Ijen

sopka – Stratovolcano(es), Indonesia, Sunda-Banda Volcanic Regions

Kde

Indonesia, Sunda-Banda Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano(es)

Nadmořská výška

2 769 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poslední známá erupce

1999

Poloha

-8,058°, 114,242°

Ijen je skupina sopek ve 20 km široké kaldeře na východním cípu indonéské Jávy. Jeho kráter Kawah Ijen skrývá tyrkysové, extrémně kyselé jezero, v noci v něm hoří modré plameny a horníci odtud ručně vynášejí síru v koších. ^{[1, 2, 4]}

Jak vypadá

Základem je kaldera Ijen (Kendeng) – obrovská propadlina široká asi 20 km. Její severní okraj tvoří výrazný obloukovitý hřbet, jinde okraj zasypaly mladší sopky. V kaldeře a na jejím okraji stojí podle UNESCO asi 22 mladších kuželů; nejvíc jich je v pásu napříč jižní částí kaldery. ^{[1, 2]}

Nejvyšším bodem je stratovulkán Gunung Merapi, jehož jméno znamená „ohnivá hora“ (nejde o slavnější Merapi ve střední Jávě). Hned západně od něj leží činný kráter Kawah Ijen. Dno kaldery pokrývají kávové plantáže a turisté sem jezdí i za vodopády a horkými prameny. ^{[1, 4, 5]}

Jezero v kráteru je podle GVP asi kilometr široké a podle Wikipedie je největším vysoce kyselým kráterovým jezerem na světě. Činný kráter má podle Wikipedie průměr 722 m, hloubku 200 m a objem asi 36 milionů m³. Chemické složení vody podle UNESCO utvářejí sopečné plyny, reakce vody s okolní horninou, odpařování a ředění dešťovou vodou. ^{[1, 4, 2]}

Kyselé jezero a modrý oheň

Voda v jezeře je extrémně kyselá. Při výpravě v roce 2001 naměřili vědci pH pod 0,3 a v roce 2008 cestovatel George Kourounis z gumového člunu naměřil u břehu 0,5 a uprostřed jezera 0,13. ^[4]

Z jezera vytéká řeka Banyupahit. Je proto velmi kyselá a plná rozpuštěných kovů, což poškozuje život v řece i dál po proudu. ^[4]

Modrý oheň, kvůli kterému sem v noci chodí turisté, vzniká hořením sirných plynů, které ze škvír vycházejí velmi horké – podle Wikipedie až 600 °C – a na vzduchu se vznítí. Plameny bývají vysoké až 5 m. Ve dne je nevidět, protože je přezáří denní světlo. ^{[2, 4]}

Lidé kolem

V kráteru se ručně těží síra. Sopečné plyny se svádějí keramickými trubkami, ve kterých síra zkapalní; roztavená je tmavě červená a po vychladnutí zežloutne. Horníci ji lámou a v koších nosí nahoru na okraj kráteru. ^{[1, 4]}

Podle Wikipedie nese jeden horník 75–90 kg, stoupá s nákladem asi 300 m po strmé stěně a pak ho nese ještě asi 3 km dolů do údolí Paltuding, kde se síra váží. Většina tu cestu ujde dvakrát denně. Kolem roku 2010 si vydělali asi 13 dolarů denně; při práci jsou nedostatečně chránění a často trpí nemocemi dýchacích cest. ^[4]

Oblast Ijenu je od roku 2023 součástí Globálního geoparku UNESCO Ijen o rozloze 4 723 km², který zahrnuje i pláž Pulau Merah a národní park Alas Purwo. ^{[2, 4]}

Erupce

Historické erupce Kawah Ijen byly malé a šlo hlavně o freatické výbuchy, kdy se voda dostane k horké hornině a vybuchne jako pára. Historické záznamy erupcí v katalogu GVP začínají rokem 1796; nejsilnější (VEI 2) byly v letech 1796, 1817 a 1936. Poslední potvrzená erupce je z června 1999, události z let 2000 a 2002 jsou nejisté. ^[1]

Co o něm dnes víme

Kyselé jezero je přírodní laboratoří. V pokusech publikovaných v roce 2020 vědci nechali sopečnou horninu (andezitovou strusku) reagovat přímo s vodou z Kawah Ijen při 25 a 100 °C. Nejsnáze se přeměňovaly sulfidy mědi a železa a vápenaté živce, zatímco sopečné sklo zůstalo zachované – stejně jako v přírodních vzorcích horniny z Ijenu. ^[3]

Fakta

Kyselost jezera

pH 0,13–0,5 (měření 2008)

Hloubka činného kráteru

asi 200 m

Mladší kužele v kaldeře

asi 22

Geopark UNESCO

od roku 2023

Náklad horníka

75–90 kg síry

Slovníček

kaldera

velká kotlina, která vznikne, když se po vyprázdnění zásobníku magmatu propadne vrchol sopky

stratovulkán

kuželovitá sopka složená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela

pH

míra kyselosti; 7 je neutrální voda, čím nižší číslo, tím kyselejší (o jeden stupeň = desetkrát kyselejší)

freatická erupce

výbuch páry, když se voda dostane k horké hornině nebo magmatu; nevyvrhuje novou lávu

VEI

index vulkanické explozivity, stupnice síly výbuchu od 0 do 8; každý stupeň znamená zhruba desetkrát víc vyvrženého materiálu

geopark UNESCO

území s významným geologickým dědictvím, které UNESCO uznalo a které slouží ochraně přírody, vzdělávání a turistice

Zdroje

1. Ijen, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Ijen UNESCO Global Geopark, UNESCO
3. van Hinsberg, V., Berlo, K., Lowenstern, J. B.: An experimental investigation of interaction between andesite and hyperacidic volcanic lake water. Minerals 10(2), 96 (2020), doi:10.3390/min10020096 (abstrakt), Minerals (2020)
4. Ijen, Wikipedia
5. Ijen, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.