Makaturing

sopka – Stratovolcano, Philippines, Western Pacific Volcanic Regions

Kde

Philippines, Western Pacific Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

1 818 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poslední známá erupce

1882

Poloha

7,644°, 124,317°

Makaturing je stratovulkán v pohoří Butig na filipínském ostrově Mindanao, jižně od jezera Lanao. Hustá vegetace na jeho svazích svědčí o dlouhém klidu, přesto z něj dodnes unikají sirné plyny. Kolem roku 1765 tu podle dobového svědectví proběhla velká erupce, kterou vědci podrobně zrekonstruovali teprve v roce 2020. ^{[1, 2, 3]}

Jak vypadá

Makaturing je hlavní stavbou pohoří Butig v provincii Lanao del Sur. Kolem něj se táhne soustava sopečných kuželů a kráterů asi 10 km na východ a 15 km na západojihozápad. Místní Maranaové mu říkají Palaw a Magatoring. ^{[1, 4, 3]}

Hora je složená z lávových proudů, pyroklastických uloženin (vrstev vyvržených úlomků) a uloženin laharů, sopečných bahnotoků. Převládají andezit a čedič. Podle profilu Filipínské univerzity (UPRI, 2025) zabírá základna asi 400 km². ^[3]

Výška se ve zdrojích liší: GVP uvádí 1 818 m, česká Wikipedie 1 908 m a profil UPRI i text anglické Wikipedie asi 1 940 m. ^{[1, 5, 4, 3]}

Jak vznikl

Sopka vznikla nad subdukční zónou – místem, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou. Profil UPRI ji spojuje s příkopem Cotabato. Makaturing leží na západním konci řetězu sopek středního Mindanaa; jeho východním sousedem je sopka Ragang. ^{[3, 1]}

Erupce

Které erupce patří Makaturingu, není jisté. Katalog činných sopek světa z roku 1953 (Neumann van Padang) přiřadil některé dříve hlášené erupce sousední sopce Ragang, filipínský úřad PHIVOLCS ale Makaturingu připisuje mnoho erupcí. GVP u něj uvádí potvrzené erupce v letech 1865 a 1882 a nejisté v letech 1856 a 1858. ^[1]

Mořeplavec Thomas Forrest popsal velkou erupci Makaturingu kolem roku 1765. Podle profilu UPRI dopadal čedičový popel až asi 220 km na jihozápad na ostrovy Sulu a asi 40 km na jih do sultanátu Mindanao. Forrest erupci spojoval s tím, že se místní národ Iranun přeorientoval ze zemědělství na pirátství a lov otroků. ^{[2, 3]}

Co o něm dnes víme

Erupce z doby kolem roku 1765 nebyla zapsaná v žádné odborné literatuře ani v databázích erupcí. V roce 2020 ji tým historika a vulkanologů (Jenkins a kol.) zrekonstruoval: počítačovým modelem šíření popela s místními větry zkoušeli mnoho možných erupcí a hledali ty, které by vysvětlily Forrestův popis. ^[2]

Nejpravděpodobněji šlo o erupci síly asi VEI 4 někdy mezi květnem a říjnem, se sloupcem popela vysokým 12 až 16 km (popsané dopady by vysvětlil i sloupec vysoký jen 10 km). Autoři připouštějí, že se model a historický popis zcela neshodují a že to kvůli skromnému záznamu asi nepůjde vyřešit. Erupce mohla být jednou z řady a mohla dorazit už tak oslabenou společnost. ^[2]

Podle autorů může stejný postup pomoci rychle odhadnout, kam by padal popel, pokud by se Makaturing znovu probouzel. ^[2]

Fakta

Místní jméno

Palaw a Magatoring

Velká erupce

asi 1765, pravděpodobně VEI 4

Popel 1765

až asi 220 km (ostrovy Sulu)

Slovníček

stratovulkán

kuželovitá sopka složená ze střídajících se vrstev lávy a vyvrženého materiálu (popela, kamenů)

solfatara

otvor v zemi, z něhož uniká horká pára se sirnými plyny

lahar

bahnotok ze sopečného popela, kamení a vody, který se valí údolími

andezit, čedič

sopečné horniny; čedič má méně křemíku a jeho láva je řídká, andezit více a jeho láva je hustší

subdukční zóna

místo, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou; v hloubce se taví hornina a vzniká magma

VEI

index sopečné výbušnosti, stupnice 0–8 podle množství vyvrženého materiálu a výšky sloupce; každý vyšší stupeň znamená zhruba desetkrát větší objem vyvrženin

Zdroje

1. Makaturing, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Jenkins, S. F., Phua, M., Warren, J. F., Biass, S., Bouvet de Maisonneuve, C.: Reconstructing eruptions from historical accounts: Makaturing c. 1765, Philippines. Journal of Volcanology and Geothermal Research 404 (2020), 107022, doi:10.1016/j.jvolgeores.2020.107022 (abstrakt), Journal of Volcanology and Geothermal Research (2020)
3. Makaturing: Volcanoes of the Philippines (NOAH Open File Reports), sest. A. B. G. Rivera, University of the Philippines Resilience Institute (2025)
4. Mount Makaturing, Wikipedia
5. Makaturing, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.