Kuchinoshima

sopka – Stratovolcano(es), Japan, Western Pacific Volcanic Regions

Kde

Japan, Western Pacific Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano(es)

Nadmořská výška

628 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Oceanic crust (< 15 km)

Poslední známá erupce

1190

Poloha

29,968°, 129,926°

Kučinošima je malý sopečný ostrov na severním konci souostroví Tokara, jižně od japonského ostrova Kjúšú. Tvoří ho skupina lávových dómů z andezitu a dacitu, která je na ostrovech Tokara vzácná. Žádná erupce tu v historických záznamech není, ale nejmladší dóm Moedake soptil asi před 800 lety a dodnes z něj slabě uniká pára. ^{[1, 2, 4]}

Jak vypadá

Ostrov měří asi 7 km od severoseverozápadu k jihojihovýchodu a asi 3 km napříč, jeho rozloha je asi 13 km². Leží na sopečné frontě oblouku Rjúkjú – v řadě sopek nad místem, kde se oceánská deska noří do hlubin. Severně od něj jsou sopečné ostrovy Kučinoerabudžima a Sacuma-Iódžima, jižně Nakanošima a Suwanosedžima. ^{[2, 3, 4]}

Nejvyšším bodem je lávový dóm Maedake (628 m). Západně od něj stojí plochý vrchol Jokodake, který GVP popisuje jako stratovulkán vysoký 501 m. Malý dóm Moedake (podle JMA 425 m) má na povrchu jasně patrné kry ztuhlé lávy a na vrcholu drobné trhlinové krátery menší než 100 m. ^{[1, 2]}

Jak vznikl

Podle studie Japonské geologické služby z roku 2007 stojí nejméně deset lávových dómů na starších sopkách, které jsou staré přes 300 000 let. Každý dóm má objem menší než 0,3 km³. Za posledních asi 40 000 let sopka chrlila magma v průměru jen asi 85 000 m³ za rok, mnohem méně než běžné sopky sopečné fronty severovýchodního Japonska a oblouku Rjúkjú. ^[3]

Asi před 7 900 lety se zřítila velká část dómů Jokodake. Vzniklá úlomková lavina (sesuv, který se řítí jako proud) uložila takzvané uloženiny Iwajaguči a po zřícení zůstal kráter ve tvaru podkovy. Uvnitř něj pak vyrostl dóm Maedake. ^{[3, 2]}

Erupce

Po zřícení vznikly ještě sopka Otošinodaira, dóm Moedake a několik menších dómů. Moedake je nejmladší: jeho uloženiny nepřekrývá vrstva popela Kikai-Akahoja stará 7 300 let a radiokarbonové datování je klade do historické doby. Podle JMA soptil Moedake asi před 1 300 až 1 200 lety a znovu asi před 840 až 780 lety. ^{[2, 3]}

Výbuchové krátery na vrcholu Moedake ukazují, že se tu opakovaly freatické exploze – výbuchy páry z přehřáté podzemní vody. Autoři studie z roku 2007 soudí, že k poslední erupci mohlo dojít až po 18. století. Písemné záznamy o žádné sopečné činnosti ale nejsou. ^{[3, 2]}

Podle anglické Wikipedie se v roce 2001 zbarvila mořská voda u ostrova, což může ukazovat na trvající sopečnou činnost. ^[4]

Lidé kolem

Na severním konci ostrova leží dvě malé vesnice, Nišinohama a Kučinošima; zbytek ostrova je skoro neobydlený. JMA uvádí 115 obyvatel (2011), Wikipedie 140 (2004). Ostrov nemá letiště, trajekt do Kagošimy jede asi 6 hodin. Lidé se živí hlavně zemědělstvím, rybolovem a sezonním turismem. ^{[1, 2, 4]}

Na ostrově žije malé ohrožené stádo zdivočelého skotu plemene kučinošima, jednoho ze dvou zbývajících původních japonských plemen. V letech 1946 až 1952 ostrov spravovaly Spojené státy. ^[4]

Mapu sopečného ohrožení ostrov podle JMA nemá. Zemětřesení v okolí zaznamenává regionální síť seismometrů a u přístrojové sítě odkazuje přehled JMA na sousední sopku Suwanosedžima. ^[2]

Fakta

Nejmladší dóm

Moedake, erupce asi před 840–780 lety

Zřícení dómů Jokodake

asi před 7 900 lety

Lávových dómů

nejméně 10

Obyvatel

115 (2011)

Observatoř

Japonská meteorologická agentura (JMA)

Slovníček

lávový dóm

kupa velmi husté lávy, která se vytlačí z průduchu a ztuhne, aniž by daleko stekla

andezit, dacit

sopečné horniny se středním (andezit) až vyšším (dacit) obsahem křemíku; jejich láva je hustá

sopečná fronta

řada sopek nad subdukční zónou, nejbližší k hlubokomořskému příkopu, kde se jedna deska noří pod druhou

stratovulkán

kuželovitá sopka složená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela

úlomková lavina

obrovský sesuv části sopky, který se řítí po svahu jako proud kamení a uloží se jako chaotická směs úlomků

freatická exploze

výbuch páry, když se podzemní voda prudce ohřeje; vyhazuje hlavně staré horniny, ne čerstvé magma

Zdroje

1. Kuchinoshima, Smithsonian Global Volcanism Program
2. 95. Kuchinoshima (National Catalogue of the Active Volcanoes in Japan), Japan Meteorological Agency
3. Geshi, N., Nakano, S.: Volcanic activity of Kuchinoshima Volcano, Tokara Islands, Kagoshima Prefecture. Bulletin of the Geological Survey of Japan 58 (2007), 105–116, doi:10.9795/bullgsj.58.105 (anglický abstrakt), Bulletin of the Geological Survey of Japan (2007)
4. Kuchinoshima, Wikipedia

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.