Biliran

sopka – Compound, Philippines, Western Pacific Volcanic Regions

Kde: Philippines, Western Pacific Volcanic Regions
Typ (GVP): Compound
Nadmořská výška: 1 301 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 1939
Poloha: 11,523°, 124,535°

Biliran je sopečný ostrov na východě Filipín, kousek od severního cípu ostrova Leyte. Celý ho vytvořily sopky – tyčí se na něm lávové dómy a po celém ostrově jsou horké prameny a výrony páry. Jediná spolehlivě zaznamenaná erupce byla parní exploze v roce 1939. ^{[1, 2]}

Jak vypadá

Ostrov měří asi 20 × 35 km a od Leyte ho dělí úzký průliv Biliran. Tvoří ho skupina sopek s mnoha lávovými dómy z andezitu. Nejvyšší z nich, Suiro (v GVP Surio), má podle GVP 1 301 m; anglická Wikipedie uvádí jako nejvyšší bod ostrova 1 340 m. ^{[1, 2, 3]}

Po ostrově jsou roztroušená pole fumarol (výronů horkých plynů a páry) a horké prameny. Ve střední části ostrova leží termální oblast Libtong s 12 horkými prameny a jedním bublajícím jezírkem, další jsou Panamao na severu, Kalambis na jihu a Anas. ^{[1, 3]}

Jak vznikl

Biliran patří k Východofilipínskému sopečnému oblouku. Ten vzniká nad místem, kde se Filipínská mořská deska noří do hlubin ve Filipínském příkopu. Stáří hornin ze severu ostrova určené draslíko-argonovou metodou spadá do starších čtvrtohor (pleistocénu). ^{[2, 1]}

Biliran je na Filipínách vedena jako činná sopka. Podle profilu Filipínské univerzity je v provincii Biliran kromě ní ještě potenciálně činná sopka Maripipi, která tvoří samostatný ostrov, a čtrnáct vyhaslých sopek. ^{[2, 3]}

Erupce

Dne 26. září 1939 došlo na ostrově k freatické explozi – výbuchu, kdy podzemní voda náhle přejde v páru a rozmetá horninu, aniž by na povrch vystoupilo nové magma. Možná ji provázela i lavina trosek. Popel napadal ve městě Caibiran; podle anglické Wikipedie tam vytvořil vrstvu silnou 6,35 cm. ^{[1, 3, 2]}

Starší zprávy jsou nejisté. Profil Filipínské univerzity (2025) cituje kněze Francisca Alcinu, který roku 1668 psal o horách Panamao, které chrlily oheň, a zprávu, že v roce 1669 dopadl popel – nejspíš z hory Panamao – až na vesnice u Taclobanu na Leyte. Profil uvádí, že tato erupce mohla vést k přejmenování ostrova na Biliran, sám to ale zpochybňuje. Kolem roku 1800 prý asi dvě hodiny trvající erupce ve střední části ostrova vedla k žádosti, aby se centrum obce Caibiran přestěhovalo. Katalog GVP tyto události neuvádí. ^{[2, 1]}

Lidé kolem

Podle GVP žije do 10 km od sopky asi 79 000 lidí a do 30 km přes 250 000. PHIVOLCS pro ostrov v letech 2022–2023 vydal mapy sopečného ohrožení a mapy možných lávových proudů. Podzemní horkou vodu ostrova zkoumají i geologové – profil cituje studii o zdejším hydrotermálním systému (2010) a o geotermálních vrtech (2019). ^{[2, 1]}

Fakta

Poslední erupce: 26. 9. 1939, freatická exploze
Popel v Caibiranu (1939): 6,35 cm
Termální oblasti: Libtong, Panamao, Anas, Kalambis
Observatoř: PHIVOLCS

Slovníček

lávový dóm: kupa z husté lávy, která se nahromadí nad průduchem, protože je příliš vazká, aby daleko tekla
andezit: šedá sopečná hornina se středním obsahem křemíku, typická pro sopky nad zanořujícími se deskami
fumarola: otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára
sopečný oblouk: řada sopek nad místem, kde se jedna litosférická deska noří pod druhou
freatická exploze: parní výbuch: podzemní voda prudce přejde v páru a rozmetá horninu, nové magma přitom na povrch nevystoupí
lavina trosek: rychlý sesuv velkého množství kamení a hlíny ze svahu sopky
pleistocén: starší část čtvrtohor, zhruba před 2,6 milionu až 11 700 lety

Zdroje

Biliran, Smithsonian Global Volcanism Program
UPRI (2025): Biliran: Volcanoes of the Philippines (Philippine Active Volcano Profile), sest. J. M. B. M. Grageda. NOAH Open File Reports, University of the Philippines Resilience Institute (2025)
Biliran (volcano), Wikipedia

Text sestaven 2026-10-30, ověřen 2026-10-30.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.