Tangkoko-Duasudara

sopka – Stratovolcano, Indonesia, Western Pacific Volcanic Regions

Kde: Indonesia, Western Pacific Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano
Nadmořská výška: 1 334 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 1880
Poloha: 1,518°, 125,185°

Tangkoko-Duasudara je dvojice sopek na poloostrově na severovýchodním cípu indonéského ostrova Sulawesi, nedaleko přístavního města Bitung. Tangkoko naposledy soptil v roce 1880. Obě hory leží v přírodní rezervaci, kde žijí mimo jiné makakové chocholatí a nártouni. ^{[1, 2, 3]}

Jak vypadá

Komplex tvoří dvě velké sopečné stavby. Severní Tangkoko (také Tongkoko) má na vrcholu velkou kalderu, asi 3 × 1,5 km, protaženou k jihovýchodu. Nejvyšší bod okraje leží na jejím severozápadním konci, protější okraj je o víc než 400 m níž. ^[1]

Asi 4,5 km jihozápadně od vrcholu Tangkoka stojí vyšší Duasudara (také Dua Saudara). Na jejím svahu obráceném k severovýchodu je sráz a pod ním zřejmě leží zvlněné usazeniny ze sesuvu, které dosahují až k úpatí Tangkoka. ^[1]

Asi 1,5 km po východním svahu Tangkoka leží lávový dóm Batuangus (Batu Angus), který vznikl v roce 1801. Výšky hor se ve zdrojích liší: GVP uvádí pro Tangkoko 1 149 m a pro celý komplex 1 334 m, Wikipedie pro Tangkoko 1 109 nebo 1 113 m a pro Duasudaru 1 361 m. ^{[1, 2, 3]}

Erupce

Zaznamenané erupce pocházejí jen ze 17. a 19. století. Nejsilnější byla podle GVP erupce z roku 1680, které katalog s otazníkem přiřazuje stupeň 5 na stupnici VEI. V letech 1683 a 1694 následovaly erupce asi stupně 3. ^{[1, 2]}

V roce 1801 sopka soptila z vrcholového kráteru a zároveň na východním svahu vznikl dóm Batuangus. Podle tehdejších zpráv stál v kaldeře kužel obklopený jezerem. Všechny další erupce – v letech 1821, 1843 až 1846 a 1880 – vycházely z průduchu Baru Batuangus vedle dómu a katalog jim přiřazuje nejvýš stupeň 2 na stupnici VEI. ^[1]

Přírodní rezervace

Sopky jsou součástí přírodní rezervace Tangkoko Batuangus Dua Saudara o rozloze 8 718 ha. První chráněné území tu vzniklo už v roce 1919, v letech 1978 a 1981 se rozšířilo a dnešní rezervace byla vyhlášena 24. prosince 1981. Návštěvníci smějí jen do části Batuputih. ^[3]

V rezervaci žije nejméně 127 druhů savců, 233 druhů ptáků a 104 druhů plazů a obojživelníků, a mnohé z nich žijí jen na Sulawesi. Patří k nim ohrožený makak chocholatý, drobný nártoun – noční primát s obrovskýma očima – a kuskusové. ^{[3, 2]}

Největší hrozbou pro zvířata je lov a ničení lesa. Podle Wikipedie lov mezi lety 1978 a 1993 snížil počet makaků chocholatých o 75 % a kuskusů medvědích o 95 %. ^[3]

Fakta

Největší erupce: 1680, VEI 5 (nejisté)
Dóm Batuangus: vznikl v roce 1801
Přírodní rezervace: 8 718 ha, vyhlášena 1981

Slovníček

kaldera: velká propadlina na vrcholu sopky, která vznikne zhroucením povrchu po mohutné erupci
lávový dóm: kupa velmi husté lávy, která se nerozteče a nahromadí se nad průduchem
VEI: index sopečné výbušnosti, stupnice síly erupcí od 0 do 8
nártoun: malý noční primát z jihovýchodní Asie s velkýma očima a dlouhými zadními končetinami
kuskus: stromový vačnatec z Indonésie, Nové Guineje a Austrálie

Zdroje

Tangkoko-Duasudara, Smithsonian Global Volcanism Program
Mount Tangkoko, Wikipedia
Tangkoko Batuangus Nature Reserve, Wikipedia

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.