Suwanosejima

sopka – Stratovolcano(es), Japan, Western Pacific Volcanic Regions

Kde

Japan, Western Pacific Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano(es)

Nadmořská výška

796 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Oceanic crust (< 15 km)

Poslední známá erupce

2026

Poloha

29,638°, 129,714°

Suwanosedžima je malý sopečný ostrov v souostroví Tokara na jihu Japonska a jedna z nejčastěji činných sopek země – podle souhrnu v katalogu Japonské meteorologické agentury soptí každý rok od roku 1956. Po velké erupci v letech 1813–1814 zůstal ostrov asi 70 let neobydlený. ^{[1, 2, 4]}

Jak vypadá

Celý ostrov tvoří andezitová sopka dlouhá asi 8 km a široká 5 km. Na vrcholu jsou vedle sebe dva krátery o průměru 200 a 400 m; z obou v historické době vybuchovala láva. Hlavní stavbou je kužel Otake, jehož nadmořská část vznikla převážně v posledních 60 000 až 70 000 letech. ^[2]

Vrchol sopky je useknutý obrovskou podkovovitou prolákninou, která se otevírá k moři na východní straně. Vznikla, když se část sopky zřítila. ^{[1, 5]}

Erupce

Největší zaznamenaná erupce, nazývaná Bunka, začala v roce 1813. Silná vrstva strusky pohřbila obydlená místa a z jihozápadního kráteru stekly dva lávové proudy až k západnímu pobřeží. Na konci erupce se vrchol Otake zřítil, vznikla velká sutinová lavina a sráz otevřený k východnímu pobřeží. Sopka tehdy vyvrhla asi 0,1 km³ magmatu. ^{[1, 2]}

Všichni obyvatelé museli ostrov opustit a ten zůstal pustý až do roku 1883. Hned v roce 1884 přišla další erupce zvaná Meiji, při které lávový proud z kráteru Otake doputoval až k moři na východním pobřeží. Výbuchy v roce 1889 byly slyšet až v přístavu Naze na ostrově Amami Ošima. ^{[2, 1]}

Od roku 1949 do roku 1996 byla sopka s přestávkami v činnosti: z kráteru Otake vyletovaly žhavé kusy lávy (strombolská činnost). Potom se klidné přestávky prodlužovaly. Souhrn katalogu JMA (s údaji do roku 2012) přesto uvádí, že sopka soptí každý rok od roku 1956; v jeho vlastní tabulce měsíců s erupcemi však rok 1998 žádnou erupci nemá. ^{[1, 2]}

Výbuchů bývá velmi mnoho: v roce 2002 jich agentura napočítala 306, z toho 72 jen 5. prosince, a v roce 2006 dokonce 519. V srpnu 2002 dopadl popel až v Naze na ostrově Amami Ošima. ^[2]

Lidé kolem

Ostrov má rozlohu 27,66 km² a patří k prefektuře Kagošima. Podle anglické Wikipedie na něm žije 84 lidí, podle GVP jen asi 50. Živí se hlavně zemědělstvím, rybolovem a sezonním turismem. ^{[4, 1]}

Ostrov má letiště, ale bez pravidelných letů. Obvykle se sem jezdí trajektem z Kagošimy a cesta trvá asi devět hodin. Popel z výbuchů občas dopadá i na vesnici na ostrově, například v letech 1999–2001. ^{[4, 2]}

Monitoring

Japonská meteorologická agentura (JMA) sleduje sopku nepřetržitě. Měří mimo jiné výšku sopečného oblaku, počet sopečných zemětřesení, počet výbuchů a trvání sopečného chvění. Měření ukázala, že se terén těsně před výbuchem zvedá. ^[2]

Činnost pokračuje i v roce 2026. Podle centra pro varování letadel před popelem v Tokiu sopka vybuchla například 28. března 2026 a mrak vystoupal výš než 6 000 stop (asi 1,8 km); na družicových snímcích ale popel rozpoznat nešel. ^[3]

Fakta

Vrcholové krátery

dva, o průměru 200 a 400 m

Největší erupce

1813–1814 (Bunka), asi 0,1 km³ magmatu

Ostrov neobydlen

1813–1883

Výbuchů za rok 2006

519

Obyvatelé

84 (Wikipedie) / asi 50 (GVP)

Hlídá

Japonská meteorologická agentura (JMA)

Slovníček

andezit

sopečná hornina se středním obsahem křemíku, typická pro sopky nad subdukčními zónami

struska

pórovité kousky ztuhlé lávy, které sopka vymrští do vzduchu

sutinová lavina

obrovský sesuv, při kterém se zřítí část sopky a řítí se dolů jako proud kamení

strombolská činnost

opakované menší výbuchy, při kterých z kráteru vylétají žhavé kusy lávy; podle sopky Stromboli

Zdroje

1. Suwanosejima, Smithsonian Global Volcanism Program
2. National Catalogue of the Active Volcanoes in Japan (4. vydání, anglická verze; údaje k roku 2012), 97. Suwanosejima, Japan Meteorological Agency
3. Volcanic Ash Advisory, Suwanosejima, 28. 3. 2026 (advisory 2026/2), Tokyo VAAC (Japan Meteorological Agency) (2026)
4. Suwanosejima, Wikipedia
5. Suwanose-džima, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.