Io-Torishima

sopka – Complex, Japan, Western Pacific Volcanic Regions

Kde

Japan, Western Pacific Volcanic Regions

Typ (GVP)

Complex

Nadmořská výška

212 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Oceanic crust (< 15 km)

Poslední známá erupce

1968

Poloha

27,881°, 128,223°

Io-Torišima („Sirný ptačí ostrov“) je malý neobydlený sopečný ostrov v souostroví Rjúkjú na jihu Japonska a jediná činná sopka prefektury Okinawa. Lidé tu po staletí těžili síru, ale opakované erupce je nakonec v 50. letech 20. století z ostrova vyhnaly natrvalo. ^{[1, 3, 2]}

Jak vypadá

Ostrov měří asi 1 × 2,7 km a jeho obvod je kolem 8 km. Leží asi 200 km severně od Okinawy a asi 500 km jihozápadně od města Kagošima. Tvoří ho dvě andezitové sopky. ^{[1, 4, 2]}

Na jihu stojí sopka Gusuku (v katalogu GVP Kusuku) se dvěma soustřednými valy a plochým lávovým dómem (kupou husté lávy) uprostřed. Na severozápadě je sopka Iódake (Sirná hora); na okraji jejího kráteru je nejvyšší bod ostrova, 212 m. Jeho kráter měří asi 700 × 500 m a bylo v něm malé jezírko, sirné páry (solfatary) a ložiska síry. ^{[1, 2]}

Historie

Obyvatelé ostrova po staletí těžili síru. Podle anglické Wikipedie patřil ostrov k Rjúkjúskému království a síra odtud putovala jako poplatek čínskému císařství. ^{[3, 1]}

Při první zaznamenané erupci v roce 1664 zemřel podle Wikipedie jeden člověk, žena zasypaná sesuvem. Při erupcích a zemětřeseních od března do srpna 1903 se museli všichni obyvatelé dočasně přestěhovat na ostrov Kume. ^{[3, 2]}

Podle japonské pobřežní stráže trvala erupce v roce 1959 asi měsíc a do moře při ní stékalo bahno a síra. Posledních 86 obyvatel se pak natrvalo odstěhovalo a ostrov je od té doby pustý. Anglická Wikipedie uvádí, že vystěhování skončilo už v červnu 1958. ^{[2, 3]}

Erupce

Všechny erupce v historických záznamech byly mírně až středně výbušné; lávové proudy zaznamenány nebyly. Poslední erupce proběhla v červenci 1968. Podle katalogu GVP žádná z nich nepřekročila stupeň 2 na stupnici VEI. ^{[1, 2]}

Co se tu dnes pozoruje

Ostrov pravidelně sleduje japonská pobřežní stráž. Při průzkumech (naposledy v červenci 2026) opakovaně viděla bílé páry z kráteru Iódake a kolem pobřeží pruhy zbarvené vody – žluté, zelené, hnědé nebo modrobílé, například u západního a severozápadního břehu. ^[2]

Při tepelném měření v roce 2004 bylo nejteplejší místo v kráteru 52,6 °C. V roce 2005 stoupaly z kráteru páry do výšky 150–500 m. V říjnu 2016 se kráterové jezírko zmenšilo a zmizelo. ^[2]

Fakta

Obyvatelé

neobydlený od 50. let 20. století (naposledy 86 lidí)

Kráter Iódake

asi 700 × 500 m

Sledování

Japonská pobřežní stráž

Slovníček

andezit

šedá sopečná hornina se středním obsahem křemíku, typická pro sopky nad subdukčními zónami

stratovulkán

kuželovitá sopka složená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela

lávový dóm

kupa velmi husté lávy, která se nerozteče a hromadí se nad průduchem

solfatara

místo, kde z půdy unikají sopečné plyny bohaté na síru a usazují žlutou síru

VEI

index sopečné výbušnosti, stupnice síly erupcí od 0 do 8 podle množství vyvrženého materiálu

Zdroje

1. Io-Torishima, Smithsonian Global Volcanism Program
2. 硫黄鳥島 – 海域火山データベース (Io-Torišima – databáze mořských sopek), Japan Coast Guard
3. Iōtorishima, Wikipedia
4. Iótorišima, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-30, ověřen 2026-10-30.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.