Kirishimayama

sopka – Shield, Japan, Western Pacific Volcanic Regions

Kde: Japan, Western Pacific Volcanic Regions
Typ (GVP): Shield
Nadmořská výška: 1 700 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 2025
Poloha: 31,934°, 130,862°

Kirišima (Kirishimayama) je skupina více než dvaceti sopek na jihu japonského ostrova Kjúšú, severně od zálivu Kagošima. Malé až středně silné výbuchy jsou tu zaznamenány už od 8. století a nejčinnější sopka skupiny, Šinmoedake, vybuchovala v letech 2011, 2017, 2018 i 2025. ^{[1, 6]}

Jak vypadá

Sopky skupiny Kirišima zabírají území asi 20 × 30 km. Jsou mezi nimi stratovulkány (kuželovité sopky vrstvené z lávy a popela), struskové kužely, maary – mělké kráterové prohlubně po výbuchu páry a magmatu – a pod nimi starší štítové sopky. Nejvyšší je Karakunidake uprostřed skupiny; největší maary, Onamiike a Miike, leží jihozápadně od ní a na východním konci skupiny. ^[1]

Erupce v holocénu (posledních asi 11 700 let) se soustředily na západovýchodní linii průduchů mezi maarem Miike a kráterem Ohachi a na sopku Šinmoedake na severovýchodě. Ve skupině se zvedá i hora Takačiho-no-mine (1 574 m). Kráter Ohachi západně od něj je podle japonského ministerstva životního prostředí široký asi 500 m a hluboký 200 m a stále z něj stoupají plyny. ^{[1, 4]}

Erupce

Největší erupce za posledních několik tisíc let měly podle katalogu GVP sílu VEI 4. Patří k nim výbuch maaru Miike kolem roku 2650 př. n. l. a dvě erupce kráteru Ohachi v letech 788 a 1235. Většina zaznamenaných erupcí byla menší, se silou VEI 2. ^[1]

Šinmoedake soptila v letech 1716–1717 (VEI 3) a pak znovu v 19. a 20. století. V lednu 2011 se probudila nejsilněji od roku 1959: 26. ledna začala chrlit popel, zastavily se čtyři železniční tratě a zrušily některé lety. V únoru 2011 vyrostla v kráteru lávová kopule – hromada husté lávy, která neteče daleko. ^{[1, 6, 3]}

Erupce v roce 2011 měla několik fází: 19. ledna začala výbuchem, při němž se magma setkalo s vodou, 26.–28. ledna přišly nejsilnější takzvané subpliniovské výbuchy s vysokými sloupci popela, na konci ledna se kráter plnil lávou a od února do dubna následovaly kratší prudké výbuchy. 13. března 2011, dva dny po velkém zemětřesení Tóhoku, sopka vybuchla znovu a několik set obyvatel muselo odejít z domovů. ^{[3, 6]}

Další erupce přišly v říjnu 2017 a v březnu až červnu 2018; 6. března 2018 vystoupil popel a kameny do výšky asi 4,5 km. Dne 19. dubna 2018 vybuchla i sousední sopka Iōjama (Iwo-yama) – poprvé od roku 1768. Sloupec kouře a popela měl asi 400 m a úřady zakázaly vstup na celou horu. ^{[6, 5, 1]}

Zatím poslední erupce Šinmoedake trvala podle GVP od 22. června do 7. září 2025 a dosáhla síly VEI 3. Podle Japonské meteorologické agentury (JMA) byla poslední erupce 8. září 2025 a od té doby až do října 2026 žádná další nenastala. ^{[1, 2]}

Monitoring

Sopky skupiny hlídá Japonská meteorologická agentura (JMA), která o nich vydává pravidelná hlášení a stupně výstrahy. U Šinmoedake snížila 17. října 2025 stupeň výstrahy ze 3 na 2, což znamená zákaz vstupu do okolí kráteru. ^[2]

