Lamongan

sopka – Stratovolcano, Indonesia, Sunda-Banda Volcanic Regions

Kde

Indonesia, Sunda-Banda Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

1 641 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poslední známá erupce

1898

Poloha

-7,981°, 113,341°

Lamongan je malá sopka na východě Jávy, sevřená mezi mohutnými sopečnými masivy Tengger a Iyang-Argapura. Obklopují ji desítky maarů – výbuchových kráterů, z nichž některé zaplňují jezera – a malých sopečných kuželů. V 19. století patřila k nejčinnějším sopkám Indonésie, od roku 1898 ale prokazatelně nevybuchla. ^{[1, 2]}

Jak vypadá

Lamongan leží asi 140 km jihovýchodně od Surabaye. Jeho střed tvoří tři sopouchy: nejstarší je useknutý kužel Tarub, který je zároveň nejvyšším bodem, mezi ním a dnešním činným kuželem Lamongan leží skupina struskových kuželů Tjupu. Činný kužel stojí asi 650 m jihozápadně od vrcholu Tarub. ^{[2, 1]}

Kolem sopky je rozeseto sopečné pole o rozloze asi 260 km². Podle podrobného mapování je v něm 29 maarů – kráterů po výbuších, kdy se magma setkalo s podzemní vodou – a 61 malých kuželů ze strusky a spečených cákanců lávy. GVP uvádí 27 maarů a asi 60 kuželů. ^{[2, 1]}

Podle GVP mají maary průměr 150 až 700 m, podle Carnova mapování 175 až 575 m. Na východním a západním úbočí je v mnoha z nich jezero, například Ranu Pakis, Ranu Klakah nebo Ranu Bedali; studie z roku 2023 udává pro Ranu Pakis průměr asi 750 m a pro Ranu Klakah asi 675 m. Na severní straně převládají maary suché. ^{[1, 2]}

Erupce

První zaznamenaná erupce je z roku 1799. Pak byla sopka až do konce 19. století velmi činná: měla kolem 40 erupcí, z nichž asi 15 byly výlevy čedičové lávy. Láva vytékala ze sopouchů na západní straně, od vrcholu až do výšky asi 450 m nad mořem. ^{[1, 2]}

Poslední potvrzená erupce proběhla v únoru 1898 na jihozápadním úbočí ve výšce asi 400 m. Katalog GVP uvádí ještě nejistou erupci z roku 1953. ^{[1, 4]}

Žádný z maarů v historické době nevybuchl. Několik mladých maarů ale protíná koryta potoků stékajících z vrcholu Tarub. ^[1]

Co o něm dnes víme

Vulkanolog Carn v roce 2000 odhadl stáří sopečného pole na 13 000 až 40 000 let a zařadil ho mezi nejmladší datovaná sopečná pole Indonésie. Jednotlivé výbuchy, které vytvořily maary, vyvrhly velmi různé množství materiálu – od zhruba 20 000 m³ do 51 milionů m³ (přepočteno na hutnou horninu). ^[2]

Přestože sopka od roku 1898 prokazatelně nevybuchla, v letech 1925, 1978, 1985 a 1988–1989 se v západní části pole objevily otřesy. Ty upozornily na to, že sopečné nebezpečí tu nepominulo. ^[2]

Studie z roku 2023 zkoumala popel ze šesti maarů. Našla dva druhy zrn: hranatá zrna vzniklá výbuchem při styku magmatu s vodou (freatomagmatická erupce) a nepravidelná, jakoby roztečená zrna, která vznikla jiným způsobem – roztříštěním samotného magmatu (tzv. magmatická fragmentace). Vlastnosti magmatu podle autorů určují, z čeho se popel skládá, ale tvar zrn závisí hlavně na způsobu, jak se magma při výbuchu roztříštilo. ^[2]

Lidé kolem

Okolí sopky je hustě obydlené – do 30 km od ní žijí podle GVP přes 2 miliony lidí. Podle anglické Wikipedie se o obnovu lesa na jejích svazích stará organizace Green Army vedená Aakem Abdullahem al-Kudusem. ^{[1, 3]}

Fakta

Erupcí od roku 1799

asi 40, z toho asi 15 výlevů lávy

Maary a kužely kolem

29 maarů, 61 struskových a cákancových kuželů

Rozloha sopečného pole

asi 260 km²

Seismický neklid

1925, 1978, 1985, 1988–1989

Slovníček

stratovulkán

kuželovitá sopka navršená ze střídajících se vrstev lávy, popela a úlomků hornin

sopouch

otvor nebo kráter, kterým vychází na povrch magma, plyny a popel

maar

široký mělký kráter vyhloubený výbuchem, když se magma setká s podzemní vodou; často se v něm později vytvoří jezero

struskový kužel

malá sopka nasypaná z pórovitých úlomků lávy (strusky), které vyletují z jednoho otvoru

cákancový kužel

malý kužel z kapek a cáků řídké lávy, které po dopadu slepily dohromady

čedič

tmavá, poměrně řídce tekoucí sopečná hornina chudší na křemík

freatomagmatická erupce

výbuch, při kterém magma prudce přemění vodu v páru a roztrhá se na drobné úlomky

Zdroje

1. Lamongan, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Gurusinga, M.A., Ohba, T., Harijoko, A., Hoshide, T. (2023): Characteristics of ash particles from the maar complex of Lamongan Volcanic Field (LVF), East Java, Indonesia: How textural features and magma composition control ash morphology. Volcanica 6(2), 415–436, doi:10.30909/vol.06.02.415436, Volcanica (2023)
3. Mount Lamongan, Wikipedia (anglicky)
4. Lamongan (sopka), Wikipedie (česky)

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.