Unzendake

sopka – Complex, Japan, Western Pacific Volcanic Regions

Kde: Japan, Western Pacific Volcanic Regions
Typ (GVP): Complex
Nadmořská výška: 1 483 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 1996
Poloha: 32,761°, 130,299°

Unzen (japonsky Unzendake) je sopečný komplex na poloostrově Šimabara na ostrově Kjúšú, východně od Nagasaki. Je spojen se dvěma tragédiemi: v roce 1792 se zřítil lávový dóm Majujama a sesuv s vlnou tsunami zabil asi 15 000 lidí, a v letech 1990–1995 si pyroklastické proudy z nově rostoucího dómu vyžádaly 44 obětí. ^{[1, 3, 4]}

Jak vypadá

Sopečný komplex zabírá velkou část poloostrova Šimabara. Napříč poloostrovem se od západu k východu táhne příkopová propadlina (graben) dlouhá 30–40 km. Vyvýšeniny tvoří tři velké stratovulkány – Kinugasa na severu, Fugendake uprostřed na východě a Kusenbu na jihu. ^[1]

Nejvyšším vrcholem je dnes Heisei-šinzan – lávový dóm, který vyrostl při erupci v letech 1990–1995 a dostal jméno podle japonského období Heisei. Jeho výška se ve zdrojích liší: GVP uvádí 1 483 m, anglická Wikipedie 1 483 i 1 486 m. Starší vrchol Fugendake, hlavní vrchol před rokem 1990, měří 1 359 m. ^{[1, 6]}

Horniny komplexu jsou andezit a dacit, tedy lávy se středním až vyšším obsahem křemíku. Kromě stratovulkánů tu vznikla řada lávových dómů – kup husté lávy nahromaděných nad průduchem. ^{[1, 2]}

Jak vznikl

Unzen leží nad subdukční zónou na pevninské kůře. Podle anglické Wikipedie jsou nejstarší sopečné usazeniny poloostrova staré přes 6 milionů let a samotná sopka vznikla v souvislosti s poklesem kůry podél zlomů. ^{[1, 6]}

V mladších tisíciletích se činnost soustředila do východní části komplexu. Lávové dómy Majujama u pobřeží západně od města Šimabara vznikly asi před 4 000 lety. Všechny erupce za historické doby se odehrály na vrcholu a svazích Fugendake. ^{[1, 2]}

Katastrofa roku 1792

Erupce Fugendake začala podle katalogu GVP 10. února 1792. Podle Wikipedie jí předcházelo zemětřesení už v listopadu předchozího roku. ^{[1, 6]}

Dne 21. května 1792 se po zemětřesení zřítila část dómu Majujama. Sesuv trosek zasypal město Šimabara a vyvolal vlnu tsunami, která přešla přes záliv Ariake až k pobřeží provincie Higo (dnešní prefektura Kumamoto) a pak se vrátila zpět k Šimabaře. Podle simulací mohlo celé neštěstí trvat jen asi tři minuty. ^{[3, 1, 6]}

Zahynulo asi 15 000 lidí – podle čínské a korejské verze letáku geoparku zhruba 10 000 v Šimabaře a 5 000 v Higu; anglická verze píše o více než 15 000 obětech. Anglická Wikipedie uvádí 14 524 obětí. Jde o nejhorší sopečnou katastrofu v dějinách Japonska. Japonci jí říkají „Šimabara taihen, Higo meiwaku“, volně „pohroma pro Šimabaru, trápení pro Higo“. ^{[3, 6, 7]}

Erupce 1990–1995

Po téměř dvou stoletích klidu začala 17. listopadu 1990 freatická erupce (výbuchy páry) v kráterech Džigokuato a Kudžúkušima východně od vrcholu Fugendake. Následující rok se na vrcholu objevil lávový dóm z dacitu, který pak rostl a hroutil se až do roku 1995. ^{[2, 1, 5]}

Dóm se opakovaně částečně hroutil. Z jeho úlomků vznikly tisíce pyroklastických proudů – žhavých lavin popela, plynů a kamenů, které se řítí po svahu. V obdobích dešťů navíc voda strhávala uvolněný materiál do bahnotoků. ^[5]

