Aira

sopka – Caldera, Japan, Western Pacific Volcanic Regions

Kde: Japan, Western Pacific Volcanic Regions
Typ (GVP): Caldera
Nadmořská výška: 1 117 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 2026
Poloha: 31,577°, 130,659°

Aira je obří kaldera na jihu japonského ostrova Kjúšú, kterou dnes vyplňuje severní polovina zálivu Kagošima. Na jejím jižním okraji vyrostla sopka Sakuradžima, jedna z nejčinnějších sopek Japonska. Leží jen 8 km od města Kagošima, na které už od 8. století opakovaně padá její popel. ^{[1, 6]}

Jak vznikl

Kaldera měří 17 × 23 km. Vznikla při obrovské erupci, při níž se z ní vyvalil pyroklastický proud Ito. GVP uvádí stáří asi 22 000 let; podle novějších datování, která cituje Wikipedie, proběhla erupce asi před 30 000 lety. ^{[1, 5]}

Podle Wikipedie zanechala tato erupce přes 800 km³ uloženin proudu Ito, vrstvy silné až 160 m, a asi 300 km³ popela. Popel pokryl Kjúšú a jih Honšú vrstvou přes 32 cm a vrstva asi 4 cm se usadila na velké části Japonska. ^[5]

Kaldera leží nad subdukční zónou, na kontinentální kůře silné přes 25 km. Ve starším holocénu se v severovýchodním rohu kaldery Aira propadla menší kaldera Wakamiko a vzniklo i několik menších sopek. ^[1]

Jak vypadá

Sakuradžima začala růst asi před 13 000 lety na jižním okraji kaldery jako ostrov. S poloostrovem Ósumi se spojila až při velké erupci v roce 1914, od té doby je to poloostrov. ^{[1, 6]}

Vrchol tvoří tři štíty: nejvyšší Kitadake (1 117 m), Nakadake (1 060 m) a Minamidake (1 040 m). Kitadake přestal soptit asi před 4 850 lety, od té doby jsou erupce soustředěné na Minamidake. ^{[6, 1]}

Oblast je součástí národního parku Kirišima-Kinkówan a je známá horkými prameny. Na úrodné sopečné půdě se pěstuje ředkev daikon a mandarinky komikan. ^{[6, 7]}

Erupce

Největší zaznamenaná erupce Sakuradžimy proběhla v letech 1471–1476. Další velké erupce přišly v letech 1779–1781 a 1914. Katalog GVP přiřazuje erupci z let 1471–1476 stupeň 5 na stupnici VEI (s otazníkem), erupcím z let 1779–1781 a 1914 stupeň 4. ^[1]

Erupce z roku 1914 vyvrhla asi 1,5 km³ materiálu a zabila 58 lidí. Když magma z podzemí ubylo, terén v okolí poklesl a v Kagošimě to způsobilo rozsáhlé záplavy. ^[2]

Od roku 1955 sopka téměř bez přestávky chrlí plyny a popel. Malé výbuchy přicházejí podle české Wikipedie zhruba dvakrát týdně. Katalog GVP (stav k říjnu 2026) vede erupci z kráteru Minamidake od 25. března 2017 do 23. března 2026. ^{[6, 1]}

Dne 24. července 2022 večer po výbuchu zvýšila Japonská meteorologická agentura (JMA) stupeň výstrahy na nejvyšší, pátý. Úřady nařídily evakuaci obyvatel do vzdálenosti asi 3 km od kráteru, mimo jiné v částech čtvrtí Arimura a Furusato. ^[3]

Dne 16. listopadu 2025 vystoupal oblak popela do výšky 4 400 m, poprvé od 18. října 2024 výš než 4 000 m. Velké kameny dopadaly až k páté stanici na svahu, nikdo nebyl zraněn. Stupeň výstrahy byl tehdy 3 z 5, který omezuje vstup na horu. ^[4]

Lidé kolem

Na Sakuradžimě žije několik tisíc lidí; jsou tu školy, svatyně i obchody a s Kagošimou ji spojuje trajekt. Ve městě Kagošima přes záliv žije asi 600 000 lidí. ^{[7, 2]}

Kvůli hustému osídlení patří Sakuradžima k nejlépe sledovaným sopkám světa; vulkanologická observatoř tu funguje od roku 1960. Je také zařazena mezi takzvané sopky desetiletí. ^[6]

Co o něm dnes víme

Studie Jamese Hickeyho a kolegů z univerzit v Bristolu a Kjótu z roku 2016 spojila měření GPS s počítačovými modely. Ukázala, že do zásobníku pod kalderou přitéká asi 14 milionů m³ magmatu ročně – víc, než Sakuradžima stačí vyvrhnout, takže se terén pomalu zvedá. ^[2]

Autoři odhadli, že nashromáždit tolik magmatu, kolik vyvrhla erupce v roce 1914, trvá asi 130 let. Spoluautor Haruhisa Nakamichi v roce 2016 řekl, že do další očekávané velké erupce zbývá méně než 30 let. Jde o odhad, ne předpověď konkrétního data. ^[2]

Zvedání terénu měřili vědci i dříve: podle Wikipedie z radarových měření (SAR) vyplynul model, podle kterého objem zásobníku mezi lety 1995 a 1998 vzrostl nejvýš o 20–30 milionů m³. ^[5]

Fakta

Velikost kaldery: 17 × 23 km
Největší zaznamenaná erupce: 1471–1476
Oběti erupce 1914: 58
Přítok magmatu: asi 14 milionů m³ ročně (2016)
Observatoř: od roku 1960
Nejvyšší stupeň výstrahy: 5 z 5, 24. července 2022
Zvláštní sledování: jedna ze sopek desetiletí

Slovníček

kaldera: velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem
pyroklastický proud: žhavá směs kamenů, popela a plynů, která se rychle řítí po zemi a spálí vše v cestě
subdukční zóna: místo, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou; v hloubce se tam tvoří magma pro sopky
holocén: nejmladší období dějin Země, posledních asi 11 700 let
VEI: index vulkanické explozivity, stupnice síly výbuchu od 0 do 8; každý stupeň znamená zhruba desetkrát víc vyvrženého materiálu
magmatický zásobník: prostor v zemské kůře pod sopkou, kde se hromadí roztavená hornina
sopky desetiletí: skupina 16 sopek, kterým věda věnuje zvláštní pozornost kvůli jejich ničivé historii a blízkosti lidských sídel

Zdroje

Aira, Smithsonian Global Volcanism Program
Magma accumulation highlights growing threat from Japanese volcano (tisková zpráva k článku Hickey, J., Gottsmann, J., Nakamichi, H., Iguchi, M.: Thermomechanical controls on magma supply and volcanic deformation: application to Aira caldera, Japan. Scientific Reports 6 (2016), 32691), University of Bristol (2016)
Eruption at Japan's Sakurajima volcano prompts evacuation orders nearby, ABC News (2022)
Sakurajima volcano erupts in southwest Japan, spews ash up to 4,400m, Dawn (2025)
Aira Caldera, Wikipedia
Sakura-džima, Wikipedie
Sakurajima, Wikipedia

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.