Leonard Range

sopka – Stratovolcano, Philippines, Western Pacific Volcanic Regions

Kde: Philippines, Western Pacific Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano
Nadmořská výška: 1 080 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 80
Poloha: 7,382°, 126,047°

Leonard Range je skupina sopek na jihovýchodě filipínského ostrova Mindanao. Jejím středem je stratovulkán Leonard Kniaseff, jehož vrchol uťala kaldera, ve které leží jezero Leonard. Naposledy tu vybuchlo asi před 2 000 lety a v okolí jezera dodnes unikají horké plyny a vyvěrají horké prameny. ^{[1, 2, 3]}

Jak vypadá

Sopka leží v provincii Davao de Oro mezi obcemi Mabini a Maco, východně od zálivu Davao a od zlomu Philippine Fault, který prochází ostrovem od severu k jihu. Stavba je z andezitu a dacitu, tedy hornin se středním až vyšším obsahem křemíku, z nichž bývá hustá, pomalu tekoucí láva. ^{[1, 3]}

Vrchol sopky tvoří kaldera, kterou z části vyplňuje jezero Leonard. Kolem jezera stojí řada lávových dómů – kup ztuhlé husté lávy, která se z otvoru vytlačila jako pasta a nerozlila se do dálky. ^{[1, 2]}

Rozměry se ve zdrojích liší. GVP uvádí kalderu 4 × 5 km a výšku 1 080 m, profil Filipínské univerzity (UPRI, 2025) kalderu asi 3 × 3 km a nejvyšší vrchol 1 190 m. Jezero má podle anglické Wikipedie průměr asi 2 km, podle popisu satelitního snímku GVP je dlouhé 1,8 km. ^{[1, 2, 3]}

Erupce

Sopečná činnost tu začala asi před 1,1 milionu let. Zhruba před 290 000 lety začalo období, kdy kolem dnešního jezera rostly lávové dómy. ^{[1, 2]}

Mladší fáze na konci pleistocénu (starších čtvrtohor) a v holocénu vytvořila tzv. pyroklastické uloženiny Paloc – vrstvy úlomků vyvržených při výbuších – a zároveň vznikla kaldera. Radiouhlíkové datování těchto vrstev dává stáří asi 6 000 až 1 800 let. Katalog GVP z nich odvozuje tři erupce: kolem roku 4092 př. n. l., kolem roku 77 př. n. l. a kolem roku 80 n. l. ^{[1, 2]}

Profil UPRI s odkazem na práci Ramose a kolegů z roku 2000 uvádí, že datování termoluminiscencí (jinou metodou) dalo mnohem mladší stáří než radiouhlík – některá jen několik set let – a že to zpochybňuje spolehlivost těchto dat. ^[2]

Lidé kolem

Jezero se dříve jmenovalo Krokodýlí – tak ho nazval místní národ Mansaka, který jezero znal jako domov krokodýla filipínského. Dnešní jméno nese po Leonardu Kniasseffovi, prvním vrchním správci těžební společnosti Samar Mining Company, který jezero ve 30. letech 20. století našel. ^[2]

Okolí sopky je spojené s těžbou. Podle UPRI lidská činnost v povodí výrazně přispěla k zanášení břehů jezera bahnem a vodní prostředí jezera poškozuje také stavba silnic, kácení lesů, přelétavé zemědělství (střídání polí na vyklučené půdě) a ukládání odpadu z dolů. Asi 3 km západně od jezera se 6. února 2024 po deštích utrhl sesuv u obce Masara; zahynulo 93 lidí a 8 dalších zůstalo pohřešovaných. ^[2]

Do 30 km od sopky žije podle GVP asi 450 000 lidí, do 10 km necelé 4 000. ^[1]

Teplo pod povrchem

Severně od jezera leží termální oblast Manat, na jihozápadním okraji kaldery jsou solfatary (otvory, z nichž uniká sirná pára) a jižně od jezera v oblasti Amacan-Gopod jsou činné solfatary, fumaroly a horké prameny. Oblast byla kvůli tomuto teplu předmětem průzkumu geotermální energie. ^{[1, 2, 3]}

Anglická Wikipedie řadí Leonard Kniaseff mezi činné sopky Filipín. Podle ní filipínský vulkanologický úřad PHIVOLCS v roce 1995 prověřoval poplach u sopky a žádnou neobvyklou činnost nezjistil (údaj tam není doložen citací). ^[3]

Fakta

Jiné jméno: Leonard Kniaseff (Kniazeff)
Jezero v kaldeře: Lake Leonard, dříve Krokodýlí jezero
Počátek činnosti: asi před 1,1 milionu let
Sesuv u Masary: 6. 2. 2024, 93 mrtvých

Slovníček

stratovulkán: kuželovitá sopka složená ze střídajících se vrstev lávy a vyvrženého materiálu (popela, kamenů)
kaldera: velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem
andezit, dacit: sopečné horniny se středním až vyšším obsahem křemíku; jejich láva je hustá a sopky s nimi často vybuchují prudce
lávový dóm: kupa ztuhlé husté lávy, která se nahromadila přímo nad otvorem, protože nemohla odtéct
pyroklastické uloženiny: vrstvy úlomků hornin, pemzy a popela vyvržených při výbušné erupci
radiouhlíkové datování: určení stáří podle rozpadu radioaktivního uhlíku 14C v pozůstatcích rostlin a jiných organismů
termoluminiscence: metoda datování podle světla, které uvolní krystaly v hornině při zahřátí; ukazuje, jak dávno byla hornina naposledy horká
pleistocén, holocén: pleistocén jsou starší čtvrtohory s dobami ledovými (asi 2,6 milionu až 11 700 let zpátky), holocén je období od jejich konce do dneška
solfatara, fumarola: otvory v zemi, z nichž unikají horké sopečné plyny a pára; u solfatary s výraznou příměsí síry
geotermální energie: využití tepla z nitra Země, např. páry z hlubokých vrtů k výrobě elektřiny

Zdroje

Leonard Range, Smithsonian Global Volcanism Program
Leonard Kniaseff: Volcanoes of the Philippines (NOAH Open File Reports), sest. A. A. B. Ybañez, University of the Philippines Resilience Institute (2025)
Leonard Kniaseff, Wikipedia

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.