Karangetang

sopka – Stratovolcano, Indonesia, Western Pacific Volcanic Regions

Kde: Indonesia, Western Pacific Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano
Nadmořská výška: 1 797 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Oceanic crust (< 15 km)
Poslední známá erupce: 2023
Poloha: 2,781°, 125,407°

Karangetang, zvaný též Api Siau („oheň ostrova Siau“), je sopka na severu malého indonéského ostrova Siau severně od Sulawesi. Patří k nejčinnějším sopkám Indonésie: od roku 1675 je zapsáno přes 40 erupcí a mnoho dalších malých nikdo nezaznamenal. Typické jsou pro ni lávové proudy a žhavé laviny, které se valí z vrcholových kráterů. ^{[1, 6]}

Jak vypadá

Karangetang je stratovulkán – kuželovitá hora navrstvená z lávy a sopečného popela. Stojí na severním konci ostrova Siau, asi 125 km severoseverovýchodně od severovýchodního cípu Sulawesi. Na vrcholu je pět kráterů seřazených v řadě od severu k jihu. ^[1]

Údaje o výšce se liší: katalog GVP uvádí 1 797 m, česká i anglická Wikipedie 1 827 m. Podle anglické Wikipedie je to nejvyšší hora ostrovů u pobřeží provincie Severní Sulawesi. ^{[1, 6, 7]}

V posledních letech soptila hlavně ze dvou kráterů: z hlavního (jižního) kráteru a z kráteru Kawah Dua, druhého neboli severního. Sopka ale v minulosti soptila i z bočních průduchů na svazích – například roku 1976 na jižním svahu ve výšce asi 1 100 m nebo roku 1979 na severoseverozápadním svahu ve výšce asi 1 300 m. ^{[1, 2]}

Jak vznikl

Katalog GVP řadí sopku do Sangiheského sopečného oblouku. Vznikla nad subdukční zónou, tedy v místě, kde se jedna litosférická deska noří pod druhou; kůra pod ní je oceánská a tenká, slabší než 15 km. ^[1]

Erupce

Katalog GVP zapisuje první erupci v roce 1675 a od té doby desítky dalších. Ve 20. století převládaly časté výbuchy, které někdy doprovázely pyroklastické proudy (horké laviny plynu a úlomků hornin) a lahary (bahnotoky ze sopečného materiálu a vody). Největší erupce mají sopečný index výbušnosti VEI 3 – kromě roku 1675 například v letech 1972–1976, 1983–1988 a 1999–2003. ^[1]

Pro Karangetang je typické, že ve vrcholových kráterech roste lávový dóm – kupa vytlačené husté lávy – a z kráterů vytékají lávové proudy. Když se čelo proudu nebo část dómu utrhne, vznikne žhavá lavina, která se rychle žene dolů údolím. ^{[1, 3]}

Podle anglické Wikipedie, která se odvolává na zprávu GVP, zabil pyroklastický proud v roce 1997 tři lidi. V srpnu 2010 se v noci nečekaně zřítila část dómu, možná i kvůli silným dešťům, a vznikl rychlý proud kamení a popela; evakuace se nestihla. Zprávy o obětech se liší: podle anglické Wikipedie byli nezvěstní čtyři vesničané, podle tehdejšího článku vulkanologa Erika Klemettiho zahynuli nejméně čtyři lidé a další se pohřešovali. ^{[6, 5]}

Od listopadu 2018 sjížděly z kráterů lávové laviny a proudy lávy. V lednu 2019 zavalil sopečný materiál přístupovou cestu do vesnice Batubulan a poškodil dva mosty; úřady doporučily vystěhovat vesnice Batubulan, Niambangeng a Beba a asi 190 lidí odešlo do evakuačních středisek nebo k příbuzným. Další erupce přišla 8. února 2023; materiál padající z vrcholu pak spouštěl žhavé laviny. ^{[2, 3]}

