Taal

sopka – Caldera, Philippines, Western Pacific Volcanic Regions

Kde: Philippines, Western Pacific Volcanic Regions
Typ (GVP): Caldera
Nadmořská výška: 311 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 2026
Poloha: 14,011°, 120,998°

Taal na filipínském ostrově Luzon je obrovská kaldera zaplněná jezerem, uprostřed kterého leží malý Sopečný ostrov. Patří k nejčinnějším sopkám Filipín a její výbuchy, při nichž se magma setkává s vodou, zabily v minulosti stovky, jednou i přes tisíc lidí. Velká erupce v lednu 2020 vyhnala z domovů desetitisíce lidí. ^{[1, 3, 2, 5]}

Jak vypadá

Kaldera Taal (také Talisay) měří asi 15 × 20 km. Z větší části ji vyplňuje jezero Taal, jehož hladina leží jen 3 m nad mořem a má plochu 267 km² (česká Wikipedie uvádí 244 km²). Jezero je hluboké až 160 m a na jeho dně je několik zatopených sopečných center. ^{[1, 7]}

Všechny pozorované erupce vycházely ze Sopečného ostrova (Volcano Island) zhruba uprostřed jezera, mírně k severu. Ostrov je široký asi 5 km a tvoří ho několik srostlých malých stratovulkánů, tufových prstenců a struskových kuželů. ^[1]

V kráteru na Sopečném ostrově bývalo jezírko zvané Žluté jezero a v něm ostrůvek Vulcan Point – ostrov v jezeře na ostrově v jezeře. Při erupci v lednu 2020 se ale jezírko v hlavním kráteru vyprázdnilo. ^{[6, 5]}

Jak vznikl

Taal patří do sopečného oblouku Luzonu a leží nad subdukční zónou, kde se jedna litosférická deska noří pod druhou. Kaldera vznikla při velmi silných erupcích, kdy se po vyprázdnění magmatického krbu propadl povrch. ^{[1, 6]}

Údaje o stáří se liší: podle anglické Wikipedie kalderu vytvořily velké erupce v době před 670 000 až 6 000 lety, podle české Wikipedie jezero vzniklo při velké erupci před 50 000 až 100 000 lety. Největší erupce v katalogu GVP dosáhla stupně 6 na stupnici VEI a podle radiokarbonového datování proběhla asi v roce 3580 před naším letopočtem. ^{[1, 6, 7]}

Erupce

Filipínský vulkanologický ústav PHIVOLCS napočítal mezi lety 1572 a 1977 celkem 33 erupcí. Časté jsou freatomagmatické erupce: magma se setká s vodou jezera, voda se okamžitě změní v páru a hornina se roztrhá na prach a kameny. ^{[3, 1]}

Velmi prudká erupce v roce 1754 zničila na břehu jezera města Sala, Lipa, Tanauan a Talisay. Nejsmrtonosnější byla erupce na přelomu ledna a února 1911, která zabila 1 335 lidí; přízemní výbuchové vlny tehdy zasáhly celý Sopečný ostrov. ^[3]

V září 1965 vybuchla sopka na jihozápadním svahu ostrova u hory Tabaro. Erupce si vyžádala asi 200 obětí. Na ni navázala až do roku 1977 série menších erupcí ze stejného místa. ^{[3, 1]}

Dne 12. ledna 2020 se Taal po 43 letech klidu znovu probudil. Sloupec popela a páry vystoupal do výšky 10 až 15 km, v noci na 13. ledna z kráteru stříkaly lávové fontány. Hlavní letiště v Manile přerušilo provoz a zrušilo stovky letů. Úřady nařídily evakuaci do vzdálenosti 14 km; podle OSN v tomto pásmu žilo asi 459 000 lidí. ^{[2, 5]}

Přímo erupcí zahynul v roce 2020 podle zpráv jeden člověk, dalších 38 úmrtí souviselo s evakuací nepřímo. V okolních obcích se otevřely trhliny v zemi. V červenci 2021 následovala další freatomagmatická erupce; kolem té doby sopka vypouštěla nejvíc oxidu siřičitého za dobu měření a vznikal z něj sopečný smog. ^[5]

Nebezpečí

Mnoho obětí v historii způsobily silné pyroklastické proudy a přízemní výbuchové vlny – rychlá mračna horkého popela a páry, která se při erupci rozbíhají do stran. Některé erupce (například v letech 1716, 1749 a 1965) navíc rozhoupaly hladinu celého jezera (vznikly takzvané seiche). ^{[1, 3]}

