Kelud

sopka – Stratovolcano, Indonesia, Sunda-Banda Volcanic Regions

Kde: Indonesia, Sunda-Banda Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano
Nadmořská výška: 1 730 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 2014
Poloha: -7,935°, 112,314°

Kelud na východní Jávě je na pohled nenápadná sopka, ale patří k nejsmrtonosnějším v Indonésii. Na vrcholu mívá kráterové jezero a při krátkých, prudkých erupcích z něj vyvržená voda vytváří ničivé bahnotoky. Od roku 1000 tu bylo zaznamenáno přes 30 erupcí, naposledy v únoru 2014. ^{[1, 4, 5]}

Jak vypadá

Vrchol Keludu nemá tvar pravidelného kužele. Tvoří ho shluk lávových kopulí rozbrázděných mnoha krátery, takže obrys hory je velmi nepravidelný. Menší kužely a kopule stojí i nízko na východním, západním a jihojihozápadním úbočí. ^[1]

Podle GVP se sopečná činnost během staletí postupně stěhovala kolem vrcholového průduchu ve směru hodinových ručiček. Kelud leží nad subdukční zónou – místem, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou. ^[1]

Erupce

Erupce Keludu bývají krátké, ale prudké. Výbuch vymrští vodu z kráterového jezera a ta se smíchá s popelem a kamením. Vznikají tak lahary – bahnotoky, které se valí údolími daleko od sopky – a také pyroklastické proudy. ^[1]

Podle anglické Wikipedie zabila nejhorší známá erupce v roce 1586 přes 10 000 lidí. Při erupci 19. května 1919 zahynulo kolem 5 000 lidí (GVP uvádí 5 110), většinou v horkých bahnotocích, které zničily 26 vesnic. ^{[4, 1]}

Při erupci v roce 1966 zemřelo přes 200 lidí. V únoru 1990 vystoupal sloupec popela do výšky 7 km a zahynulo přes 30 lidí; pyroklastické uloženiny tehdy dosáhly mocnosti až 25 m a zasypaly ústí odvodňovacího tunelu. ^{[1, 4]}

V listopadu 2007 proběhla klidnější erupce: z kráterového jezera se vytlačila lávová kopule. Do 12. listopadu narostla na délku 250 m a výšku 120 m a láva z ní stékala do jezera. ^[4]

Boj s kráterovým jezerem

Protože hlavní nebezpečí přichází z vody v kráteru, začali lidé jezero odvodňovat. Po katastrofě v roce 1919 snížily tunely hladinu o víc než 50 m. ^[1]

Erupce v roce 1951 prohloubila kráter o 70 m a poškodila tunely. Po jejich opravě zůstalo v jezeře 50 milionů m³ vody. Po erupci v roce 1966 postavili nový, hlouběji položený tunel a před erupcí v roce 1990 měla voda v jezeře objem už jen asi 1 milion m³. ^[1]

Podle GVP se díky odvodňovacím tunelům při dalších erupcích snížil počet obětí pyroklastických proudů a laharů. Tunely ale jezero úplně nevypouštějí, jen snižují množství vody, a v období dešťů se kráter znovu plní. ^{[1, 4]}

Erupce v roce 2014

Večer 13. února 2014 vybuchl Kelud pliniovskou erupcí – mohutným výbuchem s vysokým sloupcem popela a pemzy. Erupce dosáhla stupně 4 na stupnici VEI a zničila lávovou kopuli z roku 2007. ^{[2, 4]}

Autoři studie publikované v roce 2019 rekonstruovali průběh erupce z uloženin sopečného materiálu. Nejprve se rozpadla část kopule a k severovýchodu se vyřítily pyroklastické proudy, které lámaly stromy. Pak přišla hlavní pliniovská fáze, při níž popel zasypal velkou část východní Jávy; kam přesně dopadal, rozhodoval hlavně vítr. Nakonec se sloupec zhroutil a údolími stekly další proudy. ^[2]

Podle stejné studie vyvrhla erupce 0,25 až 0,50 km³ materiálu (objem uloženin; přepočteno na hutnou horninu 0,14 až 0,28 km³). Anglická Wikipedie uvádí menší objem, 120 až 160 milionů m³. ^{[2, 4]}

Studie z roku 2019 sledovala erupci pomocí celosvětové sítě, která zachycuje blesky. Sloupec vystoupal nejméně do 26 km nad mořem. Blesků prudce přibylo v prvních 30 až 40 minutách, kdy sloupec rychle sílil, a nejvíc jich i nejsilnější byly do 50 km od sopky. ^[3]

Z oblasti bylo evakuováno asi 76 000 lidí. Podle Wikipedie zemřeli tři lidé – dva pod střechami, které se zřítily pod tíhou popela, a starý muž, který se popelu nadýchal. Uzavřeno bylo sedm letišť na Jávě, mimo jiné v Yogyakartě, Surabaji a Bandungu. ^[4]

Fakta

Nejničivější erupce: 1586, přes 10 000 obětí (Wikipedie)
Oběti erupce 1919: asi 5 000 (GVP: 5 110)
Erupce 2014: 13. 2. 2014, VEI 4, sloupec nejméně 26 km
Evakuace 2014: asi 76 000 lidí
Ochrana: odvodňovací tunely kráterového jezera (od 1919)

Slovníček

lahar: bahnotok – proud vody, popela a kamení, který se valí údolími daleko od sopky
pyroklastický proud: žhavá směs kamenů, popela a plynů, která se rychle řítí po svahu sopky
lávová kopule: hromada velmi husté lávy, která se vytlačuje z kráteru a neteče daleko
subdukční zóna: místo, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou; v hloubce se tam tvoří magma pro sopky
pliniovská erupce: velmi silný výbuch, při kterém stoupá sloupec popela a pemzy desítky kilometrů vysoko
VEI: index vulkanické explozivity, stupnice síly výbuchu od 0 do 8; každý stupeň znamená zhruba desetkrát víc vyvrženého materiálu

Zdroje

Kelud, Smithsonian Global Volcanism Program
Maeno, F., Nakada, S., Yoshimoto, M., Shimano, T., Hokanishi, N., Zaennudin, A., Iguchi, M.: A sequence of a plinian eruption preceded by dome destruction at Kelud volcano, Indonesia, on February 13, 2014, revealed from tephra fallout and pyroclastic density current deposits. Journal of Volcanology and Geothermal Research 382, 24–41, doi:10.1016/j.jvolgeores.2017.03.002 (abstrakt), Journal of Volcanology and Geothermal Research (2019)
Hargie, K. A., Van Eaton, A. R., Mastin, L. G., Holzworth, R. H., Ewert, J. W., Pavolonis, M. J.: Globally detected volcanic lightning and umbrella dynamics during the 2014 eruption of Kelud, Indonesia. Journal of Volcanology and Geothermal Research 382 (2019), 81–91, doi:10.1016/j.jvolgeores.2018.10.016 (abstrakt), Journal of Volcanology and Geothermal Research (2019)
Kelud, Wikipedia
Kelut, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.