Aso (Asosan)

sopka – Caldera, Japan, Western Pacific Volcanic Regions

Kde: Japan, Western Pacific Volcanic Regions
Typ (GVP): Caldera
Nadmořská výška: 1 592 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 2021
Poloha: 32,885°, 131,085°

Aso na japonském ostrově Kjúšú je obří kaldera – propadlina, která měří 25 km od severu k jihu a 18 km od západu k východu – uvnitř které stojí skupina mladších sopek. Jedna z nich, Nakadake, patří k nejčinnějším sopkám Japonska; její erupce z roku 553 je první písemně zaznamenaná erupce v japonských dějinách. Před asi 87 000 až 89 000 lety tu proběhla jedna z největších erupcí na Zemi za posledních sto tisíc let. ^{[2, 1, 3]}

Jak vznikl

Aso leží nad subdukční zónou – místem, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou a v hloubce se taví hornina. GVP ji řadí do sopečného oblouku Nankai. ^[1]

Kaldera vznikla při čtyřech obrovských výbušných erupcích, které podle japonské meteorologické agentury JMA proběhly asi před 270 000 až 90 000 lety (GVP uvádí 300 000 až 90 000 let). Při každé z nich vyrazily pyroklastické proudy – žhavé laviny popela, kamenů a plynů – a pokryly velkou část ostrova Kjúšú. ^{[2, 1]}

Jak vypadá

Uprostřed kaldery vyrostlo 17 mladších sopečných kuželů. Nejvyšší je Takadake s 1 592 m, činná Nakadake měří 1 506 m. Kráter Nakadake tvoří sedm menších kráterů seřazených od severu k jihu; za posledních zhruba 80 let byl činný jen ten nejsevernější, kráter č. 1. ^{[1, 2, 7]}

V klidných obdobích leží na dně kráteru č. 1 velmi kyselé horké jezírko. V obdobích činnosti z kráteru stoupá popel a dochází k výbuchům. ^[2]

K vrcholovému kráteru Nakadake vede placená silnice a lanovka a podle GVP patří k nejnavštěvovanějším místům na Kjúšú. Celá oblast leží v národním parku Aso-Kudžú. ^{[1, 7]}

Erupce

Historické erupce Nakadake jsou většinou menší: sopka chrlí popel, občas ve strombolském stylu vyhazuje žhavé kusy lávy a jindy vybuchuje pára nebo magma ve styku s vodou. I takové výbuchy ale v minulosti zabíjely lidi u kráteru. ^{[1, 2]}

Dne 27. dubna 1953 vymrštil výbuch z kráteru č. 1 balvany až 600 m daleko a zabil 6 návštěvníků; přes 90 lidí bylo zraněno. Dne 24. června 1958 dopadly kameny až k meteorologické stanici 1,2 km od kráteru a zahynulo 12 lidí. Výbuch 6. září 1979 zabil 3 lidi a poškodil budovu stanice lanovky severovýchodně od kráteru. ^[2]

V říjnu 2016 přišla erupce, kterou GVP hodnotí stupněm 3 na stupnici VEI. Dne 20. října 2021 vystoupil sloup popela asi 3,5 km nad kráter, pyroklastický proud stekl asi 1,3 km po západním svahu a kameny dopadaly až 900 m od kráteru. Zprávy o zraněných nebyly. ^{[1, 6]}

Monitoring

Aso nepřetržitě hlídá japonská meteorologická agentura JMA. Měří zemětřesení a sopečný třes, množství oxidu siřičitého z kráteru a pomocí GNSS (satelitního měření polohy) i nepatrné nadouvání terénu. Podle toho vyhlašuje výstrahu na pětistupňové škále. ^{[2, 5, 6]}

