TerraBeat – zemětřesení a sopky

Banahaw

sopka – Complex, Philippines, Western Pacific Volcanic Regions

Kde
Philippines, Western Pacific Volcanic Regions
Typ (GVP)
Complex
Nadmořská výška
2 158 m
Tektonické prostředí
Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poloha
14,070°, 121,480°

Banahaw je složitá sopka na filipínském ostrově Luzon, nejvyšší ze skupiny sopek jižně a východně od Manily. Její historické erupce nejsou jisté; nejlépe doložená událost je vylití jezera z vrcholového kráteru v 18. století, které vyvolalo bahnotoky. Pro mnoho Filipínců je to svatá hora, na kterou putují poutníci. [1, 5, 2]

Jak vypadá

Banahaw se zvedá na hranici provincií Laguna a Quezon a je nejvyšší horou obou provincií. Po jeho bocích stojí dvě menší sopky: San Cristobal asi 7 km na západ a Banahaw de Lucban na severovýchodě. Na svazích jsou lávové kupy z andezitu a dacitu, tedy z vazké, hustě tekoucí lávy. [1, 5]

Na vrcholu je podle GVP kráter široký asi 2 km a hluboký 600 m, otevřený k jihojihozápadu. Anglická Wikipedie ho popisuje jako kalderu 1,5 × 3,5 km a hlubokou 210 m, prolomenou na jižním okraji. Výška hory se ve zdrojích liší od 2 150 m (UPRI) přes 2 158 m (GVP) po 2 170 m (Wikipedie). [1, 5, 2]

Podle přehledu Filipínské univerzity (UPRI, 2025) je sopka u základny široká asi 17 km a objem kolem 75 km³. [2]

Jak vznikl

Banahaw patří do Luzonského sopečného oblouku, řady sopek nad místem, kde se oceánská deska noří pod Luzon (subdukce). Leží v sopečném pásmu zvaném Macolod. [1, 5, 2]

San Cristobal podle GVP vypadá mladě, takže asi vznikl až po hlavní hoře. Nejmladší je Banahaw de Lucban: vyrostl uvnitř 8 km široké podkovovité jizvy, kterou po sobě nechala dvě velká zhroucení svahu hlavní hory. [1]

Sesuvy, jezero a nejisté erupce

V holocénu (posledních asi 11 700 letech) se svah Banahawu dvakrát zřítil a vznikly obří sesuvy sopečné hory (laviny trosek). Jeden dosáhl 13 km na severovýchod, druhý 26 km na jihovýchod až k moři, kde dnes tvoří 10 km pobřeží zálivu Tayabas. UPRI odhaduje objem nahromaděných trosek u měst Lucban a Lucena asi na 5 km³. [1, 2]

Až do 18. století bylo ve vrcholovém kráteru jezero. Když se okraj kráteru protrhl, voda vytekla a po svazích se valily bahnotoky (lahary). GVP to klade do roku 1730, UPRI do roku 1739. Podle anglické Wikipedie bahnotok tehdy zničil město Sariaya. [1, 2, 5]

Bahnotoky jsou zaznamenány i z let 1743 (nejistě), 1843 a 1909 a mohly souviset s výbuchy. Katalog GVP ale všechny tyto události vede jen jako nejisté erupce. Česká Wikipedie uvádí jako poslední erupci rok 1909 s výhradou, že o ní panují pochybnosti; zpráva z dubna 2026 uvádí jako poslední doloženou činnost rok 1843. [1, 6, 3]

I tak PHIVOLCS řadí Banahaw mezi činné sopky, protože má v historii zaznamenané erupce. Úřady připomínají, že klidný vzhled hory neznamená, že je bezpečná. [3]

Svatá hora

Mnoho lidí považuje Banahaw za posvátnou horu. Poutníci navštěvují posvátná místa zvaná puestos – prameny, jeskyně, potoky a balvany, často pojmenované podle míst z Bible. Vodu z pramenů považují za svěcenou. Podle tradice místa za španělské nadvlády zjevily muži jménem Agripino Lontoc „Svaté hlasy“ (Santong Boses), které jim také daly jména. [5]

Nejvíc lidí přicházelo už dřív o Svatém týdnu před Velikonocemi. Podle zprávy z dubna 2026 se tehdy na horu chystaly tisíce věřících; úřady je vyzývaly, aby respektovaly uzavřená území a dbaly na bezpečnost. [3, 5]

Hora leží v chráněné krajině Mounts Banahaw–San Cristobal o rozloze 10 901 ha. Kvůli odpadkům podél stezek zakázalo filipínské ministerstvo životního prostředí (DENR) v březnu 2004 na pět let turistiku na stezkách Dolores a Sariaya a znovuotevření pak několikrát odložilo. V dubnu 2019, po 15 letech omezeného přístupu, zůstávaly nejpřísněji chráněné části hory stále zavřené, protože příroda se podle DENR ještě plně nezotavila. [5, 4]

Život

Lesy na hoře jsou domovem živočichů, kteří nežijí nikde jinde. Podle anglické Wikipedie jsou to například scink Parvoscincus banahaoensis a čtyři endemické druhy hlodavců, mezi nimi stromová myš Musseromys gulantang nebo hlodavec rodu Rhynchomys s dlouhým úzkým čenichem. [5]

Fakta

Vrcholový kráter
asi 2 km široký, 600 m hluboký
Největší sesuv
26 km daleko, 10 km pobřeží zálivu Tayabas
Vylití kráterového jezera
1730 (GVP), 1739 (UPRI)
Klasifikace PHIVOLCS
činná sopka
Chráněná krajina
Mounts Banahaw–San Cristobal, 10 901 ha
Zákaz turistiky
od března 2004 (v dubnu 2019 částečně trval)

Slovníček

složitá sopka
sopka složená z několika kuželů, kráterů nebo kup různého stáří
lávová kupa
kopec z husté lávy, která se jen pomalu vytlačuje z průduchu a neodtéká daleko
subdukce
zanořování jedné litosférické desky pod druhou; nad místem, kde se deska noří, vznikají sopky
lavina trosek
obří sesuv, při kterém se zřítí část sopky a trosky se řítí desítky kilometrů daleko
lahar
bahnotok ze sopečného popela, kamení a vody, který se řítí po svazích a údolích
kaldera
velká propadlina na vrcholu sopky, širší než běžný kráter

Zdroje

  1. Banahaw, Smithsonian Global Volcanism Program
  2. Banahaw – Philippine Active Volcano Profile (sestavila A. B. F. Reyes), University of the Philippines Resilience Institute (2025)
  3. Almoguerra, R. A.: Mount Banahaw remains an active volcano – Are pilgrims aware of the risks this Holy Week?, Diskurso PH (2026)
  4. Mt. Banahaw still closed to trekkers – DENR, The Philippine Star (2019)
  5. Mount Banahaw, Wikipedia
  6. Banahaw, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.