Kie Besi

sopka – Stratovolcano, Indonesia, Western Pacific Volcanic Regions

Kde

Indonesia, Western Pacific Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

1 357 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Oceanic crust (< 15 km)

Poslední známá erupce

1988

Poloha

0,320°, 127,400°

Kie Besi je sopka, která tvoří celý okrouhlý ostrov Makian v indonéských Molukách, západně od velkého ostrova Halmahera. Vybuchuje zřídka, ale prudce: několik erupcí od 17. století zpustošilo ostrovní vesnice a připravilo o život mnoho lidí. Přesto na ostrově dnes žijí tisíce obyvatel. ^{[1, 2]}

Jak vypadá

Ostrov Makian je zhruba kruhový a široký asi 10 km. Je to vrchol stratovulkánu (sopky navršené ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela), který dosahuje výšky 1 357 m. Na vrcholu je široký kráter o průměru asi 1,5 km s malým jezerem na severovýchodní straně, a proto má hora při pohledu z dálky jakoby useknutou, plochou špičku. ^{[1, 2]}

Z vrcholového kráteru vedou k pobřeží dvě výrazná údolí, jedno na sever a druhé na východ. Na západních svazích stojí čtyři menší vedlejší (parazitické) kužely. Ostrov leží blízko jižního konce řetězu sopečných ostrovů podél západního pobřeží Halmahery; na sever od něj jsou ostrovy Moti a Tidore. ^{[1, 2]}

Erupce

Erupce jsou zaznamenány zhruba od roku 1550. Podle katalogu GVP způsobily velké erupce v letech 1646, 1760–1761, 1861–1862, 1890 a 1988 rozsáhlé škody a mnoho obětí. Tři z nich (1646, 1760 a 1861) mají v katalogu odhadovaný stupeň 4 na stupnici VEI, která měří sílu výbuchu. ^{[1, 5]}

Nejtragičtější byla podle anglické Wikipedie erupce ze září 1760, při které zahynulo asi 3 000 obyvatel ostrova. Toto číslo se nám v jiném zdroji ověřit nepodařilo. ^[2]

Po erupci z roku 1890 byla sopka téměř sto let klidná. Koncem července 1988 začala nová série výbuchů a celé tehdejší obyvatelstvo ostrova, podle anglické Wikipedie (odvolává se na zprávu agentury UPI) asi 15 000 lidí, bylo dočasně evakuováno. Podle GVP erupce trvala od 29. července do 5. srpna 1988 a měla sílu VEI 3. Od té doby katalog GVP žádnou další erupci neuvádí. ^{[1, 2]}

Lidé kolem

Makian tvoří dva okresy regencie Jižní Halmahera v provincii Severní Moluky. Při sčítání v roce 2010 tu žilo 12 394 lidí, v roce 2020 asi 14 000. Místní obyvatelé sopce říkají Kie Besi. ^[2]

Protože tehdejší indonéský vulkanologický úřad v Bandungu označil celý ostrov za ohrožený sopkou, nařídila vláda 15. června 1975 jeho vyklizení, a to i se zbraněmi v rukou. Obyvatelé se ale přesunu tvrdě bránili a do roka se vrátili. Vyplývá to z reportáže deníku Kompas, kterou v roce 2014 převzal list Kontan. ^[3]

Monitoring

Sopku sleduje indonéské vulkanologické centrum PVMBG (Badan Geologi), které výstrahy zveřejňuje na portálu MAGMA Indonesia. Ke dni 30. října 2026 tam měla Kie Besi nejnižší stupeň aktivity I (Normal), tedy bez výrazného nárůstu činnosti. ^[4]

Fakta

Jiný název

Makian (ostrov)

Nejvíc obětí

erupce 1760, asi 3 000 (podle Wikipedie)

Evakuace 1988

asi 15 000 lidí, celý ostrov

Stupeň aktivity (30. 10. 2026)

I – Normal (MAGMA Indonesia)

Slovníček

stratovulkán

kuželovitá sopka navršená ze střídajících se vrstev lávy, popela a úlomků hornin

parazitický kužel

menší sopečný kužel na svahu velké sopky, který vznikl erupcí mimo hlavní kráter

VEI

index sopečné výbušnosti – stupnice síly výbuchu od 0 do 8 podle množství vyvrženého materiálu a výšky erupčního sloupce

Zdroje

1. Kie Besi, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Makian, Wikipedia
3. Siasat hidup di antara ancaman dan berkah letusan (podle Kompas, Ekspedisi Cincin Api), Kontan / Kompas (2014)
4. Tingkat Aktivitas Gunung Api, MAGMA Indonesia (PVMBG, Badan Geologi)
5. Makian, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-30, ověřen 2026-10-30.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.