Camiguin

sopka – Stratovolcano(es), Philippines, Western Pacific Volcanic Regions

Kde: Philippines, Western Pacific Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano(es)
Nadmořská výška: 1 552 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 1953
Poloha: 9,203°, 124,673°

Camiguin je malý sopečný ostrov u severního pobřeží filipínského ostrova Mindanao, složený ze čtyř srostlých sopek. Nejaktivnější z nich, Hibok-Hibok, vybuchovala v letech 1948–1953; erupce v prosinci 1951 si podle různých zdrojů vyžádala stovky až tisíce obětí a vedla k založení filipínského vulkanologického úřadu. ^{[1, 2, 3]}

Jak vypadá

Ostrov je dlouhý asi 20 km. Tvoří ho čtyři navzájem se překrývající stratovulkány (vrstevnaté sopky z lávy a popela), pod nimiž leží ještě starší, zasypané sopky. Nejvyšším bodem ostrova je mladě vyhlížející hora Mambajao s lávovými dómy na vrcholu i na úbočích. ^[1]

Na jihovýchodním cípu stojí rozrušené starší sopky Butay a Ginsiliban a u jihovýchodního pobřeží struskový kužel Binone. Nejmladší sopka, Hibok-Hibok (dříve zvaná Catarman), leží na severozápadě ostrova asi 6 km od hory Mambajao. Má několik lávových dómů; jedním z nich je Mt. Vulcan na severozápadním úbočí. ^{[1, 2]}

Výška Hibok-Hiboku se ve zdrojích liší: anglická Wikipedie uvádí 1 332 m, profil Filipínské univerzity 1 290 m v textu a 1 330 m v tabulce. Katalog GVP uvádí pro celou sopku Camiguin 1 552 m; nejvyšším bodem ostrova je podle něj hora Mambajao. Na úbočích Hibok-Hiboku vyvěrá několik horkých pramenů, mezi nimi Ardent. ^{[5, 2, 1]}

Erupce

První zaznamenané erupce proběhly v letech 1827 a 1862. Mnohem větší následky měla erupce z let 1871–1875, která začala 30. dubna 1871 na severozápadním úbočí a vytvořila nový lávový dóm Mt. Vulcan. Podle anglické Wikipedie láva tekla čtyři roky a zničila město Catarman; podle profilu Filipínské univerzity zničila erupce město Cotta Bato i s kostelem San Roque a ke konci erupce stékaly mohutné lávové proudy až do moře. ^{[5, 2, 1]}

Když magma z hloubky odteklo, kleslo v okolí území o rozloze asi 1 km². Pod hladinu se tak dostal i tamní hřbitov, dnes známý jako Potopený hřbitov (Sunken Cemetery). ^[2]

Další období neklidu začalo 1. září 1948 výbuchem ve vrcholovém kráteru, který podle anglické Wikipedie napáchal jen malé škody. V roce 1949 zahynulo podle téhož zdroje 79 lidí při sesuvech. Dne 15. září 1950 další výbuch zpustošil severní svah sopky. ^{[2, 5]}

Nejhorší byla erupce 4. prosince 1951. Zhroutil se při ní lávový dóm a po svazích se valily žhavé laviny plynů a úlomků hornin (pyroklastické proudy), které podle GVP zpustošily vesnice na pobřeží. Počet obětí se ve zdrojích výrazně liší: profil Filipínské univerzity píše o stovkách mrtvých, GMA News o tisících a anglická Wikipedie o více než 3 000. ^{[3, 2, 5, 1]}

Po katastrofě se z ostrova vystěhovala zhruba polovina obyvatel – jejich počet klesl z 69 000 na asi 34 000. Aktivita skončila v roce 1953: v květnu se zhroutil dóm, který předtím téměř vyplnil vrcholový kráter, a v červenci přišly poslední slabé výrony popela. ^{[2, 5, 1]}

Monitoring

Asi půl roku po erupci, 20. června 1952, zřídil zákon č. 766 Komisi pro vulkanologii (COMVOL). Z ní se později stal dnešní Filipínský institut vulkanologie a seismologie (PHIVOLCS). ^{[3, 4]}

Sopku dnes hlídá observatoř Hibok-Hibok, kterou provozuje PHIVOLCS; její samostatné měřicí stanice jsou napájené ze solárních panelů. Podle zprávy z července 2026 je sopka už několik desetiletí na stupni výstrahy 0. Ředitel úřadu Teresito Bacolcol ale připomněl, že sopka zůstává velmi aktivní. ^{[5, 3]}

K 75. výročí erupce odhalil PHIVOLCS 22. července 2026 pamětní desku u radnice v Mambajao. ^{[4, 3]}

Zajímavosti

Hibok-Hibok a sousední hora Timpoong tvoří chráněné území Timpoong and Hibok-Hibok Natural Monument, které bylo v roce 2015 zapsáno mezi památkové parky sdružení ASEAN. Výstup na vrchol trvá asi 3–5 hodin a je k němu potřeba povolení. ^[5]

Fakta

Erupce s největšími ztrátami: 4. prosince 1951 (Hibok-Hibok)
Obyvatelé ostrova po erupci: pokles z 69 000 na asi 34 000
Observatoř: Hibok-Hibok Volcano Observatory (PHIVOLCS)
Vznik vulkanologického úřadu: COMVOL, 20. června 1952

Slovníček

stratovulkán: vrstevnatá sopka, která vyrostla ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela
lávový dóm: kupa velmi husté lávy, která se nahromadí nad průduchem, protože nedokáže daleko odtéct
struskový kužel: malá sopka nasypaná z kousků pórovité lávy (strusky) vyvržených z průduchu
pyroklastický proud: žhavá lavina sopečných plynů, popela a kamenů, která se řítí po svahu velkou rychlostí
stupeň výstrahy: číselná stupnice, kterou úřad vyjadřuje, jak velké nebezpečí od sopky hrozí; na Filipínách 0 až 5

Zdroje

Camiguin, Smithsonian Global Volcanism Program
Hibok-Hibok: Volcanoes of the Philippines (NOAH Open File Reports), sest. Paula Jatulan, University of the Philippines Resilience Institute (2025)
EXPLAINER: How the 1951 Hibok-Hibok eruption led to the creation of PHIVOLCS, GMA News (2026)
From Hibok-Hibok to PHIVOLCS: commemorating the 1951 eruption (tisková zpráva), DOST-PHIVOLCS (2026)
Mount Hibok-Hibok, Wikipedia

Text sestaven 2026-10-30, ověřen 2026-10-30.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.