Penanggungan

sopka – Stratovolcano, Indonesia, Sunda-Banda Volcanic Regions

Kde

Indonesia, Sunda-Banda Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

1 631 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poloha

-7,616°, 112,620°

Penanggungan je malý stratovulkán ve východní Jávě, asi 40 km jižně od Surabaye. Patří k nejposvátnějším horám ostrova: na jeho svazích leží přes sto pozůstatků hinduisticko-buddhistických svatyní, poustevnických jeskyní a posvátných lázní z 10. až 16. století. Sopka je klidná nejméně tisíc let. ^{[1, 4, 3]}

Jak vypadá

Sopka stojí hned severně od masivu Arjuno-Welirang. Lávové proudy z průduchů na jejích svazích stekly na všechny strany, a proto má hora nepravidelný obrys. Kolem ní se táhne lem uloženin pyroklastických proudů – žhavých lavin popela a kamení. ^[1]

Kolem hlavního kužele stojí několik nižších vrcholů, například Gunung Wangi (970 m) na jihovýchodě nebo Puncak Garuda (1 520 m) jižně od hlavního vrcholu. Vrchol leží v okrese Mojokerto, část svahů patří k okresu Pasuruan. ^{[4, 2]}

Erupce

Van Bemmelen ji v roce 1937 zmapoval jako zhruba stejně starou jako sopky Arjuno-Welirang a Semeru. Považuje se za nečinnou nejméně 1 000 let; poslední erupce možná proběhla kolem roku 200 našeho letopočtu, ale GVP ji vede jen jako nejistou. ^[1]

Posvátná hora

Tvar hory – strmý kužel obklopený čtyřmi menšími vrcholy – připomínal posvátnou pětivrcholovou horu Mahaméru z hinduistické a buddhistické představy světa. Starojávský text Tantu Panggelaran vypráví, že při přenášení Mahaméru z Himálaje na Jávu se od ní odlomil kus, z něhož vznikla hora Pawitra, tedy Penanggungan, zatímco zbytek se stal sopkou Semeru. ^[2]

Starý název Pawitra znamená „čistá, svatá“ a objevuje se nejméně v jednom nápisu z východní Jávy z 10. století. Na severním a západním svahu jsou podle GVP zříceniny svatyní, pomníků a posvátných lázní z let 977 až 1511. ^{[2, 1]}

Většina staveb vznikla zřejmě v době říše Majapahit. Její bývalé hlavní město Trowulan leží podle archeologa Hadiho Sidomula asi 25 km od hory. Stavby na úpatí, jako Jolotundo, Belahan a Jedong, popsali badatelé už v 19. století. ^{[3, 2]}

Co o něm dnes víme

Na svazích hory bylo dosud nalezeno přes sto archeologických lokalit: terasovité svatyně, poustevnické jeskyně, lázně i zbytky náboženských komunit. O horních svazích se dlouho vědělo málo. Nové poznatky shrnul Hadi Sidomulyo v kapitole sborníku o buddhistickém a hinduistickém umění, vydaného v roce 2022. ^{[3, 2]}

V roce 2018 ohlásily singapurské Centrum Nalanda–Sriwijaya (ISEAS) a indonéský archeologický ústav ARKENAS terénní archeologickou školu na hoře. Jejím zázemím bylo výzkumné středisko Surabajské univerzity (Ubaya) v Trawasu na úpatí Penanggunganu. ^[3]

Fakta

Archeologické lokality

přes 100

Stáří svatyní

977–1511

Starý název

Pawitra („svatá“)

Poslední erupce

možná kolem roku 200 (nejistá)

Slovníček

stratovulkán

kuželovitá sopka složená ze střídajících se vrstev ztuhlé lávy a sopečného popela

pyroklastický proud

žhavá lavina sopečného popela, kamenů a plynů, která se řítí po svahu velkou rychlostí

Mahaméru

bájná hora ve středu světa v hinduistické a buddhistické představě vesmíru, sídlo bohů

Majapahit

hinduisticko-buddhistická říše se středem ve východní Jávě, která vzkvétala zhruba ve 13. až 15. století

Zdroje

1. Penanggungan, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Sidomulyo, H.: New Archaeological Data from Mount Penanggungan, East Java. In: Acri, A., Sharrock, P. (eds.): The Creative South: Buddhist and Hindu Art in Mediaeval Maritime Asia, ISEAS–Yusof Ishak Institute 2022, s. 209–245 (souhrn kapitoly), ISEAS–Yusof Ishak Institute / Cambridge University Press (2022)
3. The NSC Field School – ISEAS-Yusof Ishak Institute, SEAArch – Southeast Asian Archaeology (2018)
4. Mount Penanggungan, Wikipedia

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.