Podle hlášení JMA z 23. října 2026 stoupala z kráteru bílá pára až 300 m nad jeho okraj, zemětřesení pod kráterem bylo málo a sopka dál uvolňovala několik set tun oxidu siřičitého denně. Mírné nadouvání terénu, které ukazovalo na změny hluboko pod Kirišimou, se od poloviny prosince 2025 zastavilo. JMA přesto varovala, že erupce je stále možná: velké kameny by mohly dopadat asi do 2 km od kráteru a pyroklastické proudy dosáhnout asi 1 km. ^[2]

Co o něm dnes víme

Rozbor horniny z erupce 2011 (publikovaný v roce 2013) ukázal, že vyvržený materiál vznikl smícháním dvou různých magmat. Autoři soudí, že pod sopkou jsou dva zásobníky: mělčí, asi v hloubce 5 km, s andezitem bohatším na křemík, a hlubší s čedičovým andezitem. Před prvním subpliniovským výbuchem se podle nich mělké magma ve dvou fázích znovu dalo do pohybu a na erupci se podílelo i magma z hlubšího zásobníku, jak ukazují i měření pohybů terénu. ^[3]

Zajímavosti

Podle japonské pověsti sestoupil na vrchol Takačiho-no-mine z nebe bůh Ninigi no Mikoto, vnuk bohyně slunce, a zarazil tam do země trojzubé kopí. Velké bronzové kopí, které na vrcholu stojí, je podle pověsti jeho; patří svatyni Kirišima-Higaši na úpatí hory. ^[4]

Šinmoedake se objevila ve filmu o Jamesi Bondovi Žiješ jenom dvakrát (1967) – právě tam měli padouši tajnou raketovou základnu. ^[6]

Fakta

Počet sopek ve skupině: více než 20
Nejčinnější sopka: Šinmoedake (1 423 m)
Největší erupce (holocén): VEI 4 – Miike asi 2650 př. n. l., Ohachi 788 a 1235
Hlídá: Japonská meteorologická agentura (JMA)
Stupeň výstrahy Šinmoedake (říjen 2026): 2 – zákaz vstupu do okolí kráteru
Oxid siřičitý (říjen 2026): několik set tun denně

Slovníček

stratovulkán: kuželovitá sopka složená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela
maar: mělký široký kráter, který vznikne prudkým výbuchem, když se magma setká s podzemní vodou
štítová sopka: široká plochá sopka z řídké lávy, která se rozlévá daleko
VEI: index vulkanické explozivity, stupnice síly výbuchu od 0 do 8; každý stupeň znamená zhruba desetkrát víc vyvrženého materiálu
lávová kopule: hromada velmi husté lávy, která se vytlačuje z kráteru a neteče daleko
subpliniovská erupce: silný výbušný výbuch s vysokým sloupcem popela a plynů, o něco slabší než pliniovský (jako Vesuv v roce 79)
andezit: sopečná hornina se středním obsahem křemíku; její láva je hustá a sopky s ní často vybuchují prudce
pyroklastický proud: žhavá směs kamenů, popela a plynů, která se rychle řítí po svahu sopky

Zdroje

Kirishimayama, Smithsonian Global Volcanism Program
霧島山（新燃岳）の活動状況 – 火山の状況に関する解説情報, 23. 10. 2026, Japan Meteorological Agency (2026)
Suzuki, Y., Yasuda, A., Hokanishi, N., Kaneko, T., Nakada, S., Fujii, T.: Syneruptive deep magma transfer and shallow magma remobilization during the 2011 eruption of Shinmoe-dake, Japan. Journal of Volcanology and Geothermal Research 257 (2013), 184–204, doi:10.1016/j.jvolgeores.2013.03.017 (abstrakt), Journal of Volcanology and Geothermal Research (2013)
Mt. Takachiho-no-mine Hiking Trail (Kirishima-Kinkowan National Park), Japan National Tourism Organization / Ministry of the Environment, Japan
Zpráva AFP o erupci sopky Io (Iōjama) ve skupině Kirišima, 19. 4. 2018, Phys.org (2018)
Shinmoedake, Wikipedia

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.