečných plynů, popela a kamenů, která se valí po svahu velkou rychlostí
freatická erupce: výbuch páry, když se podzemní voda náhle přehřeje od horké horniny; vyvrhuje hlavně starou rozdrcenou horninu, ne nové magma
fumarola: místo, kde ze země unikají horké sopečné plyny a pára
magnetotelurická metoda: měření přirozených elektrických a magnetických polí, ze kterého se dá odvodit, jak dobře vede proud podzemí – vodivá místa často prozrazují horké tekutiny
VEI: index sopečné výbušnosti, stupnice od 0 do 8 podle množství vyvrženého materiálu
intruze: magma, které proniklo do hornin pod povrchem a ztuhlo tam, aniž by vybuchlo

Zdroje

National Catalogue of the Active Volcanoes in Japan: 83. Kujusan, Japan Meteorological Agency
Kujusan, Smithsonian Global Volcanism Program
Shiotani, T., Utsugi, M., Aizawa, K. a kol.: Resistivity structure around the Kuju volcanic group. Japan Geoscience Union Meeting 2016, SVC45-P05 (abstrakt), Japan Geoscience Union (2016)
Mount Kujū, Wikipedie (anglická)

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.