Submarine Volcano NNE of Iriomotejima

sopka – Stratovolcano, Japan, Western Pacific Volcanic Regions

Kde: Japan, Western Pacific Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano
Nadmořská výška: -200 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Oceanic crust (< 15 km)
Poslední známá erupce: 1924
Poloha: 24,570°, 123,930°

Podmořská sopka asi 20 km severoseverovýchodně od japonského ostrova Iriomote, nejjižnější sopka souostroví Rjúkjú. Jedinou známou erupci měla 31. října 1924: vyvrhla tolik pemzy, že plovoucí kusy kamene doputovaly s mořskými proudy podél celého Japonska až k Hokkaidu. Patří k největším erupcím, jaké kdy v Japonsku lidé zaznamenali, a přitom se o ní ví překvapivě málo. ^{[1, 2, 5]}

Co to je

Sopka leží pod hladinou mezi ostrovy Iriomote a Išigaki, asi 35 km západojihozápadně od severního cípu Išigaki. Moře je tu podle GVP hluboké asi 200–300 m; japonská meteorologická agentura JMA uvádí hloubku vrcholu kolem 200 m. ^{[1, 2]}

Japonsko ji vede jako činnou sopku. Podle meteorologické stanice na Išigaki jsou v prefektuře Okinawa jen dvě činné sopky: ostrov Iótorišima a právě tato podmořská sopka. ^{[2, 4]}

Erupce roku 1924

Erupce začala náhle 31. října 1924. Podle anglické Wikipedie si jí jako první všimla posádka lodi Mijako Maru: moře bylo v délce asi 10 km zbarvené a mezi ostrovy Akari a Iriomote plavala pemza – lehká pórovitá hornina, která vzniká, když z magmatu prudce unikají plyny. Druhý den podle JMA pokrývalo velké množství pemzy celé okolní moře. ^{[2, 5]}

Vyvržená pemza byla ryolitová, tedy z magmatu velmi bohatého na křemík (podle JMA asi 77 % SiO₂). GVP odhaduje objem plovoucí pemzy asi na 1 km³ a uvádí kusy větší než 1 × 2 m. JMA přepočítává vyvržený materiál na 0,4 km³ hutné horniny. ^{[1, 2]}

Síla erupce se ve zdrojích liší: JMA i anglická Wikipedie ji hodnotí stupněm 5 indexu sopečné explozivity (VEI), katalog GVP stupněm 4 s otazníkem. GVP i Wikipedie ji řadí k největším zaznamenaným erupcím v Japonsku. ^{[2, 5, 1]}

Přístav na Iriomote byl podle anglické Wikipedie asi tři měsíce zanesený pemzou a popelem a musel být uzavřen. Místní noviny na Išigaki podle stejného zdroje otiskly předpověď místního šamana, že druhý den po erupci přijde tsunami. To vyvolalo na ostrově zmatek a lidé utíkali z domovů na kopec – pamatovali si ničivé tsunami z roku 1771. ^[5]

Cesta pemzy kolem Japonska

Pemza plavala na hladině a nesly ji mořské proudy, hlavně teplý proud Kurošio. Podle záznamů z roku 1927 se k ostrovům kolem Okinawy dostala v listopadu 1924 a další velké dávky připluly ještě v lednu a březnu. Během zhruba jednoho roku ji moře vyplavilo na pobřeží po celém Japonsku, až na ostrov Rebun u Hokkaida. ^{[3, 2]}

Rychlost, s jakou pemza na různá místa dorazila, nezávisela jen na vzdálenosti od sopky. Badatelé z Kjótské univerzity v roce 2024 cestu pemzy napodobili počítačovým modelem větrů a proudů. Podle výsledků zůstala pemza nejspíš nejprve několik měsíců ve Východočínském moři a teprve pak se vydala na sever. ^[3]

Autoři upozorňují, že kdyby proud Kurošio tekl přímo nad sopkou, mohla by pemza poškodit rozsáhlé úseky tichomořského pobřeží Japonska. K výzkumu je přivedla erupce sopky Fukutoku-Okanoba v roce 2021, jejíž pemza ochromila lodní dopravu, rybolov a turistiku na jihu Japonska. ^[3]

Co o něm dnes víme

Od roku 1924 nebylo nad sopkou podle JMA pozorováno zbarvení vody ani jiné neobvyklé jevy. Okolí ale občas otřesou zemětřesení: od 23. ledna 1991 zhruba do prosince 1992 proběhly v severní části ostrova Iriomote a na moři u ní tři velké roje otřesů; mnohé z nich byly pocítěny na meteorologické stanici Iriomote. ^[2]

Dne 14. listopadu 2000 udeřilo v severní části ostrova zemětřesení o magnitudě 4,4, na Iriomote dosáhlo japonské intenzity 5 slabé. Do 30. dubna 2001 následovalo 39 pocítěných otřesů, škody ale nezpůsobily. ^[2]

Vědecké poznatky o samotné erupci jsou podle Wikipedie skromné. Přesný začátek a konec erupce nejsou známy; badatelé z Kjóta proto ve svém modelu vycházeli ze záznamů o tom, kam a kdy pemza doplula. ^{[5, 3]}

Fakta

Jediná známá erupce: 31. října 1924
Vyvržený materiál: 0,4 km³ hutné horniny (JMA)
Nejdál doplula pemza: ostrov Rebun u Hokkaida, asi po roce
Hlídá: Japonská meteorologická agentura (JMA)

Slovníček

pemza: velmi lehká pórovitá sopečná hornina plná bublinek po plynech; často plave na vodě
ryolit: sopečná hornina velmi bohatá na křemík; ryolitové magma je husté a bývá výbušné
VEI (index sopečné explozivity): stupnice síly výbuchu od 0 do 8 podle množství vyvrženého materiálu; každý stupeň znamená asi desetkrát víc
hutná hornina (DRE): přepočet objemu pórovité pemzy nebo popela na objem, který by zabírala pevná hornina bez dutinek
roj zemětřesení: mnoho menších otřesů v jednom místě během krátké doby, bez jednoho výrazně silnějšího hlavního otřesu

Zdroje

Submarine Volcano NNE of Iriomotejima, Smithsonian Global Volcanism Program
99. Submarine Volcano NNE of Iriomotejima (西表島北北東海底火山), in: Národní katalog činných sopek Japonska (日本活火山総覧), 4. vydání, Japan Meteorological Agency (2013)
Iguchi, T., Enomoto, T., Yoshida, A.: Simulation of Drift of Pumice Erupted by Explosion of Iriomote Submarine Volcano in 1924. DPRI Annuals 67 B (2024), Disaster Prevention Research Institute, Kyoto University (2024)
Zpravodaj meteorologické stanice Išigaki (srpen 2024), Ishigakijima Local Meteorological Office, JMA (2024)
Iriomote submarine volcano, Wikipedia

Text sestaven 2026-10-30, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.