Cagua

sopka – Stratovolcano, Philippines, Western Pacific Volcanic Regions

Kde

Philippines, Western Pacific Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

1 133 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poslední známá erupce

1860

Poloha

18,222°, 122,123°

Cagua je zalesněná vrstevnatá sopka na severovýchodním cípu ostrova Luzon v provincii Cagayan na Filipínách, nejsevernější činná sopka Luzonu. Místní jí říkají „Hora ohně“. Naposledy vybuchla v roce 1860 a silné výrony plynů následovaly v roce 1907. ^{[1, 2, 3]}

Jak vypadá

Sopka leží v nejsevernější části pohoří Sierra Madre, asi 12 km jižně od města Gonzaga. Podle Resilienčního institutu Filipínské univerzity (UPRI) je to jediná známá činná sopka tohoto pohoří. ^{[3, 2]}

Vrchol tvoří kruhový kráter široký 1,5 km se strmými stěnami vysokými asi 60 m. Výška vrcholu se uvádí 1 133 m (GVP), tabulka UPRI ale udává 1 160 m. Termální oblasti jsou u vrcholového kráteru a na severozápadních až severoseverovýchodních svazích, kolem vrcholu unikají ze sirných fumarol páry; PHIVOLCS podle Wikipedie eviduje šest horkých pramenů. ^{[1, 2, 3]}

Jak vznikl

Sopka vznikla nad subdukční zónou, kde se jedna litosférická deska noří pod druhou. Na počátku pleistocénu (starší části čtvrtohor) z ní vytékaly lávy čedičového andezitu a čediče. Asi před 600 000 až 300 000 lety pak celou horu pokryly mocné pyroklastické proudy. V mladších obdobích freatomagmatické výbuchy, při nichž se magma setká s vodou, vytvořily popelové proudy. ^[1]

Erupce

Jedinou potvrzenou erupcí v katalogu GVP je freatický (parní) výbuch 16. října 1860 o síle VEI 2, který možná doprovázel pyroklastický proud. V roce 1907 následovala silná solfatarová činnost, tedy mohutné výrony sopečných plynů a páry. ^{[1, 2]}

Zdroje se v hodnocení roku 1907 liší: GVP mluví jen o silné solfatarové činnosti, UPRI tuto událost počítá jako druhou historickou erupci, při níž byla pozorována silná solfatarová činnost, a anglická Wikipedie s odkazem na PHIVOLCS uvádí erupci z října 1907. ^{[1, 2, 3]}

Nebezpečí

Filipínský institut vulkanologie a seismologie (PHIVOLCS) řadí Caguu mezi činné sopky, i když poslední projevy jsou přes 100 let staré. Velká část okolí leží podle UPRI v pásmu ohrožení lávovými proudy. Do 10 km od vrcholu žije jen asi 1 100 lidí. ^{[2, 1]}

Fakta

Místní název

„Hora ohně“ (Bantay ti Apuy)

Poslední erupce

16. října 1860, freatická, VEI 2

Vrcholový kráter

1,5 km, stěny asi 60 m

Observatoř

PHIVOLCS

Slovníček

vrstevnatá sopka (stratovulkán)

sopka složená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela

subdukce

noření jedné litosférické desky pod druhou; nad místem, kde se deska taví, vznikají sopky

pyroklastický proud

žhavá lavina sopečných plynů, popela a úlomků hornin, která se valí po svahu velkou rychlostí

freatická erupce

výbuch páry a plynů, když se podzemní voda prudce ohřeje od magmatu; láva při něm nevyteče

freatomagmatická erupce

výbuch, při kterém se magma přímo setká s vodou a prudce ji promění v páru

solfatara

místo, kde ze země unikají sopečné plyny bohaté na síru

fumarola

otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára

VEI

index sopečné explozivity, stupnice síly výbuchu od 0 do 8

Zdroje

1. Cagua, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Cagua: Volcanoes of the Philippines (NOAH Open File Reports), University of the Philippines Resilience Institute (2025)
3. Cagua Volcano, Wikipedia

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.