Dne 14. srpna 2026 zvýšila JMA výstrahu ze stupně 2 na 3 (zákaz vstupu na horu). Od 12. srpna večer sílil sopečný třes a měření ukázalo, že sopka vypouští přes 2 000 tun oxidu siřičitého denně. Dne 1. září 2026 vrátila JMA výstrahu na stupeň 2, protože třes zeslábl; nebezpečná zůstala oblast asi 1 km kolem kráteru č. 1. ^{[4, 5]}

Co o něm dnes víme

Poslední a největší ze čtyř erupcí, které kalderu vytvořily, se jmenuje Aso-4. GVP uvádí, že vyvrhla přes 600 km³ materiálu. Japonští geologové v roce 2020 znovu vyhodnotili přes 3 600 údajů o mocnosti uloženin z vrtů, terénních odkryvů a topografie a dospěli k 930 až 1 860 km³. Erupci proto řadí do nejvyššího stupně VEI 8, mezi takzvané supererupce. ^{[3, 1]}

Podle stejné studie doletěly pyroklastické proudy Aso-4 až 166 km od kaldery a původně pokryly asi 34 000 km². Popel z erupce leží i na Hokkaidu, kde v městečku Šari, téměř 1 700 km daleko, tvoří vrstvu silnou 12 cm. Autoři ji označují za největší erupci v Japonsku a druhou největší na světě za posledních 100 000 let, hned po sopce Toba. ^[3]

Měření v roce 2026 naznačovala, že se pod sopkou hromadí magma. Podle zprávy JMA za září 2026 se od května 2026 prodlužovaly vzdálenosti mezi stanicemi GNSS kolem planiny Kusasenri, což ukazuje na plnění magmatického krbu v hloubce pod ní; v srpnu se to zastavilo. V září 2026 sopka dál vypouštěla 1 000 až 1 800 tun oxidu siřičitého denně. ^[5]

Fakta

Rozměry kaldery: 25 × 18 km
Supererupce Aso-4: před 87 000–89 000 lety, 930–1 860 km³ (VEI 8)
První zaznamenaná erupce: 553 n. l.
Oběti erupce 1958: 12
Hlídá: Japonská meteorologická agentura (JMA)
Výstraha (září 2026): stupeň 2 z 5 (od 1. 9. 2026)

Slovníček

kaldera: velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem
subdukční zóna: místo, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou; v hloubce se tam tvoří magma pro sopky
pyroklastický proud: žhavá směs kamenů, popela a plynů, která se rychle řítí po svahu sopky a spálí vše v cestě
strombolská erupce: opakované menší výbuchy, které vyhazují žhavé kusy lávy do výšky desítek až stovek metrů
VEI: index vulkanické explozivity, stupnice síly výbuchu od 0 do 8; každý stupeň znamená zhruba desetkrát víc vyvrženého materiálu
supererupce: erupce nejvyššího stupně VEI 8, při níž sopka vyvrhne víc než 1 000 km³ materiálu
sopečný třes: nepřetržité chvění půdy, které obvykle způsobuje pohyb magmatu nebo plynů pod sopkou
GNSS: satelitní měření polohy (jako GPS); na sopkách odhalí, že se povrch nadouvá nebo klesá

Zdroje

Asosan, Smithsonian Global Volcanism Program
84. Asosan (National Catalogue of the Active Volcanoes in Japan, anglická verze), Japan Meteorological Agency
Takarada, S., Hoshizumi, H.: Distribution and Eruptive Volume of Aso-4 Pyroclastic Density Current and Tephra Fall Deposits, Japan: A M8 Super-Eruption. Frontiers in Earth Science 8 (2020), 170, doi:10.3389/feart.2020.00170, Frontiers in Earth Science (2020)
阿蘇山の噴火警戒レベルを３へ引上げ (tisková zpráva, 14. 8. 2026), Japan Meteorological Agency (2026)
阿蘇山の火山活動解説資料（令和８年９月）, Japan Meteorological Agency, Fukuoka (2026)
Volcano in southern Japan erupts, sends massive ash plume (AP, 20. 10. 2021), Phys.org / Associated Press (2021)
Mount Aso, Wikipedia

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.