Merapi

sopka – Stratovolcano, Indonesia, Sunda-Banda Volcanic Regions

Kde: Indonesia, Sunda-Banda Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano
Nadmořská výška: 2 910 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 2026
Poloha: -7,540°, 110,446°

Merapi na indonéském ostrově Jáva patří k nejčinnějším sopkám Indonésie a stojí v jedné z nejhustěji osídlených oblastí světa, nedaleko města Yogyakarta. Na jejím vrcholu stále roste a znovu se rozpadá lávová kopule a z jejích trosek vznikají žhavé pyroklastické proudy, které v minulosti zabily tisíce lidí. ^{[1, 7, 6]}

Jak vznikl

Merapi leží nad subdukční zónou – místem, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou a v hloubce se taví hornina. Je nejmladší a nejjižnější sopkou řetězu, který se táhne od ní k severoseverozápadu až k sopce Ungaran. ^[1]

Dnešní hora má dvě generace. Starší Merapi rostl v pleistocénu (starších čtvrtohorách) a jeho růst skončil velkým zřícením stavby sopky, podle GVP možná asi před 2 000 lety. Po něm zůstal obloukovitý sráz. Mladý Merapi pak začal růst jihozápadně od tohoto srázu a jeho strmé svahy jsou nahoře holé, protože je častá činnost nenechá zarůst. ^[1]

Erupce

Ve 20. století měly erupce Merapi typicky podobu pomalého vytlačování velmi husté lávy, která na vrcholu tvoří kopuli. Když se příliš strmá kopule nebo její část utrhne, řítí se z ní po svahu směs horkých kamenů, popela a plynů. Tento děj je tak typický, že se podle něj mluví o „pyroklastických proudech typu Merapi“. ^[3]

V 19. století byly erupce větší a výbušnější, některé dosáhly stupně 4 na stupnici VEI a jejich žhavé proudy doletěly dál než kterýkoli proud ve 20. století. Autoři přehledu historických erupcí z roku 2000 soudí, že i takové velké erupce k Merapi patří a mohou se vracet zhruba jednou za jedno až dvě století. ^{[3, 1]}

Dne 22. listopadu 1994 zabil pyroklastický proud 27 lidí, většinou ve městě Muntilan západně od sopky. Další velká erupce přišla v roce 2006, krátce před ničivým zemětřesením u Yogyakarty. ^[6]

Koncem října a začátkem listopadu 2010 vybuchl Merapi silněji než kdykoli za předchozích více než sto let. Podle Wikipedie zahynulo 353 lidí, podle odborného souhrnu erupce téměř 400; domovy muselo opustit přes třetinu milionu lidí (podle Wikipedie 350 000). Většinu škod způsobily pyroklastické proudy, po prudkém dešti 4. listopadu k nim přibyly lahary. Vrchol sopky se při erupci snížil asi o 38 m. ^{[2, 6]}

Po roce 2010 následovaly menší erupce, mezi nimi dvě freatické (parní) exploze 18. listopadu 2013 a 11. května 2018. Při té první vystoupil oblak až do výšky 2 000 m. ^[6]

Nebezpečí

Největším nebezpečím jsou pyroklastické proudy a lahary. Opakovaně zpustošily obdělávanou půdu na západních až jižních svazích a zabily mnoho lidí. Vesnice přitom stojí na svazích sopky až do výšky asi 1 700 m. ^{[1, 6]}

Kvůli tomu, jak nebezpečná je pro hustě osídlené okolí, byla Merapi zařazena mezi takzvané sopky desetiletí – sopky, kterým věda věnuje zvláštní pozornost. ^{[7, 6]}

Autoři přehledu historických erupcí z roku 2000 varovali, že pokud se velké erupce opravdu vracejí jednou za jedno až dvě století, mohla by další přijít brzy. Protože v okolí dnes žije mnohem víc lidí než dřív, mohla by taková erupce, zvlášť s nenápadnými předzvěstmi, způsobit mimořádnou katastrofu. Pravidelnost velkých erupcí je ale jen odhad z historických záznamů. ^[3]

Monitoring

Sopku sleduje indonéský ústav BPPTKG v Yogyakartě. Každý týden zveřejňuje, kolik lávy na vrcholu přibylo, kolikrát se z kopule utrhly laviny žhavých kamenů a jak daleko doletěly. ^[5]

Při erupci v roce 2010 indonéská vulkanologická služba včas předpovídala, jak silné budou jednotlivé fáze erupce. Autoři odborného souhrnu odhadují, že tím zachránila 10 000 až 20 000 životů. Poprvé při velké sopečné krizi přitom hrály stejně důležitou roli jako seismometry a měření plynů i snímky ze satelitního radaru, dostupné téměř okamžitě. ^[2]