Dne 3. června 1991 zabila pyroklastická vlna (přívalová část proudu) 43 lidí – mezi nimi novináře, místní obyvatele a vulkanologové Katia a Maurice Krafftovi a Harry Glicken. Při největším pyroklastickém proudu celé erupce shořela základní škola. ^{[5, 6]}

Za celou erupci si pyroklastické proudy a bahnotoky vyžádaly 44 obětí a zničily 2 511 domů. Stát a prefektura Nagasaki rychle zavedly mapy ohrožení pro evakuaci, odklízení sedimentů, instalaci čidel a stavební práce strojů řízených na dálku; opatření musela mimo jiné chránit bezpečnost dělníků. Katalog GVP vede ještě malou erupci v únoru až květnu 1996. ^{[4, 1]}

Co o něm dnes víme

V roce 1999 začal vědecký vrt Unzen (Unzen Scientific Drilling Project), jehož cílem bylo navrtat přívodní kanál (sopouch) magmatu z let 1990–1995. Podle anglické Wikipedie se to podařilo v červenci 2004 asi 1 500 m pod vrcholem. Teplota v kanálu byla jen asi 155 °C; Wikipedie to vysvětluje tím, že magma rychleji ochlazovala cirkulující horká voda (hydrotermální oběh). ^{[6, 5]}

Vývrty z tohoto vrtu se dodnes používají ke studiu toho, jak se mění horniny v přívodních kanálech sopek (například studie z roku 2021). Lávový dóm Heisei-šinzan je chráněnou přírodní památkou, vstup je povolen jen kvůli výzkumu a sledování, a jeho stabilita se stále měří. ^[5]

Monitoring

Sopku hlídá Japonská meteorologická agentura (JMA) ve spolupráci s dalšími institucemi. Používá seismometry, náklonoměry, infrazvukové senzory, GNSS (přesné družicové měření polohy), optické dálkoměry a kamery a každý měsíc vydává zprávu o stavu sopky. ^[2]

V okruhu 10 km od sopky žije podle GVP přes 76 000 lidí, v okruhu 30 km asi 445 000. Díky blízkosti k městům a ničivé minulosti patří Unzen spolu s dalšími patnácti sopkami světa mezi takzvané sopky desetiletí (Decade Volcanoes). ^{[1, 7]}

Fakta

Nejhorší katastrofa: 21. 5. 1792, sesuv Majujamy a tsunami, asi 15 000 obětí
Oběti erupce 1990–1995: 44 (z toho 43 dne 3. 6. 1991)
Zničené domy 1990–1995: 2 511
Nejmladší dóm: Heisei-šinzan (vznikl 1990–1995)
Observatoř: Japonská meteorologická agentura (JMA)

Slovníček

stratovulkán: kuželovitá sopka navršená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela a úlomků
lávový dóm: kupa husté lávy, která se nahromadí přímo nad průduchem, protože neteče daleko
andezit, dacit: sopečné horniny se středním až vyšším obsahem křemíku; jejich láva je hustá a lepkavá
subdukční zóna: místo, kde se jedna litosférická deska noří pod druhou; nad ní vznikají sopky
freatická erupce: výbuch páry, když se podzemní voda prudce ohřeje od magmatu; nevyvrhuje čerstvou lávu
pyroklastický proud: žhavá lavina sopečného popela, plynů a kamenů, která se řítí po svahu velkou rychlostí
bahnotok (lahar): proud bahna a kamení, který vzniká, když voda strhne sopečný popel a úlomky ze svahů
tsunami: velmi dlouhá a ničivá vlna vyvolaná náhlým pohybem dna nebo sesuvem do moře
GNSS: přesné měření polohy pomocí družic (jako GPS); ukáže, jak se sopka nafukuje nebo splaskává

Zdroje

Unzendake, Smithsonian Global Volcanism Program
雲仙岳 (Unzendake) – stránka sopky, Japonská meteorologická agentura (JMA)
Shimabara Peninsula Geopark Leaflet: History, Ministerstvo půdy, infrastruktury, dopravy a turismu Japonska (MLIT) (2019)
Ikeya, H.: The Heisei Eruption of Mt. Unzen-Fugendake and Measures Against Volcanic Disasters. Journal of Disaster Research 3(4), 276–283 (abstrakt), Journal of Disaster Research (2008)
Heisei Shinzan Lava Dome, IUGS – The First 100 IUGS Geological Heritage Sites
Mount Unzen, Wikipedia
Unzen, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.