Rinjani

sopka – Stratovolcano, Indonesia, Sunda-Banda Volcanic Regions

Kde: Indonesia, Sunda-Banda Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano
Nadmořská výška: 3 726 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 2016
Poloha: -8,420°, 116,470°

Rinjani na indonéském ostrově Lombok je s výškou 3 726 m po Kerinci na Sumatře druhou nejvyšší sopkou Indonésie. Vedle jejího vrcholu leží kaldera s modrým jezerem Segara Anak. Ta vznikla roku 1257 při výbuchu sopky Samalas, jedné z největších erupcí posledních tisíciletí, jejíž původ vědci odhalili až v roce 2013. ^{[1, 5, 2]}

Jak vypadá

Od východu vypadá Rinjani jako pravidelný strmý kužel. Západní část sopečného komplexu je ale useknutá oválnou kalderou Segara Anak (též Samalas) o rozměrech asi 6 × 8,5 km. ^[1]

Západní polovinu kaldery vyplňuje jezero Segara Anak, hluboké podle GVP 230 m (Wikipedie uvádí asi 200 m). Leží zhruba 2 000 m nad mořem a v sasačtině se jeho jméno vykládá jako „dítě moře“ – podle jeho modré barvy. V kaldeře jsou i horké prameny. ^{[1, 5]}

Ve východní části kaldery vyrostl po jejím vzniku mladý kužel Barujari. Kvůli němu má jezero tvar půlměsíce. ^[1]

Erupce roku 1257

V ledovcových vrtech z Arktidy i Antarktidy našli vědci stopy obří erupce kolem roku 1257–1258: tolik síranů, kolik žádná jiná sopka nedostala do stratosféry za posledních 7 000 let. Dlouho ale nikdo nevěděl, která sopka to byla. ^[2]

V roce 2013 mezinárodní tým ukázal, že šlo o sopku Samalas, která stála vedle dnešního vrcholu Rinjani. Chemické složení sopečného skla z pemzy na Lomboku odpovídá úlomkům z ledovců, radiokarbonové datování uhlíků sedí na polovinu 13. století a rozptyl popela spolu s historickými záznamy zužuje dobu erupce na květen až říjen 1257. ^[2]

Sopka vyvrhla nejméně 40 km³ materiálu (přepočteno na hutnou horninu) a sloupec popela a plynů dosáhl až do výšky 43 km. Mocné uloženiny pyroklastických proudů leží i na pobřeží 25 km od sopky. Erupci se přisuzuje magnituda 7, takže patří k největším výbuchům holocénu, tedy současné geologické epochy. Stavba sopky Samalas se při ní zřítila a vznikla dnešní kaldera. ^{[2, 1]}

Historie

Na Lomboku se zachoval text Babad Lombok, psaný starou javánštinou na palmových listech. Byl sepsán nejspíš v 18. nebo 19. století a mísí legendy se skutečnými událostmi. Popisuje zřícení hory, bahnotoky a laviny a výslovně zmiňuje pemzu; jiný babad (Babad Suwung) líčí „ohnivý déšť“. ^{[3, 2]}

Babady vyprávějí o ztraceném království Pamatan v pobřežní nížině, jehož město mělo mít asi 10 000 obyvatel. Žádné takové sídlo se zatím nenašlo; jestli leží pod sopečnými usazeninami ze Samalasu, nikdo neví. ^{[3, 2]}

V roce 2022 vědci z pařížské Sorbonny a indonéské univerzity Gadjah Mada porovnali místní jména z babadů s dnešním zeměpisem i se jmény z koloniálních map a sledovali, kam se lidé po katastrofě stěhovali. Přeživší se podle nich usadili v nových vesnicích mimo pláně zasypané pemzou a obnova kraje trvala zhruba sto let. ^[3]

Novější erupce

Všechny historicky zaznamenané erupce od poloviny 19. století vycházely z kužele Barujari uprostřed kaldery. Byly středně silné, výbušné, a občas z nich vytekla láva až do jezera Segara Anak. Nejsilnější z nich byla erupce roku 1994 (VEI 3, s otazníkem). ^[1]

Na konci října 2015 začala další erupce Barujari. Dne 3. listopadu musel kvůli popelu zavřít mezinárodní letiště na Bali; zasaženo bylo nejméně 25 letů a podle tisku uvízlo asi 6 000 cestujících. Úřady tehdy zakázaly pohyb v okruhu 3 km od kaldery. ^{[4, 1]}

Podle katalogu GVP byla zatím poslední erupce v srpnu a září 2016. ^[1]

Lidé kolem

Hora a její jezero jsou posvátné pro domorodé Sasaky i pro některá další místní náboženská společenství, která tu konají obřady. V okruhu 30 km od sopky žije podle GVP přes 1,3 milionu lidí. ^{[5, 1]}

V dubnu 2018 zařadilo UNESCO kalderu Rinjani do Globální sítě geoparků. ^[5]

Fakta

Erupce Samalas: 1257 (květen–říjen), magnituda asi 7
Objem vyvrženého materiálu 1257: nejméně 40 km³ (hutná hornina)
Sloupec erupce 1257: až 43 km
Kaldera Segara Anak: asi 6 × 8,5 km
Geopark UNESCO: od dubna 2018

Slovníček

kaldera: velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí vrchol sopky nad vyprázdněným magmatickým krbem
pyroklastický proud: žhavá směs plynů, popela a kamenů, která se valí po svahu sopky velkou rychlostí
pemza: lehká pórovitá sopečná hornina, ztuhlá zpěněná láva; často plave na vodě
VEI: index sopečné výbušnosti, stupnice od 0 do 8 podle množství vyvrženého materiálu a výšky sloupce; každý další stupeň (od 2 výš) znamená zhruba desetkrát větší objem
radiokarbonové datování: určení stáří zbytků organismů (např. dřevěného uhlí) podle rozpadu radioaktivního uhlíku 14C
holocén: nejmladší geologická epocha, která začala po konci poslední doby ledové a trvá dodnes
babad: tradiční kronika z Jávy, Bali nebo Lomboku, často psaná na palmových listech

Zdroje

Rinjani, Smithsonian Global Volcanism Program
Lavigne, F. a kol.: Source of the great A.D. 1257 mystery eruption unveiled, Samalas volcano, Rinjani Volcanic Complex, Indonesia. PNAS 110(42) (2013), 16742–16747, doi:10.1073/pnas.1307520110 (abstrakt), Proceedings of the National Academy of Sciences (2013)
Tripathy-Lang, A.: Stories Scribed on Palm Leaves Help Scientists Understand Ancient Eruption, Eos (AGU) (2022)
Mt. Rinjani eruption closes Bali airport until Thursday, The Jakarta Post (2015)
Mount Rinjani, Wikipedia

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.