Lidé kolem

Ostrov Siau má rozlohu asi 160 km² a podle anglické Wikipedie na něm v polovině roku 2023 žilo přes 46 000 lidí. Podle katalogu GVP žije do 10 km od vrcholu asi 4 500 lidí, do 30 km asi 11 000. ^{[6, 1]}

Lávové proudy i žhavé laviny z kráteru Kawah Dua mohou podle zprávy z roku 2019 sjíždět údolími řek na svazích, například Melebuhe, Batuare nebo Batukole. Při erupci v letech 2018–2019 byla vesnice Batubulan odříznutá a lidé se museli stěhovat do bezpečí. ^[2]

Nebezpečí

Největší nebezpečí představují žhavé laviny z rozpadajících se lávových proudů a dómu. V únoru 2024 indonéský vulkanologický úřad PVMBG upozorňoval, že na vrcholu stále leží starý lávový dóm, který se může kdykoli zřítit spolu s novou lávou. ^[3]

Hrozbou jsou i lahary: sypký materiál z dřívějších erupcí může za deště splavit voda a bahnotok se pak žene údolími k nižším svahům. Úřady proto lidem radí dávat pozor hlavně při přecházení údolí a řek. ^{[3, 2]}

Monitoring

Sopku sleduje indonéské Centrum vulkanologie a zmírňování geologických rizik (PVMBG), které má na ostrově pozorovací stanici. Vyhlašuje stupně výstrahy a podle nich zakázané zóny kolem kráterů. Stupeň III platil například od 20. prosince 2018 (tehdy s nepřístupným okruhem 2,5 km kolem hlavního a severního kráteru) a znovu od února 2023. ^{[2, 3]}

Co o něm dnes víme

Karangetang sledují vědci i z družic. Indonéská studie z roku 2021 porovnala teplotní snímky družice Landsat 8 z období erupcí 2018–2019. Ukázala, že erupce se projevily zvýšením povrchové teploty v oblasti kráterů, a podle autorů tak lze ze snímků určit, ze kterého z kráterů sopka právě soptí. ^[4]

Fakta

Místní jméno: Api Siau („oheň ostrova Siau“)
Vrcholové krátery: pět, v řadě sever–jih
Oběti v roce 1997: 3 lidé (pyroklastický proud, 1997)
Observatoř: PVMBG, pozorovací stanice na ostrově Siau

Slovníček

stratovulkán: kuželovitá sopka navrstvená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela
subdukční zóna: místo, kde se jedna litosférická deska noří pod druhou do zemského pláště
pyroklastický proud: rychlá a velmi horká lavina sopečných plynů, popela a úlomků hornin
lahar: bahnotok ze sopečného popela, kamení a vody, často spuštěný deštěm
lávový dóm: kupa husté lávy, která se vytlačí z kráteru a kvůli své vazkosti neodteče daleko
VEI (sopečný index výbušnosti): stupnice síly erupce od 0 do 8 podle množství vyvrženého materiálu

Zdroje

Karangetang, Smithsonian Global Volcanism Program
Indonesia, Karangetang Volcano Eruption (28. 1. 2019), AHA Centre – ASEAN Disaster Information Network (2019)
PVMBG urges residents to beware of Mount Karangetang's hot clouds (19. 2. 2024), ANTARA (2024)
Suwarsono, Triyono, D., Khomarudin, M. R., Rokhmatuloh: Spatio-Temporal Anomalies in Surface Brightness Temperature Preceding Volcano Eruptions Detected by the Landsat-8 Thermal Infrared Sensor (Case Study: Karangetang Volcano). IJReSES 18(1), 43–52 (abstrakt), International Journal of Remote Sensing and Earth Sciences (2021)
Klemetti, E.: Dome collapse at Karangetang in Indonesia (6. 8. 2010), Discover Magazine (blog Eruptions) (2010)
Karangetang, Wikipedia
Karangetang, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.