Mayon

sopka – Stratovolcano, Philippines, Western Pacific Volcanic Regions

Kde

Philippines, Western Pacific Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

2 462 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poslední známá erupce

2026

Poloha

13,257°, 123,685°

Mayon na jihovýchodě filipínského ostrova Luzon je nejčinnější sopkou Filipín. Proslavil ho souměrný, téměř dokonalý kužel. Od roku 1616 má za sebou desítky zaznamenaných erupcí a ty nejsilnější zabily stovky až přes tisíc lidí. ^{[1, 5]}

Jak vypadá

Mayon je stratovulkán – kužel navršený z vrstev lávy a sopečného popela. Zvedá se nad zálivem Albay, severozápadně od města Legazpi. Jeho horní svahy jsou velmi strmé a na vrcholu je jen malý kráter, podle Wikipedie široký asi 250 m. ^{[1, 5]}

Od vrcholu se do všech stran rozbíhá asi 40 roklí. Mnoha z nich se při erupcích často řítily pyroklastické proudy a bahnotoky a mnohokrát poškodily obydlené nížiny pod sopkou. ^[1]

Sopka i okolní krajina byly 20. července 1938 vyhlášeny prvním národním parkem Filipín. Od roku 2000 nese území název Mayon Volcano Natural Park a v roce 2016 se sopka stala středem biosférické rezervace Albay, kterou vyhlásilo UNESCO. ^{[5, 6]}

Jak vznikl

Mayon leží ve východním filipínském sopečném oblouku nad subdukční zónou, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou a v hloubce vzniká magma. ^[1]

Podle studie z roku 2021 jde o sopku s „otevřeným průduchem“: z vrcholu neustále uniká plyn a magma je uloženo v několika patrech – těsně pod povrchem, v zásobníku v hloubce asi 4 až 5 km a hlouběji až kolem 20 km. Magma má složení čedičového andezitu a teplotu kolem 1 050 °C. ^[2]

Erupce

První zaznamenaná erupce je z roku 1616. Erupce Mayonu bývají různě silné – od strombolské činnosti, kdy kráter v krátkých výbuších vyhazuje cáry lávy, až po mohutné plíniovské erupce s vysokým sloupcem popela. Většina vychází z centrálního průduchu na vrcholu; některé erupce vytvořily lávové proudy, které stekly daleko po svazích. ^[1]

Nejničivější byla erupce z 1. února 1814. Podle GVP zabila přes 1 200 lidí a zničila několik měst; Wikipedie podle odhadu PHIVOLCS spojuje asi 1 200 obětí s městem Cagsawa. Při erupci v roce 1897 zahynulo podle Wikipedie přes 400 lidí. ^{[1, 5]}

Při erupci v únoru 1993 zabily pyroklastické proudy podle Wikipedie 79 lidí a asi 50 000 obyvatel muselo odejít z domovů. Naopak v roce 1984 se díky evakuaci více než 73 000 lidí obešla silná erupce bez obětí. ^[5]

Dne 7. května 2013 krátký výbuch páry a kamení, trvající podle Wikipedie 73 sekund, zabil pět horolezců, kteří stoupali k vrcholu. V letech 2018 a 2023 následovaly delší erupce, při nichž muselo odejít z domovů asi 40 000, respektive 20 000 lidí. ^[5]

Nebezpečí

Největší nebezpečí představují pyroklastické proudy – žhavé laviny popela, kamenů a plynů, kterým místní říkají „uson“ – a lahary, tedy bahnotoky ze sopečného materiálu a dešťové vody. ^{[1, 4]}

Nejhorší taková katastrofa přišla 30. listopadu 2006, kdy tajfun Durian spustil po svazích Mayonu bahnotoky. Podle Wikipedie zahynulo nejméně 1 266 lidí. ^[5]

Kolem sopky platí trvalá nebezpečná zóna o poloměru 6 km, do které je podle PHIVOLCS (zpráva z července 2026) zakázáno vstupovat. Při zvýšené činnosti úřady zónu rozšiřují – v roce 2009 na 8 km a v roce 2018 na 9 km. ^{[4, 5]}