Co o něm dnes víme

Rozbor erupce z roku 2010 (publikovaný v roce 2012) ukázal, že ji živilo magma, které rychle vystoupalo z hloubek asi 5 až 30 km. Erupce uvolnila asi 440 000 tun oxidu siřičitého. Předzvěsti – zemětřesení, vzdouvání terénu a únik plynů – byly úměrné její síle. Autoři navíc soudí, že hlavní výbuchy 3. a 4. listopadu mohly spustit seismické vlny ze vzdálených zemětřesení. ^[2]

V zemské kůře pod Merapi je vápenec. Pokusy publikované v roce 2010, při nichž vědci roztavili horninu z Merapi spolu s jávským vápencem, ukázaly, že vápenec se v magmatu rychle rozkládá a uvolňuje oxid uhličitý. Podle autorů tak styk magmatu s vápencem může podstatně zvyšovat množství plynu, který sopka vydává. ^[4]

Na vrcholu dnes rostou dvě lávové kopule. Podle týdenní zprávy BPPTKG za 16.–22. října 2026 měla jihozápadní kopule objem asi 4,19 milionu m³ a za týden přibylo 9 400 m³; u střední kopule, kterou ten týden kvůli kouři nešlo změřit, převzal BPPTKG údaj z předchozího týdne, asi 2,37 milionu m³. Za týden se z vrcholu utrhlo 32 lavin žhavých kamenů, které doletěly až 2 000 m. Katalog GVP sice uvádí konec poslední erupce v březnu 2026, kopule ale podle BPPTKG roste dál. ^{[5, 1]}

Sopka má stupeň výstrahy III (Siaga). Ohrožená zóna sahá podle směru až 7 km od vrcholu – nejdál na jih až jihozápad podél údolí řek Bedog, Krasak a Bebeng; vyvržené kameny mohou dopadat do 3 km. ^[5]

Fakta

Největší erupce za poslední století: 2010
Oběti erupce 2010: 353 (Wikipedie) až téměř 400 (Surono a kol. 2012)
Oběti erupce 1994: 27
Hlídá: BPPTKG, Yogyakarta
Stupeň výstrahy (říjen 2026): III – Siaga
Jihozápadní lávová kopule (říjen 2026): asi 4,19 milionu m³
Zvláštní sledování: jedna ze sopek desetiletí

Slovníček

subdukční zóna: místo, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou; v hloubce se tam tvoří magma pro sopky
pleistocén: starší část čtvrtohor, skončila asi před 11 700 lety
lávová kopule: hromada velmi husté lávy, která se vytlačuje z kráteru a neteče daleko
pyroklastický proud: žhavá směs kamenů, popela a plynů, která se rychle řítí po svahu sopky a spálí vše v cestě
lahar: bahnotok – proud vody, popela a kamení, často po dešti na čerstvém sopečném materiálu
VEI: index vulkanické explozivity, stupnice síly výbuchu od 0 do 8; každý stupeň znamená zhruba desetkrát víc vyvrženého materiálu
freatická erupce: výbuch páry, když se voda dostane k horké hornině nebo magmatu; nevyvrhuje novou lávu
sopky desetiletí: skupina 16 sopek, kterým věda věnuje zvláštní pozornost kvůli jejich ničivé historii a blízkosti lidských sídel

Zdroje

Merapi, Smithsonian Global Volcanism Program
Surono a kol.: The 2010 explosive eruption of Java's Merapi volcano – A ‘100-year’ event. Journal of Volcanology and Geothermal Research 241–242 (2012), doi:10.1016/j.jvolgeores.2012.06.018 (abstrakt), Journal of Volcanology and Geothermal Research (2012)
Voight, B., Constantine, E. K., Siswowidjoyo, S., Torley, R.: Historical eruptions of Merapi Volcano, Central Java, Indonesia, 1768–1998. Journal of Volcanology and Geothermal Research 100 (2000), 69–138, doi:10.1016/S0377-0273(00)00134-7 (abstrakt), Journal of Volcanology and Geothermal Research (2000)
Deegan, F. M. a kol.: Magma–Carbonate Interaction Processes and Associated CO2 Release at Merapi Volcano, Indonesia: Insights from Experimental Petrology. Journal of Petrology 51 (2010), 1027–1051, doi:10.1093/petrology/egq010 (abstrakt), Journal of Petrology (2010)
Kubah Lava Merapi Bertambah 9.400 Meter Kubik (týdenní zpráva BPPTKG za 16.–22. 10. 2026), Metrotvnews (2026)
Mount Merapi, Wikipedia
Merapi, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.