TerraBeat – zemětřesení a sopky

Cagua

sopka – Stratovolcano, Philippines, Western Pacific Volcanic Regions

Kde
Philippines, Western Pacific Volcanic Regions
Typ (GVP)
Stratovolcano
Nadmořská výška
1 133 m
Tektonické prostředí
Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce
1860
Poloha
18,222°, 122,123°

Cagua je zalesněná vrstevnatá sopka na severovýchodním cípu ostrova Luzon v provincii Cagayan na Filipínách, nejsevernější činná sopka Luzonu. Místní jí říkají „Hora ohně“. Naposledy vybuchla v roce 1860 a silné výrony plynů následovaly v roce 1907. [1, 2, 3]

Jak vypadá

Sopka leží v nejsevernější části pohoří Sierra Madre, asi 12 km jižně od města Gonzaga. Podle Resilienčního institutu Filipínské univerzity (UPRI) je to jediná známá činná sopka tohoto pohoří. [3, 2]

Vrchol tvoří kruhový kráter široký 1,5 km se strmými stěnami vysokými asi 60 m. Výška vrcholu se uvádí 1 133 m (GVP), tabulka UPRI ale udává 1 160 m. Termální oblasti jsou u vrcholového kráteru a na severozápadních až severoseverovýchodních svazích, kolem vrcholu unikají ze sirných fumarol páry; PHIVOLCS podle Wikipedie eviduje šest horkých pramenů. [1, 2, 3]

Jak vznikl

Sopka vznikla nad subdukční zónou, kde se jedna litosférická deska noří pod druhou. Na počátku pleistocénu (starší části čtvrtohor) z ní vytékaly lávy čedičového andezitu a čediče. Asi před 600 000 až 300 000 lety pak celou horu pokryly mocné pyroklastické proudy. V mladších obdobích freatomagmatické výbuchy, při nichž se magma setká s vodou, vytvořily popelové proudy. [1]

Erupce

Jedinou potvrzenou erupcí v katalogu GVP je freatický (parní) výbuch 16. října 1860 o síle VEI 2, který možná doprovázel pyroklastický proud. V roce 1907 následovala silná solfatarová činnost, tedy mohutné výrony sopečných plynů a páry. [1, 2]

Zdroje se v hodnocení roku 1907 liší: GVP mluví jen o silné solfatarové činnosti, UPRI tuto událost počítá jako druhou historickou erupci, při níž byla pozorována silná solfatarová činnost, a anglická Wikipedie s odkazem na PHIVOLCS uvádí erupci z října 1907. [1, 2, 3]

Nebezpečí

Filipínský institut vulkanologie a seismologie (PHIVOLCS) řadí Caguu mezi činné sopky, i když poslední projevy jsou přes 100 let staré. Velká část okolí leží podle UPRI v pásmu ohrožení lávovými proudy. Do 10 km od vrcholu žije jen asi 1 100 lidí. [2, 1]

Fakta

Místní název
„Hora ohně“ (Bantay ti Apuy)
Poslední erupce
16. října 1860, freatická, VEI 2
Vrcholový kráter
1,5 km, stěny asi 60 m
Observatoř
PHIVOLCS

Slovníček

vrstevnatá sopka (stratovulkán)
sopka složená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela
subdukce
noření jedné litosférické desky pod druhou; nad místem, kde se deska taví, vznikají sopky
pyroklastický proud
žhavá lavina sopečných plynů, popela a úlomků hornin, která se valí po svahu velkou rychlostí
freatická erupce
výbuch páry a plynů, když se podzemní voda prudce ohřeje od magmatu; láva při něm nevyteče
freatomagmatická erupce
výbuch, při kterém se magma přímo setká s vodou a prudce ji promění v páru
solfatara
místo, kde ze země unikají sopečné plyny bohaté na síru
fumarola
otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára
VEI
index sopečné explozivity, stupnice síly výbuchu od 0 do 8

Zdroje

  1. Cagua, Smithsonian Global Volcanism Program
  2. Cagua: Volcanoes of the Philippines (NOAH Open File Reports), University of the Philippines Resilience Institute (2025)
  3. Cagua Volcano, Wikipedia

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.