Ata

sopka – Caldera(s), Japan, Western Pacific Volcanic Regions

Kde: Japan, Western Pacific Volcanic Regions
Typ (GVP): Caldera(s)
Nadmořská výška: 924 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 885
Poloha: 31,180°, 130,528°

Ata je obří kaldera, z velké části zatopená mořem v Kagošimském zálivu na jihu japonského ostrova Kjúšú. K jejímu sopečnému systému patří i vulkanické pole Ibusuki se souměrnou sopkou Kaimondake, která v letech 874 a 885 silně vybuchla a zasypala okolní vesnice. ^{[1, 2, 3]}

Jak vznikla

Kaldera je velká kotlina, která vznikne, když se po mohutné erupci propadne strop vyprázdněného magmatického krbu. Kaldera Ata měří asi 15 × 25 km a je jednou z několika velkých kalder na jihu Kjúšú. Vznikla při erupci, z níž se valily rozsáhlé pyroklastické proudy – žhavé laviny sopečného popela a plynů. ^[1]

Stáří té erupce uvádějí zdroje různě. GVP píše jen, že proběhla před více než 40 000 lety. Anglická Wikipedie s odkazem na práci Okuna (2019) uvádí asi 100 000 let, podle většiny metod 100 000–109 000 let, a podle studie Smithe a kol. (2013) přes 300 km³ vyvrženého materiálu. ^{[1, 4]}

Jak vypadá

Západně od zatopené kaldery leží vulkanické pole Ibusuki: řada malých sopečných kuželů, maarů (plochých kráterů po výbuchu, kde se magma setkalo s vodou) a lávových dómů. Patří k němu jezero Ikeda v kaldeře široké asi 4 km, která vznikla zhruba před 4 600 lety. ^[1]

Nejnápadnější je Kaimondake (924 m), pravidelný kužel nazývaný pro svůj tvar „Fudži provincie Sacuma“. Ve skutečnosti jde o čedičový stratovulkán, na jehož vrcholu sedí andezitový lávový dóm; z dálky oba splývají v jeden kužel. ^{[2, 5]}

Na mořském dně jižně od Kaimondake je strmý podmořský sráz a pahorkatý terén po sesuvu. Podle japonské pobřežní stráže (2008) se svah sesunul ještě předtím, než dnešní Kaimondake vyrostla. ^[2]

Erupce

Kaimondake je mladá sopka. Podle japonské meteorologické agentury JMA začala soptit asi před 4 400 lety, nejdřív výbuchy v mělkém moři; GVP uvádí, že vznikla během posledních 4 000 let. Asi před 2 500 lety už byla zhruba tak velká jako dnes. ^{[2, 1]}

Dvě velké erupce spadají už do doby písemných záznamů. Při erupci v březnu 874 padal popel, sjížděly pyroklastické proudy a lahary – bahnotoky ze sopečného materiálu a vody. Erupce v roce 885 proběhla ve dvou fázích (25. srpna a 23.–24. září) a na jejím konci se v kráteru vytvořil lávový dóm. Obě JMA řadí ke stupni VEI 4 (index sopečné výbušnosti). ^{[2, 3]}

Historie

Erupce z roku 874 je dobře vidět v archeologických nalezištích Hašimuregawa a Šikirjó ve městě Ibusuki. V Hašimuregawě leží 50–80 cm vyvrženého materiálu a obyvatelé vesnici opustili, aniž by ji zkoušeli vyčistit. V Šikirjó, asi 1 km severněji, byla vrstva kolem 30 cm; lidé ji zkoušeli odstranit, ale nakonec odešli také. ^[3]

Obnova podle studie z roku 2019 selhala proto, že popel smíchaný s dešťovou vodou ztvrdl na velmi pevnou vrstvu. Vrstvy v nalezištích odpovídají popisu v kronice Nihon sandai džicuroku, podle níž za erupce pršelo a pak přišel bahnotok. ^[3]

Lidé kolem

Do 10 km od sopky žije podle GVP přes 93 000 lidí. Okolí patří k národnímu parku Kirišima-Kinkówan a Kaimondake je oblíbený výletní cíl: v roce 2010 na ni podle města Ibusuki vystoupilo 21 667 lidí. ^{[1, 2]}

Co o něm dnes víme

Od 9. století Kaimondake nevybuchla. V srpnu 1967 se v oblasti Ibusuki objevil roj pocítěných zemětřesení. V prosinci 2000 našli pozorovatelé u vrcholu čtyři slabé výrony páry o teplotě 12–14 °C bez sirných plynů; JMA je nespojuje se zvýšenou sopečnou činností. ^[2]

Fakta

Velké historické erupce: 874 a 885 (obě VEI 4)
Přezdívka Kaimondake: „Fudži provincie Sacuma“
Zasypaná vesnice: Hašimuregawa (874)
Kaldera Ikeda: asi 4 km, stáří asi 4 600 let

Slovníček

kaldera: Velká kotlina, která vznikne, když se po mohutné erupci propadne strop vyprázdněného magmatického krbu.
pyroklastický proud: Žhavá lavina sopečného popela, úlomků hornin a plynů, která se valí po svahu velkou rychlostí.
maar: Plochý kráter po výbuchu, při kterém se vystupující magma setkalo s podzemní vodou; často se v něm vytvoří jezero.
lávový dóm: Kupa z husté lávy, která se nad průduchem hromadí, protože je příliš vazká, aby odtekla.
stratovulkán: Kuželovitá sopka navršená ze střídajících se vrstev ztuhlé lávy a sopečného popela.
lahar: Bahnotok ze sopečného popela a vody, který se řítí údolími a může zasypat celé vesnice.
VEI: Index sopečné výbušnosti, stupnice 0–8 podle množství vyvrženého materiálu; každý stupeň znamená zhruba desetkrát víc.

Zdroje

Ata, Smithsonian Global Volcanism Program
92. Kaimondake (National Catalogue of the Active Volcanoes in Japan), Japan Meteorological Agency
Naruo, H. a kol.: Aspects of the eruption of Kaimondake volcano in year 16 of the Jogan era (874 AD) and human response to volcanic disaster. The Quaternary Research 58 (2019), 211–228, doi:10.4116/jaqua.58.211 (abstrakt), The Quaternary Research (Daiyonki-Kenkyu) (2019)
Ata Caldera, Wikipedia
Mount Kaimon, Wikipedia

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.