Bulusan

sopka – Stratovolcano(es), Philippines, Western Pacific Volcanic Regions

Kde

Philippines, Western Pacific Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano(es)

Nadmořská výška

1 535 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poslední známá erupce

2025

Poloha

12,769°, 124,056°

Bulusan je nejjižnější sopka filipínského ostrova Luzon, v provincii Sorsogon. Patří k často činným sopkám Filipín: od konce 19. století zaznamenal katalog GVP přes dvacet menších výbušných erupcí. Typické jsou pro něj náhlé parní (freatické) výbuchy, po kterých na okolní obce padá popel. ^{[1, 3, 4]}

Jak vznikl

Sopka leží na jihovýchodním konci sopečného oblouku Bicol, který vzniká nad subdukční zónou – tam, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou. Vyrostla na okraji kaldery Irosin, propadliny o průměru 11 km, která vznikla asi před 36 000 lety při erupci dacitového až ryolitového magmatu. ^[1]

Andezitový komplex Bulusanu pohřbil severovýchodní okraj kaldery. Jihozápadní okraj je naopak dodnes výrazný a pod ním se rozkládá široká plochá sníženina. Kolem Bulusanu stojí v kaldeře další lávové kopule a kužely, například kopule Jormajan na jihozápadě a Sharp Peak na severovýchodě. ^[1]

Jak vypadá

Vrchol je holý, bez vegetace, a je v něm kráter široký 300 m a hluboký 50 m. Na jihovýchodním svahu jsou tři menší krátery. Výšku sopky uvádí GVP 1 535 m, česká Wikipedie 1 565 m. ^{[1, 4]}

Podle české Wikipedie byl kolem sopky v roce 1934 vyhlášen národní park sopky Bulusan. ^[4]

Erupce

Katalog GVP uvádí od roku 1886 přes dvacet potvrzených erupcí. Všechny byly střední síly – stupně 1 až 3 na stupnici VEI, která měří sílu výbuchu od 0 do 8. Nejsilnější (VEI 3) byly erupce v letech 1979–1980 a 1981. Nejdelší období činnosti trvalo od října 1918 do května 1922. ^[1]

V únoru 2011 vystoupil z kráteru sloup popela do výšky asi 2 km, tisíce lidí byly evakuovány a do vzdálenosti 4 km od kráteru platil zákaz vstupu. V červnu 2016 a v prosinci 2016 sopka vyvrhla popel zhruba 2 km vysoko, v červnu 2022 asi 1 km; tehdy museli z obce Juban odejít nejméně 180 lidí. ^[3]

Dne 28. dubna 2025 ve 4:36 ráno začala freatická erupce, která trvala asi 24 minut. Sloup páry a popela vystoupal 4,5 km nad kráter a vítr ho hnal na západ až jihozápad. Po jihozápadních svazích stekl pyroklastický proud, který dojel do vzdálenosti asi 3 km od průduchu. Popel zasypal vesnice v obcích Irosin a Juban. Úřad PHIVOLCS zvýšil stupeň výstrahy z 0 na 1. ^[2]

Podle PHIVOLCS při erupci 28. dubna 2025 nešlo o nové magma, ale o výbuch páry. Den předtím přístroje zaznamenaly 53 sopečných zemětřesení. Další freatická erupce přišla večer 29. dubna 2025 a trvala hodinu a 17 minut. ^{[2, 3]}

Nebezpečí

Kolem kráteru je trvalá nebezpečná zóna o poloměru 4 km, kam se nesmí vstupovat. Po erupci v dubnu 2025 vyzval PHIVOLCS ke zvýšené opatrnosti i v dalším pásu 2 km v jihovýchodním sektoru, kde hrozí pyroklastické proudy, vymrštěné kameny, padající skály, laviny a spad popela. ^{[2, 3]}

Při silných a dlouhých deštích hrozí v údolích a podél řek na jihovýchodní, jihozápadní a severozápadní straně lahary – bahnité proudy vody a sopečného materiálu. Popel je nebezpečný i pro letadla, proto mají piloti vrcholu sopky vyhýbat. ^[2]

Monitoring

Sopku hlídá filipínský vulkanologický a seismologický ústav PHIVOLCS. Má u ní síť seismometrů a infrazvukové senzory – ty zachytily dunění asi 15 minut před erupcí 28. dubna 2025. Stav sopky vyjadřuje šestistupňovou škálou výstrahy od 0 do 5; stupeň 1 znamená slabý neklid s možností freatických erupcí. ^{[3, 2]}

Fakta

Kaldera Irosin

průměr 11 km, asi 36 000 let

Vrcholový kráter

300 m široký, 50 m hluboký

Nejsilnější historické erupce

1979–1980 a 1981, VEI 3

Observatoř

PHIVOLCS

Trvalá nebezpečná zóna

poloměr 4 km

Slovníček

freatická erupce

parní výbuch: podzemní voda se od horkého magmatu nebo horniny prudce přemění v páru a vyhodí do vzduchu popel a kamení, ale nové magma na povrch nevyjde

subdukční zóna

místo, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou; v hloubce se pak taví hornina a vzniká magma

kaldera

velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem

lávová kopule

kupa velmi husté lávy, která se nahromadí nad průduchem, protože nedokáže odtéct

VEI

index sopečné výbušnosti, stupnice síly erupce od 0 do 8; každý stupeň znamená zhruba desetkrát víc vyvrženého materiálu

pyroklastický proud

žhavá lavina sopečného popela, kamenů a plynů, která se řítí po svahu velkou rychlostí

lahar

bahnotok – proud vody smíchané se sopečným popelem a kamením, často po silném dešti

infrazvuk

zvuk tak hluboký, že ho lidské ucho neslyší; přístroje jím zachytí výbuchy a dunění sopky

Zdroje

1. Bulusan, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Bulusan Volcano in Sorsogon had phreatic eruption —PHIVOLCS, GMA News Online (2025)
3. Mount Bulusan, Wikipedia
4. Bulusan, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.