Yokoatejima

sopka – Stratovolcano(es), Japan, Western Pacific Volcanic Regions

Kde: Japan, Western Pacific Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano(es)
Nadmořská výška: 495 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Oceanic crust (< 15 km)
Poslední známá erupce: 1835
Poloha: 28,799°, 128,996°

Jokoate-džima je malý neobydlený sopečný ostrov na jižním konci souostroví Tokara v jižním Japonsku, severozápadně od ostrova Amami Óšima. Dokumenty z konce období Edo zmiňují dým stoupající z jeho kráteru a v letech 2012–2013 na něm vědci znovu objevili slabé výrony sopečných plynů. ^{[1, 4, 2]}

Jak vypadá

Ostrov je dlouhý 3,5 km a tvoří ho dvě sopky srostlé k sobě: vyšší Higašimine na východě a Nišimine na západě. Obě jsou z andezitu, sopečné horniny se středním obsahem křemíku. Higašimine má strmý, dobře zachovaný vrcholový kráter. ^{[1, 5]}

Podle dostupných záznamů na ostrově nikdy trvale nežili lidé a od obydlených ostrovů je daleko. Proto je o jeho sopečné činnosti zaznamenáno jen málo. ^{[2, 4]}

Jak vznikl

Ostrov leží v sopečném oblouku Rjúkjú, který vzniká nad subdukční zónou – místem, kde se jedna litosférická deska noří pod druhou. Oblouk hřbetu východně od ostrova je zřejmě částí podmořské kaldery o rozměrech 7 × 10 km – velké propadliny po dávné mohutné erupci. ^[1]

Jokoate-džima a asi 5 km vzdálený ostrov Kaminone-džima jsou podle GVP mladší sopky, které vyrostly až po vzniku kaldery. Poblíž leží ještě podmořský útes Jokoate-šo a podmořský pahorek Kaminone. ^{[1, 2]}

Erupce

Že východní sopka soptila v holocénu, tedy v posledních asi 11 700 letech, usuzují geologové z jejího čerstvého tvaru a kráteru. Laboratorně datovanou mladou erupci ale podle zprávy AIST a Univerzity Kagošima po průzkumech v letech 2012 a 2013 nikdo nezískal. ^[2]

Jediná zaznamenaná činnost pochází z konce období Edo. Staré mapy zobrazují dým stoupající z kráteru východní sopky a zmínka o kouři (podle GVP sloupech popela) je i v dobovém spisu „Nantó zacuwa“. GVP to vede jako erupci kolem roku 1835 (s nejistotou asi ± 30 let). Od období Meidži (po roce 1868) až do roku 2012 žádné výrony plynů zaznamenány nebyly. ^{[1, 2]}

Co o něm dnes víme

Při průzkumech v květnu 2012 a dubnu 2013 našli vědci z japonského geologického ústavu AIST a z Univerzity Kagošima na jihozápadním okraji vrcholového kráteru východní sopky slabou fumarolu – místo, kde ze země uniká horký plyn. Pozorovali ji jen z dálky, ale v obou letech na stejném místě. ^[2]

Na ostrově je občas cítit silný zápach sirovodíku. Teplé je i sedlo mezi oběma vrcholy: když tam v listopadu 2003 kopali kvůli instalaci přístrojů, narazili na nečekaně horkou půdu. Fumarolu u vrcholu sousedního ostrova Kaminone-džima objevil v červenci 2012 přírodovědný průvodce z ostrova Amami Óšima. ^[2]

Japonská meteorologická agentura (JMA) ostrov v době této zprávy (po průzkumech v letech 2012 a 2013) mezi činné sopky nezařadila, protože tam nebyla výrazná fumarolová činnost ani datovaná holocenní erupce. Japonská pobřežní stráž 25. listopadu 2019 zaznamenala u jižního konce místa, kde se obě sopky stýkají, žlutozelenou zbarvenou vodu v pásu asi 50 m širokém a 200 m dlouhém. ^{[2, 3]}

Fakta

Podmořská kaldera: asi 7 × 10 km
Fumarola objevena: květen 2012 (AIST, Univ. Kagošima)
Zbarvená voda: 25. 11. 2019, asi 50 × 200 m
Obyvatelé: neobydlený, nikdy trvale osídlen

Slovníček

andezit: sopečná hornina se středním obsahem křemíku; typická pro sopky nad subdukčními zónami
subdukce: pohyb, při kterém se jedna litosférická deska noří pod druhou do zemského pláště; nad tím místem vznikají sopky
kaldera: velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem
holocén: nejmladší období dějin Země, posledních zhruba 11 700 let
fumarola: otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára
zbarvená voda: skvrna jinak zbarveného moře nad podmořskými prameny nebo sopkou; prozrazuje, že ze dna vytéká voda s rozpuštěnými látkami

Zdroje

Yokoatejima, Smithsonian Global Volcanism Program
トカラ列島横当島・上ノ根島の噴気活動 (Fumarolová činnost na ostrovech Jokoate-džima a Kaminone-džima), podklad pro 126. zasedání Koordinačního výboru pro předpovídání sopečných erupcí, AIST (Geological Survey of Japan), Univerzita Kagošima
Podklady Japonské pobřežní stráže pro 145. zasedání Koordinačního výboru pro předpovídání sopečných erupcí (横当島, 25. 11. 2019), Japonská pobřežní stráž / JMA (2019)
Yokoate-jima, Wikipedia
Jokoate-džima, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.