Celý Sopečný ostrov je trvale nebezpečnou zónou a vstup na něj je zakázán. Úřady také nedoporučují pobyt a plavbu lodí na jezeře, protože k malým parním výbuchům může dojít náhle a bez varování. ^[4]

Monitoring

Sopku hlídá PHIVOLCS. Každý den vydává zprávu o počtu sopečných zemětřesení, výšce oblaku nad kráterem a množství oxidu siřičitého. Kráter sleduje i termální kamera. ^[4]

V říjnu 2026 měl Taal stupeň výstrahy 1 (nízký neklid). Přesto 18. a 20. října zaznamenal PHIVOLCS malé freatické (parní) erupce – při té z 20. října vystoupil oblak asi 300 m nad kráter – a 16. října naměřil únik 407 tun oxidu siřičitého za den. ^[4]

Co o něm dnes víme

Studie z roku 2021 rozebrala erupci 2020 pomocí satelitního radaru (InSAR), který z oběžné dráhy měří, o kolik se zvedá nebo klesá zemský povrch. Ukázala, že magmatický krb leží asi 5 km hluboko a že se před erupcí natlakoval. ^[2]

Během erupce z krbu odteklo asi 0,53 km³ magmatu, ale většina se nedostala na povrch. Magma se rozlilo do strany a vytvořilo pod zemí velkou žílu (dajku) o objemu asi 0,64 km³. Asi tři týdny po hlavní fázi erupce se krb začal znovu plnit. Autoři zdůrazňují, že satelitní radar přinesl jedinečné a důležité údaje přímo na vrcholu krize. ^[2]

Fakta

Nejsmrtonosnější erupce: 1911, 1 335 obětí
Erupce 1965: asi 200 obětí
Evakuační pásmo 2020: 14 km, asi 459 000 obyvatel
Hlídá: PHIVOLCS (Filipínský ústav vulkanologie a seismologie)
Stupeň výstrahy (říjen 2026): 1 (nízký neklid)
Hloubka jezera: až 160 m

Slovníček

kaldera: velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem
stratovulkán: kuželovitá sopka navršená ze střídajících se vrstev lávy a popela
tufový prstenec: nízký val z popela kolem kráteru, který vznikne při výbuchu magmatu ve styku s vodou
struskový kužel: malý kopec z kousků pórovité ztuhlé lávy (strusky) nahromaděných kolem průduchu
subdukční zóna: místo, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou; v hloubce se tam tvoří magma pro sopky
freatomagmatická erupce: výbuch, při kterém se magma setká s vodou; voda se prudce mění v páru a trhá horninu na popel
freatická erupce: parní výbuch, kdy se přehřeje voda pod povrchem; nevyvrhuje nové magma
přízemní výbuchová vlna: řídké, velmi rychlé mračno horkého popela a páry, které se při výbuchu šíří těsně nad zemí nebo vodou do stran (anglicky base surge)
seiche: kývání hladiny celého jezera sem a tam, podobně jako voda ve vaně, do které někdo strčí
pyroklastický proud: žhavá směs kamenů, popela a plynů, která se řítí po svahu sopky
VEI: index vulkanické explozivity, stupnice síly výbuchu od 0 do 8; každý stupeň znamená zhruba desetkrát víc vyvrženého materiálu
InSAR: radarová interferometrie – srovnání radarových snímků z družic, které ukáže pohyb povrchu o centimetry
magmatický krb: prostor pod sopkou, kde se hromadí roztavená hornina (magma)
dajka (žíla): tenká deska magmatu, které se protlačilo trhlinou v hornině a ztuhlo, nebo ještě tuhne

Zdroje

Taal, Smithsonian Global Volcanism Program
Bato, M. G., Lundgren, P., Pinel, V., Solidum, R., Daag, A., Cahulogan, M.: The 2020 Eruption and Large Lateral Dike Emplacement at Taal Volcano, Philippines: Insights From Satellite Radar Data. Geophysical Research Letters 48 (2021), e2021GL092803, doi:10.1029/2021GL092803 (abstrakt), Geophysical Research Letters (2021)
Lagrimas, N.-A. C.: Timeline of Taal Volcano eruptions (podle údajů PHIVOLCS), GMA News (2020)
Taal records fresh eruption, remains at Alert Level 1, Daily Tribune (2026)
2020–2022 Taal Volcano eruptions, Wikipedia
Taal Lake, Wikipedia
Taal (jezero), Wikipedie

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.