Tambora

sopka – Stratovolcano, Indonesia, Sunda-Banda Volcanic Regions

Kde

Indonesia, Sunda-Banda Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

2 850 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poslední známá erupce

1967

Poloha

-8,250°, 118,000°

Tambora na indonéském ostrově Sumbawa je původcem největší výbušné erupce v zaznamenaných dějinách. V dubnu 1815 vyvrhla tolik popela a plynů, že na severní polokouli o rok později ochladilo a rok 1816 vešel do dějin jako „rok bez léta“. Na ostrově a v okolí zahynuly desetitisíce lidí. ^{[1, 3, 2]}

Jak vznikl

Tambora vznikla nad subdukční zónou: australská deska se tu zasouvá pod sundskou rychlostí asi 7,8 cm za rok. Sopka leží asi 340 km severně od Jávského příkopu, kde se deska noří, a zhruba 180 až 190 km nad ní. ^[3]

Mohutný stratovulkán tvoří celý poloostrov Sanggar, široký asi 60 km. Podle GVP dorostl kdysi do výšky asi 4 000 m a už před více než 43 000 lety měl první kalderu, kterou později vyplnily lávové proudy. Na začátku holocénu (posledních asi 11 700 let) se jeho činnost změnila na převážně výbušnou. ^[1]

Erupce

Sopka se výrazně probudila už v roce 1812. První středně silný výbuch přišel 5. dubna 1815 a vrchol erupce večer 10. dubna. Výbuchy byly slyšet nejméně 2 600 km daleko na Sumatře a erupční sloup vystoupal přes 43 km vysoko do stratosféry. ^[2]

Pyroklastické proudy – žhavá směs plynů, popela a kamení – dosáhly moře na všech stranách poloostrova. Vesnici Tambora zcela zničily a u Sanggaru udeřila vlna tsunami vysoká až 4 m. Výbuchy skončily 15. července 1815. ^{[1, 2]}

Erupce dostala stupeň 7 na stupnici VEI. Podle GVP vyvrhla přes 150 km³ sopečného materiálu (v přepočtu na hutnou horninu se uvádí asi 37–45 km³). Vrchol se zřítil a vznikla kaldera široká asi 6 km a hluboká 1 250 m; hora se tak snížila zhruba o třetinu na dnešních 2 850 m. ^{[1, 2]}

Počet obětí se odhaduje velmi různě. Přímo při erupci zemřelo asi 10 000 lidí, mnohem víc jich zahynulo později hladem a nemocemi, protože popel zničil úrodu na Sumbawě i sousedním Lomboku. GVP uvádí asi 60 000 obětí, často citovaný přehled z roku 2003 nejméně 71 000, jiné odhady až kolem 100 000. ^{[1, 2, 5]}

Po roce 1815 už byla činnost malá: drobná erupce v srpnu 1819, kolem roku 1880 vznikl na dně kaldery kužel Doro Api Toi a v roce 1967 proběhla klidná erupce bez výbuchů. ^{[1, 3]}

Historie

Erupce vynesla do stratosféry podle různých odhadů 10 až 120 milionů tun síry. Průměrná teplota na Zemi pak podle odhadů klesla o 0,4 až 0,7 °C a hlavně na severní polokouli se citelně ochladilo. Rok 1816 proto dostal přezdívku „rok bez léta“. Ochlazení ale nepostihlo všechna místa stejně: podle rekonstrukce klimatologa Stefana Brönnimanna bylo léto 1816 na východě Kanady chladné, na západě naopak teplejší než obvykle. ^{[2, 3, 5]}

Erupce pohřbila malé království Tambora, které mělo podle odhadu badatelů asi 10 000 obyvatel. Podle koloniálních záznamů mluvili Tamborané jazykem, který se nepodobal žádnému jinému jazyku Indonésie. ^[4]

V roce 2004 vedl vulkanolog Haraldur Sigurdsson vykopávky v rokli asi 25 km západně od kaldery. Tým našel zuhelnatělé trámy domu s ostatky dvou lidí, bronzové a železné nástroje a zdobené keramické a porcelánové nádoby. Sigurdsson řekl, že by Tambora mohla být „Pompejemi východu“; jiní badatelé ale pochybují, že šlo o království v pravém smyslu. ^[4]

Monitoring

Sopku hlídá indonéský vulkanologický úřad (PVMBG) z pozorovací stanice ve vesnici Doro Peti. V srpnu 2011 zvýšil kvůli zemětřesením a výronům páry stupeň výstrahy z I na II. Znovu zvýšil stupeň na II 10. března 2026, protože přibylo hlubokých sopečných zemětřesení (v lednu 2026 jich bylo 267, v únoru 453); lidé neměli chodit blíž než 3 km ke kráteru. V dubnu 2026 se stupeň vrátil na I (normální) a od 14. dubna 2026 byl výstup na horu opět povolen. ^{[3, 6]}

Německý tým strávil v roce 2013 devět dní přímo na dně kaldery jako první delší výprava a objevil tam dosud nepopsanou lávovou kopuli, která nejspíš vznikla v letech 2011–2012. ^[3]

Fakta

Největší erupce

duben 1815, VEI 7

Oběti erupce 1815

asi 60 000 (GVP) až kolem 100 000

Výška před erupcí

asi 4 300 m

Erupční sloup 1815

přes 43 km

Rok bez léta

1816

Hlídá

PVMBG, stanice Doro Peti

Slovníček

subdukční zóna

místo, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou; v hloubce se tam tvoří magma pro sopky

stratovulkán

kuželovitá sopka složená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela

kaldera

velká kotlina, která vznikne, když se po vyprázdnění zásobníku magmatu propadne vrchol sopky

holocén

nejmladší geologické období, posledních asi 11 700 let

pyroklastický proud

žhavá směs kamenů, popela a plynů, která se rychle řítí po svahu sopky a spálí vše v cestě

VEI

index vulkanické explozivity, stupnice síly výbuchu od 0 do 8; každý stupeň znamená zhruba desetkrát víc vyvrženého materiálu

stratosféra

vrstva atmosféry zhruba nad 10–15 km; co se tam dostane, vydrží ve vzduchu měsíce až roky

Zdroje

1. Tambora, Smithsonian Global Volcanism Program
2. 1815 eruption of Mount Tambora, Wikipedia
3. Mount Tambora, Wikipedia
4. Scientists unearth 'Pompeii of the East', The Christian Science Monitor (2006)
5. Tambora, Wikipedie
6. Hore! Pendakian Gunung Tambora Kembali Dibuka, detikBali (2026)

Text sestaven 2026-10-30, ověřen 2026-10-30.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.