Monitoring

Sopku hlídá Filipínský institut vulkanologie a seismologie (PHIVOLCS) ze své observatoře na pahorku Ligñon Hill, asi 12 km od vrcholu. Sleduje otřesy, přetváření terénu, únik oxidů síry i změny ve složení podzemní vody. Stav vyjadřuje stupnicí výstrahy od 0 do 5. ^{[5, 6]}

Na začátku roku 2026 PHIVOLCS zvýšil stupeň výstrahy 1. ledna na 2 a 6. ledna na 3. Podle zprávy PHIVOLCS z 31. července 2026 tehdy sopka už 206 dní po sobě vylévala lávu a stupeň 3 stále platil. Družice Sentinel-2 zachytila 17. července 2026 žhavý lávový proud dlouhý asi 2 km na jižním svahu. ^{[5, 3, 4]}

Katalog GVP přitom uvádí, že erupce z roku 2026 skončila 25. března 2026. Zprávy PHIVOLCS z léta 2026 ale popisují pokračující výlevy lávy, takže se zdroje v tomto bodě rozcházejí. ^{[1, 4, 3]}

Co o něm dnes víme

Petrologická studie z roku 2021 rozebrala lávy z devíti erupcí z let 1928 až 2009. Zjistila, že se jejich složení i obsah krystalů za téměř sto let skoro neměnily a že sopka vybuchuje středně silně zhruba jednou za deset let. Autoři ji proto popisují jako soustavu v „ustáleném stavu“. ^[2]

Podle stejné studie se v krystalech pyroxenu dá vyčíst, kdy se do zásobníku dostalo čerstvé magma. Mísení proběhlo od několika dnů do asi 65 let před erupcí, většinou ale v kratší době, než je obvyklý odstup mezi erupcemi. Nové magma tedy do sopky přitéká téměř nepřetržitě. ^[2]

Zajímavosti

Ve filipínské mytologii je Mayon posvátnou horou. Podle pověsti vyrostl nad hrobem milenců Magayon a Panganorona a jméno dostal po princezně Daragang Magayon, což znamená „krásná dívka“. Bikolský nejvyšší bůh Gugurang si podle tradice vybral sopku za svůj příbytek. ^[5]

Fakta

Nejničivější erupce

1. února 1814, přes 1 200 obětí

Oběti erupce 1993

79 (Wikipedie)

Lahary po tajfunu Durian (2006)

nejméně 1 266 obětí (Wikipedie)

Hlídá

PHIVOLCS, observatoř Ligñon Hill (asi 12 km od vrcholu)

Trvalá nebezpečná zóna

poloměr 6 km

Stupeň výstrahy (31. 7. 2026)

3 (stupnice 0–5)

Magmatický zásobník

hlavně v hloubce asi 4–5 km

Národní park

od 20. 7. 1938, první na Filipínách

Slovníček

stratovulkán

kuželovitá sopka navršená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela

subdukční zóna

místo, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou; v hloubce se tam tvoří magma pro sopky

strombolská činnost

opakované krátké výbuchy, při kterých kráter vyhazuje cáry žhavé lávy do malé výšky

plíniovská erupce

velmi silná výbušná erupce s vysokým sloupcem popela a plynů, který stoupá desítky kilometrů

pyroklastický proud

žhavá lavina popela, kamenů a plynů, která se velkou rychlostí řítí po svahu sopky

lahar

bahnotok ze sopečného popela, kamení a vody, často spuštěný deštěm

čedičový andezit

sopečná hornina se středním obsahem křemíku, na pomezí čediče a andezitu

otevřený průduch

sopouch, kterým z nitra sopky trvale uniká plyn, takže se pod povrchem nehromadí tlak tak snadno

Zdroje

1. Mayon, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Ruth, D. C. S., Costa, F.: A petrological and conceptual model of Mayon volcano (Philippines) as an example of an open-vent volcano. Bulletin of Volcanology (2021), doi:10.1007/s00445-021-01486-9 (abstrakt), Bulletin of Volcanology (2021)
3. 206 days of consecutive effusive eruption at Mayon Volcano, Philippines (Image of the day, 2. 8. 2026), EU Agency for the Space Programme / Copernicus (2026)
4. Phivolcs: Lava flow, moderate explosive volcanic eruption at Mayon Volcano (16. 7. 2026), GMA News (2026)
5. Mayon, Wikipedia
6. Mayon, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.